S tvůrci inscenace Top Dogs o manažerech na dlažbě aneb Kaluža hraje Kalužu a Truplová Truplovou

Co vás ze všeho nejdříve zaujalo na textu Urse Widmera?

Tomáš Vůjtek: Slovník nové doby, která nyní přišla i k nám. Řadu nových výrazů jsme dali i do programu k inscenaci. Hra ve chvíli, kdy byla napsána, reflektovala společnost v zemích západní Evropy. Potom úspěšně prošla několika českými divadly, paradoxně nás ale na textu zajímaly trochu jiné věci, než o kterých se to zatím hrálo. Widmer svůj text psal pro konkrétní divadlo a konkrétní herce. V Čechách se to hrálo s původními jmény. Nás na tom bavilo to, že jednotlivé postavy hrají pod svými jmény a odehrává se to v místních reáliích. Chceme hrát o světě, ve kterém jsme teď a tady. V našem podání to není hra přenesená z nějakého západoevropského města k nám.

Autor popisuje prostředí vrcholových manažerů, kteří v důsledku ztráty zaměstnání spadli úplně na dno. Co vás na tomto tématu zajímá nejvíce?

Tomáš Vůjtek: Když se člověk dostane do pozice špičkového manažera a chce svoji práci dělat co nejlépe, stává se často obětí systému, který po něm vyžaduje perfektní výkon. Může se nakonec stát automatem, který v úsilí o perfekci ve smyslu dokonalosti ztrácí morální zábrany. Navíc v systému, který pečuje o takové lidi při ztrátě zaměstnání, dochází na nových místech k jejich jakési recyklaci. Tragédie je v tom, že ti lidé s takovým systémem naprosto souzní a chtějí být dokonalí právě proto, aby sloužili takovému systému. Na to se snažíme v inscenaci poukázat – že se lidé někdy chovají jako smečka a v té konkurenci z nich systém dělá jakási zvířata. Termín Top Dogs, jak se hra jmenuje, znamená velká zvířata. Hra v našem pojetí není v první řadě o manažerech, kteří mohou přijít o práci. Je to o společnosti.

Téma ztráty lidskosti v souvislosti se snahou o dokonalé zvládnutí zadaného pracovního úkolu je tématem vaší, a v podání KSA velmi úspěšné hry Slyšení, která v úterý získala ocenění Inscenace roku v anketě Divadelních novin. Je výběr tohoto titulu jakýmsi navázáním na Slyšení?

Tomáš Vůjtek: Při výběru hry jsme ještě úplně neznali způsob, jak k inscenování přistoupíme. Co mne ale tehdy na textu bavilo, to bylo zjištění, že je to velmi dobře napsaná studie určité životní situace. Ve chvíli, kdy jsme si tu věc začali vykládat, mne samotného překvapilo, jak jsou si ty hlavní myšlenky blízké. Samozřejmě u této hry je to v něčem jiné. Je to o lidech, po kterých společnost něco chce, oni na to přistoupí a v důsledku toho „přestávají“ být lidmi, ale začínají uvnitř systému, jehož se stanou součástí, chtít po jiných to, co jim samotným lidskost vzalo.

Dramaturg Tomáš Vůjtek na zkoušce hry Top Dogs. (Foto: Roman Polášek)

V programu jsou jména postav a jejich představitelů shodná. Mají herci velkou míru svobody, když hrají postavy, které mají stejná jména, jako oni?

Tomáš Vůjtek: Důležité je to, že hrají pod svými jmény, ale ve skutečnosti například Josef Kaluža hraje postavu, která se jmenuje Josef Kaluža, ale není to Josef Kaluža, herec Komorní scény Aréna. Vlastně si v tom rámci všichni hrajeme a velice nás to baví. Na jednu ze zkoušek dokonce přišel umělecký šéf divadla Ivan Krejčí a začal si hrát také.

Grzegorz Kempinsky: Ta inscenace je vlastně koláž. My jsme dali v rámci textu hercům trochu volnosti. Někteří toho využívají více, jiní méně, ale svazovat původním textem jsme je nechtěli.

Tomáš Vůjtek: Znáte naše herce. Vemte dětem hračku… (úsměv).

