Barytonista Alexandr Vovk nazpíval album, které rozechvěje melancholickou strunu v každém z nás

Říká se, že kdyby Karłowicz nezemřel pod lavinou v Tatrách v nedožitých třiatřiceti letech, možná by byl dnes vnímán jako větší skladatel než Szymanowski. Vedle poměrně známých skladeb, jakými jsou Karłowiczův Houslový koncert A dur, Smyčcová serenáda a Symfonie e moll, se v poslední době stáčí pozornost také k jeho skromné vokální tvorbě, která osobitě vstřebala impresionistické prvky a tvoří hudební most mezi tvorbou F. Chopina a K. Szymanowského.

Vovk je interpret skutečně zajímavý, z nahrávky jednoznačně vyplývá jeho profesní zkušenost, hluboké ponoření do díla a jistá noblesní galantnost, která pramení z jeho naturelu, povahy a temperamentu. Rod barytonisty z matčiny strany pochází z Krakova, studium ruského jazyka a literatury zavedlo jeho maminku do Lvova, kde se seznámila se svým budoucím ukrajinským manželem. Vovk vyrůstal v bilingvním prostředí – doma se hovořilo ukrajinsky a polsky. Volba písňového okruhu tedy jistě nebyla náhodná a je to na precizní výslovnosti a artikulaci barytonisty velmi znát.

Nahrávkou písňové tvorby Karłowicze si Vovk splnil i osobní sen – novinka je českou premiérou Karłowiczovy písňové tvorby na CD. Samozřejmě, že se počin neobešel bez inspiračních zdrojů. Profesorka Henryka Januszewska-Stańczyk je v Polsku uznávanou interpretkou písňové tvorby a její rady a připomínky byly pro barytonistu obohacující. Podnětný byl pro Vovka též poslech Karłowiczových písní v interpretaci legendárního polského barytonisty Andrzeje Hiolského, který do nich otiskl nesmazatelný punc odlehčenosti, jemnosti a grácie.

Karłowiczův komplet nahrály již v devadesátých letech polské interpretky Jadwiga Rappé a Ewa Poblocká pro Naxos. V nedávné době natočil výběr z písní výtečný polský barytonista Artur Ruciński – tentokrát v doprovodu Polského rozhlasového orchestru s dirigentem Łukaszem Borowiczem, který se s úspěchem objevil také za dirigentským pultem Janáčkovy filharmonie Ostrava (viz. recenze koncertu).

Ostravští interpreti na nový počin zařadili 21 Karłowiczových písní. Chybí jen jedna – píseň Na śniegu op.1/3 z let 1895 – 1896, protože ta je vzhledem ke svému textu určena pro zpěvačku. Obava, že Vovkova operní praxe naruší intimitu křehkých písní, se ukázala být neopodstatněná. Vovk se na nahrávání podle svých slov připravoval celý rok a ačkoli jsou písně psány pro baryton ve vysoké poloze, podařilo se mu vyjádřit subtilní emocionalitu Karłowiczových písní odlehčeným, tenorovým způsobem, přičemž plná šíře jeho hlasu na nahrávce zůstala. Znamenitá je i spolupráce obou umělců, neboť je to rovněž sofistikovaná klavírní hra Michala Bárty, co na mnoha místech přivádí Vovka k vědomému dynamickému rozjímání nad meditativní přírodní, milostnou a časovou lyrikou a spojuje výraz obou interpretů do umělecky přesvědčivé, ušlechtilé podoby.

Album je doplněno o fotografie Vovka a Bárty s pohledy upřenými do nebes, jakoby někoho nebo něco vyhlíželi. Zadní stranu desky okrašluje starodávné kolo Ukrajina, jež se dodnes vyskytuje na vesnicích a je ideální partnerkou k vnímání přírody a možnosti svobodně přemýšlet. Všechny fotografie jsou dílem Karla Kity a doprovází je decentní cover design Petra Kusýna. Je nutné ocenit výborný zvuk, který je zásluhou režisérů Františka Mixy a Radka Roubala pod hlavičkou nahrávacího studia Stylton.

Nová nahrávka písňové tvorby M. Karłowicze nabízí zvláštní jistoty. Jsou to jistoty krás, které jsou sice prchavé jako přelud, ale které vám nikdo nemůže ukrást z paměti. Vzpomínky, že každý má svou začarovanou královnu, kouzlo věčných otázek, odkud pocházejí první hvězdy a podobně. V interpretaci Alexandra Vovka a Michala Bárty se z alba stává nadčasová kontemplativní kolekce rozechvívající melancholickou strunu, která občas brnká na duši každého z nás.

Alexandr Vovk (baryton) a Michal Bárta (klavír): Pamiętam ciche, jasne, złote dni. Stylton, 2015. Celkový čas: 36:07