Novoroční koncert filharmonie: Dokonalá Patricia Janečková a vídeňská klasika po ostravsku

Čím zaujmout na tradičním novoročním koncertě? To je vždy svízelná otázka, kterou řeší dramaturgové každého orchestru. Janáčkova filharmonie se v posledních letech ubírá čím dál více cestou monotematických večerů. Tak například před dvěma léty na novoročním koncertě zazněla díla Josefa Suka, Leoše Janáčka a Klementa Slavického, tedy v určitém ohledu (zejména Suk versus Janáček) heterogenní stylové konfese, které nevázal podobný program. Loňský novoroční koncert už vyplnila roztančená hudba Slovanských tanců Antonína Dvořáka a dobře si pamatuji, že přijetí koncertu posluchači bylo mnohem srdečnější. A jak přijali Ostravané vídeňské valčíky rodinného klanu Straussů v nastudování šéfdirigenta Förstera?

Ředitel filharmonie Jan Žemla a primátor Ostravy Tomáš Macura. (Foto: Ivan Korč)

Z Prahy není do Vídně moc daleko. Z Ostravy je to ještě blíž, připomněl primátor města Ostravy Tomáš Macura a zmínil ve svém projevu nejen kulturní vazbu Ostravy na Vídeň, ale také štědrý peněžní tok ostravských finančníků do Vídně v průběhu minulých staletí. Na závěr s humorem dodal, proč by Ostravané měli jet na novoroční vídeňskou klasiku do Vídně, když ta ostravská bude přinejmenším stejně dobrá. To ještě netušil, že Vídeň „po ostravsku“ může ukázat ještě něco navíc. Ředitel Janáčkovy filharmonie Jan Žemla připomněl, že renomovaný orchestr by si zasloužil novou koncertní halu, jako mají například v polských Katowicích. A kulturní deník Ostravan.cz dodává: Už aby to bylo!

Patricia Janečková zpívá operu z Pucciniho Bohémy. (Foto: Ivan Korč)

V úvodu koncertu zazněly Růže z jihu Johanna Strausse ml. a S radostí jeho bratra Eduarda Strausse. Následovala árie Quando me’n vo‘ z Pucciniho opery Bohéma, v níž se poprvé představila mladá ostravská sopranistka slovenského původu Patricia Janečková. Lechtivou valčíkovou árii podala Janečková v červených šatech elegantně. Její kultivovaný soprán se s orchestrem sešel ve velmi dobrém dynamickém poměru, který zpěv nikterak nezastínil, intonační jistota byla na výborné úrovni. Zajímavé až legrační bylo hudební znázornění ptačího zpěvu v další skladbě Johanna Strausse ml. nazvané V Krapfenwaldlu. Hyperbolické zobrazení hlasů lesního ptactva nástroji orchestru vyvolalo úsměv na tváři vnímavějších posluchačů.

Detail z koncertu Janáčkovy filharmonie. (Foto: Ivan Korč)

Každý koncert má své vrcholy. Za první lze považovat árii Olympie z opery Hoffmannovy povídky Jacquese Offenbacha. Komponovaná scénka začala viditelnou nervozitou Förstera, který se několikrát ohlédl za posluchači, jako by někoho očekával. Nakonec mávl naštvaně rukou a zavelel orchestru: „Pause!“ V tom momentě se otevřely vstupní dveře na jeviště a zjevil se mohutný zřízenec, který nesl na zádech loutku, kterou byla Patricia Janečková!

Zřízenec přináší Patricii Janečkovou jako mechanickou loutku. (Foto: Ivan Korč)

Postavil ji na jeviště, natočil hlasitě klíček v zádech a loutka-Patricia se dala do líbezného zpěvu árie plné koloratur. Janečková ztvárnila figurku naprosto báječným způsobem včetně mechanického pohybu a otoček – až do chvíle kdy strojek dojel. V tom momentě se Patricia s hlasitým výdechem sesula do předklonu a její nositel musel přiskočit a opět jí natočit, aby mohla árii dozpívat. Jeden z nejzábavnějších momentů večera. Upozornil bych také na to, jak brilantně Janečková árii zazpívala – s přihlédnutím k náročné pohybové kreaci.

Druhým vrcholem novoročního koncertu byly Hlasy jara pro soprán a orchestr, v nichž Janečková naposledy v řádném programu fascinovala posluchače svým mladistvým a přesto vyzrálým projevem, který byl přehlídkou elegantní pěvecké techniky, jemného nasazení a sladké hlasové barvy. Samozřejmě, že by se tu a tam dala laskavě doporučit pečlivější artikulace a v dynamice raději piano než pianissimo, ale výsledný dojem byl bezvýhradně strhující a Janečková vyprodaný sál naprosto uchvátila.

Třetím vrcholem bylo celkové nastudování šéfdirigenta Förstera, které se neslo ve vtipném, neotřelém propracování jednotlivých dynamických detailů a precizní hry filharmoniků. Šéfdirigent JFO miluje humor a vedle dirigenta Jana Kučery mi připadá jako nejvtipnější dirigent v České republice – není to počtem rozdaných úsměvů! Jeho humor je rafinovaný, lze ho vnímat v dynamickém pojetí valčíků, v jeho dirigentském gestu, které místy připomínalo herce Vostrčila z filmu Černý Petr.

Šéfdirigent Heiko Mathias Förster. (Foto: Ivan Korč)

Förster dokázal novoroční koncert také perfektně vygradovat, neslevil ani na minutu a ve dvou přídavcích dokázal strhnout posluchače a zapojit je velmi vtipně řízeným potleskem do „děje“. Publikum několikrát vstávalo a vzdávalo umělcům bouřlivě ovace. Také Janečkovou nechtěli diváci jen tak pustit z pódia, a tak se rozzářená hvězda roztančila mezi diváky ještě jednou v árii Guiditty z Meine Lippen Franze Lehára.

Zahajovací koncert Janáčkovy filharmonie vsadil na šťastné karty. Vše bylo vyladěno do vídeňské dokonalosti a Janečková s orchestrem obstála na jedničku. Šéfdirigent Förster umí z klasiky udělat, jak by řekl Jan Werich, neskutečnou srandu.

I to je Ostrava. Jsem zvědav a těším se na to, s čím sympatický Němec a jeho orchestr překvapí za rok.