Grzegorz Kempinsky: Je to skvělé, herci se tady skutečně stávají tvůrci textu. Samozřejmě máme scény, ve kterých jsou výrazně daná témata, ale i tam mohou herci do jisté míry improvizovat, nicméně musí se držet tématu. Myslím si, že jinak věc vidí dramaturg, jinak režisér, ale i herec. Herci mají občas problém v tom, že se ptají: Kdo já v této chvíli vlastně jsem? To bylo zapotřebí hercům velmi precizně vysvětlit.

Původní Widmerův text je vlastně řadou monologů. Na blogu Grzegorze Kempinského jsem si ale přečetl, že velmi ctí Čechova a Shakespeara. To jsou ovšem dramatici, kteří ve svých hrách prostřednictvím dialogů uvádějí v život postavy, které se uvnitř vzájemných vztahů dostávají do konfliktů, z nichž vznikají situace, které pak musí nějakým způsobem uspořádat v rámci režijně-dramaturgického výkladu režisér. V této inscenaci ale taková vnitřní stavba textu není …

Grzegorz Kempinsky: Divadlo je v první řadě pro diváky. Ne pro režiséry. Musí přijít divák a musí porozumět tomu, co režisér předkládá. A nezáleží na tom, jak je strukturován text hry. Jsem dalek divadla, které dělá experiment pro experiment. Komunikace mezi divákem, režisérem a hercem je základem dobrého divadla. Samozřejmě jsem příznivcem i tradičního divadla, v kontextu s oběma uvedenými jmény velkých dramatiků v tom nejlepším slova smyslu tradičního.

Režisér Grzegorz Kempinsky (vlevo) na zkoušce. (Foto: Roman Polášek)

Co vám na režii Top Dogs pro Komorní scéně Aréna  dalo nejvíce práce?

Grzegorz Kempinsky: Jak jsem řekl, v mém případě nezáleží na tom, jestli pracuji na klasickém, či současném textu. V prvé řadě chci podchytit témbr a tón inscenace. Mne zajímá hlavně to, co je bílé, a ne černé, jinak řečeno to, co je mezi slovy a řádky. To, co je napsáno, je dáno. To, co je pod tím, to je skutečné drama. Vždy mne nejvíce zajímalo divadlo situací. A právě ty vznikají z toho, co je skryto pod textem.

Rozumím tomu dobře, když řeknu, že v této inscenaci je partnerem herce text a ne postava, kterou vytvořil kolega?

Grzegorz Kempinsky: Postavu musí každý herec vytvořit. Já nepřicházím na zkoušku s hotovou představou, co mají herci dělat. Herec přichází s textem, ode mne dostane partnera, který také přichází s textem, a já vytvářím situaci, která je něčím víc, než je pouze v textu.

Tomáš Vůjtek: Ještě bych to doplnil konkrétní situací. V našem případě jedna z hereček Zuzana Truplová přichází na začátku v roli reprezentantky jisté firmy, která zajišťuje přeškolování propuštěných manažerů. Po nějaké chvíli přichází jako postava, která v té firmě je jednou z klientek. Tedy úplně jinou postavou. Nejtěžší pro nás bylo, aby se v takových situacích jak herci, tak diváci dokonale orientovali. Při hledání způsobu, jak tu orientaci zajistit, jsme přišli na jistý klíč, který je obsažen v předávání a přebírání rolí. Text takto napsán není, to bylo třeba domyslet.

Grzegorz Kempinsky.: Rád bych k tomu řekl, že je velký rozdíl v tom, jak pracují divadla v Polsku a jak pracuji já tady v Aréně ve spolupráci s dramaturgem Tomášem Vůjtkem. V tom je velká odlišnost. V Polsku naprostá většina divadel považuje profesi dramaturga za zbytečnou. Tomáš velmi bojuje o autora, o text a o čitelnost. To se mi velmi líbí, protože časem režisér může slepnout, ale v tu chvíli přichází Tomáš a řekne: My to musíme pojmenovat tak, aby to divák přečetl takto a takto. Tohle je skvělé! Neustále se při našem setkání nad společnou inscenací učím a jsem Tomkovi za všechno velmi vděčný. V Polsku není tradice dramaturgů. Často tuto roli přebírá člověk, který řekne: Tohle napsal Čechov nebo Shakespeare, ale teď jsem tady já a budeme to dělat podle mne. Bylo by to v naprostém pořádku, kdyby v programu bylo napsáno, že je uváděna hra na motivy hry Čechova nebo Shakespeara.

