Do Ostravy se vrací Manowar a kapelník Joey DeMaio říká: Nenávidím řidiče, kteří zdržují v levém pruhu

Bude úvodní koncert vašeho aktuálního turné Gods and Kings něčím speciální?

Všechno bude speciální. Opravdu. Kdo viděl naše poslední vystoupení v Ostravě, ten potvrdí, že jsme měli obrovské pódium. Nyní ale bude ještě větší a monumentálnější. Chceme všechny přítomné vtáhnout do centra dění. Zkrátka chceme, aby se cítili součástí naší epické show.

Co ty sám očekáváš od tohoto koncertu?

Doufám, že všichni naši fanoušci budou šťastní, budou se bavit a budou chtít, abychom se do České republiky znovu vrátili.

Jak už to v posledních letech bývá, dá se předpokládat, že mnozí přítomní si začnou vaši show natáčet na svůj mobilní telefon. Jak se v té chvíli jako muzikant cítíš, když vidíš, že pro spoustu příchozích je důležitější samotné nahrávání než vaše hudba?

Všichni, kdo tohle dělají, by měli jít raději na film do kina. Je to prostě ztráta času a navíc tím nahráváním ruší lidi kolem nich. Vůbec mi to nedává smysl, protože ta nahrávka v telefonu stejně zní na hovno…

Přesně tak. Pojďme tedy k něčemu příjemnějšímu. Kdy jsi byl v souvislosti s Manowar nejšťastnější?

Já jsem šťastný v každý moment v mém životě. Jsem vděčný, že v kapele panuje přátelská atmosféra a vůbec že jsem živý. Zvlášť když si uvědomíte, že spousta mých hudebních kolegů, tedy mých bratrů, už zemřela. Naposled třeba Lemmy, což je velmi smutné. Život je krásný a měli bychom si užívat každou minutu.

Právě na Lemmyho jsem se chtěl zeptat. Ze soboty na neděli evropského času se konal Lemmyho pohřeb, který vysílal i kanál Youtube. Sledoval jsi tuto událost?  

Víte, my jsme s Lemmym byli přátelé, byli jsme si velmi blízko. Byl to dobrý muzikant, dobrý basák a fajn týpek, který žil skutečný heavymetalový život se vším, co k tomu patřilo. Ten pohřeb jsem nesledoval, bylo to takové neosobní. Ale chápu lidi, kteří se na ten přímý přenos dívali, a rozloučili se s ním tímto způsobem.

Máš ještě nějaké nesplněné hudební přání?

Když nad tím přemýšlím, tak bych si rád zahrál v České republice na nějaké velké venkovní show pro padesát tisíc lidí. Je totiž třeba dělat všechno pořádně, na maximum. Někdy ani ne na sto procent, ale lepší je na dvě stě procent (smích).

V minulosti jste spolupracovali s režisérem Orsonem Wellesem nebo hercem Christopherem Lee, vaše píseň rovněž zazněla ve filmu El Gringo. Nabízí se tedy jedna filmová otázka: Kdyby se někdo rozhodl natočit film o Manowar, kdo by měl tento snímek režírovat a kdo by měl hrát tebe?

(smích) Podle mě by to mohl být nejlepší režisér všech dob, kterým je Francis Ford Coppola. Jinak samozřejmě režisér filmů Kmotr. A co se týká herce, tak sám sebe bych určitě nechtěl hrát (smích), ale viděl bych to třeba na Charltona Hestona. Ten by však musel vstát z mrtvých…

Co Joey DeMaio a sport? Máš nějaký oblíbený sportovní tým, jehož jsi zarytým fanouškem?  

Mezi mé oblíbené sporty patří pití piva, holky, ježdění na motorkách Harley Davidson, hraní heavy metalu, plavání, běhání a ježdění na vodních lyží. Oblíbený sportovní tým nemám, ale musím uznat, že Češi jsou excelentní hokejisté.

Co si obecně myslíš o rozhovorech s novináři v rámci promotion? Máš tyto rozhovory rád, třeba proto že se můžeš dozvědět něco nového, anebo rozhovory bereš jen jako nutné zlo?

To je velmi dobrá otázka. Konečně někdo, kdo zapojil mozek a na něco takového se mě zeptal. Asi takhle, pokud jsi známá osoba, tak rozhovory prostě k tvé práci patří. A jestli rozhovory odmítáš, zvolil sis špatnou cestu a nemáš ve veřejném životě co dělat. To je stejné, jako kdyby doktor nechtěl operovat anebo ryba by nechtěla plavat.

Ne všechny rozhovory se však vydaří a určitě ses mnohokrát setkal i s hroznými otázkami.

Samozřejmě. I ten zpovídající by měl odvést profesionální práci, a nemusí to zrovna být fanoušek Manowar. U toho článku totiž není uvedeno jen mé jméno, ale i jeho. Měla by tam prostě být nějaká vášeň, energie, stejně jako srdce a nadšení pro věc. Aby to v konečném výsledku mělo hlavu a patu a bylo to přínosné pro kapelu i pro fanoušky. A aby si ten čtenář řekl: „Ty jo, to jsou super otázky!“ Ale když tam nic takového není, tak je lepší s tím skončit, protože je to promarněný čas pro všechny zainteresované, jak pro hudebníka, čtenáře i samotného novináře… Samozřejmě jsem zažil rozhovory se stupidními otázkami, jako například „Jak se jmenuji?“, „Jak se jmenuje kapela?“, „Na co hraji?“ a podobně. To je absolutně bez zájmu a je to stejné, jako kdybych šukal nějakou babu, ona se dívala na hodinky a ptala se, kdy už se udělám. To mě nebaví, měla by tam prostě být ta vášeň a energie. Abych to nějak shrnul – s každým, kdo používá mozek, dělám rozhovory rád. Navíc, když z toho článku jde cítit energie, kterou do něj vložili ten hudebník a novinář, tak ta energie se přes čtenáře zase k tomu novináři vrací. I rozhovor musí být zábava, ne nutnost!

Mimochodem je nějaká otázka, na kterou se tě ještě nikdo nikdy nezeptal? Kterou informaci bys o sobě rád prozradil?  

Nenávidím řidiče, kteří zdržují provoz v levém pruhu (názorně předvádí za pomocí dvou mobilních telefonů – pozn. autora)… Říkejte všem, aby jezdili tak, aby nezdržovali ostatní. Je to špatné a hlavně nebezpečné! Samozřejmě pro starší lidi, jako třeba moje matka, mám pochopení. A jaký já jsem řidič? Fantastický! (smích) Miluji řízení auta. Když v New Yorku napadne hodně sněhu, dojedeme s kámoši na parkoviště a tam děláme různé blbosti. Náš zpěvák (Eric Adams – pozn. autora) dokonce všem lidem říká, že od té doby, co se mnou absolvoval nějakou jízdu v autě, tak se už nebojí lítat…

Co by ještě chtěl Joey DeMaio vzkázat fanouškům…

Nebuďte kreténi a respektujte se navzájem. Každá holka je něčí sestra nebo dcera a každý chlap má právo být králem ve svém zámku… Buďte pozitivní, a chovejte se k ostatním tak, jak byste chtěli, aby se oni chovali k vám!

(Autor rozhovoru děkuje Michaele Ripkové za tlumočení)