Pane Kempinsky, jste velkým ctitelem komedie. Co je na velmi tristní situaci ztráty zaměstnání, potažmo ztráty lidskosti, což je hlavní téma hry a inscenace, komediálního? Myslím ve smyslu veselohry…

Grzegorz Kempinsky: Komedie je nejobtížnějším žánrem. Není řečeno, že když se divák nesměje, nejedná se o komedii. V tomto případě jsme hledali situace, které jsou ve své „sadičnosti“ vlastně velmi směšné. Je pravdou, že ve výsledku vychází najevo tragický obraz ztráty lidskosti top manažerů. My v této chvíli nevíme, jestli naše představení bude představením komedie. Velmi bychom si přáli, aby se divák v hledišti zasmál, ale pak se cestou domů ptal, čemu se to vlastně smál.

Tomáš Vůjtek: Žánrově je pro nás hra Top Dogs tragikomedií.

Grzegorz Kempinsky: Ano.

Ze zkoušky chystané inscenace Top Dogs. (Foto: Roman Polášek)

Když dovolíte, pane Kempinsky, pracujete nyní v jednom z pěti nejlepších divadel v České republice, což jste o Komorní scéně Aréna sám napsal na svém blogu. Ta pozice je ale výsledkem ankety kritiků. A vy také jedním slovem polské ankety a jejich výsledky odmítáte, dokonce hovoříte v této souvislosti i o korupci. V čem je tedy rozdíl mezi českými a polskými anketami?

Grzegorz Kempinsky: V tom, že u vás jde vskutku o ankety. Jde o souhrn stanovisek novinářů, kritiků. V Polsku se vyjádří jeden recenzent, který se pokládá za boha, a řekne: V mém vnímání v tom a v tom roce to a to divadlo a ten a ten herec je nejlepší. A ostatní to po něm papouškují. S tím zásadně nesouhlasím. To je věštění v umění. Ta vaše forma je spravedlivá a férová.

Občas hovoříte o roli divadla v kultuře, ale v čem spočívá podle vás úloha divadla ve společnosti?

Grzegorz Kempinsky: Je velmi důležitá. Pouze nesmí spočívat v tom, že ředitel divadla a nějaký politický šéf jsou zajedno. Úloha divadla spočívá v horizontální rovině, ne v rovině vertikální. Měla by spojovat lidi. Pomoci v hledání názorů. Bohužel v Polsku mnoho divadel působí vertikálně a nahoře sedí šéf, který nemá ponětí o tom, co se děje dole. Dokonce nezná své diváky. A to je příčinou velkých omylů. Je třeba znát svého diváka, pečovat o svého diváka a mluvit s ním. A především divadlo je mnohem více než hra. Jste-li v divadle, měl byste být v dobré společnosti.

Dnes vládne v Polsku vláda jedné politické strany, strany Právo a spravedlnost. Tato vláda se dostává do velmi kritického pohledu dokonce z Bruselu, od vedoucích orgánů Evropské unie. Jaká témata by se podle vás v této souvislosti měla v polských divadlech hrát?

Grzegorz Kempinsky: Situace v Polsku je mnohem složitější, než ji představují média. Nejsme v tuto chvíli v rukou fašistů, kteří budou všechno cenzurovat. Divadlo i umění. S tím to nesouvisí. Hesla v politice jsou něco úplně jiného než reálná politika. Já se v současné době nebojím. Myslím si, že ve vztahu k umělcům bude v Polsku v této chvíli k dispozici mnohem více peněz, než tomu bylo v nedávné minulosti. Skutečnou cenzurou v umění je cenzura finanční. A to jsme zažívali v Polsku i při liberální vládě. Ta si myslela, že obchod a trh zařídí všechno, ale tak to ve skutečnosti nebylo. Není možné udělat z kultury věc, která se prodává. Investovat do staveb kongresových hal, ale i divadel, je důležité, ale mnohem důležitější je investovat do lidí. A do umělců nebylo investováno téměř nic. Žádné peníze. Já se nebojím současné vlády. Co je na tom, že někdo říká „méně sexu, méně alkoholu nebo méně čehokoliv“. My umělci se naučíme s něčím takovým zacházet.

V současné chvíli se jako polský režisér v Polské republice cítíte svobodně?

Grzegorz Kempinsky: Ano.