ANKETA: Můj největší divadelní zážitek. Ostravští herci a další lidé od divadla hodnotí rok 2015

Pavlína Kafková, herečka NDM: Velmi se mi líbilo představení našeho divadla Škola pro ženy, ve kterém je opravdu výborný Jan Fišar. Skvělí jsou také kolegové Petra Lorencová, Ivan Dejmal, Tomáš Jirman a David Viktora. Náramně si tuto klasickou moliérovskou komedii na jevišti užívají. Obdivuji dokonalou práci s velmi náročným alexandrínem. Tento technicky nesmírně složitý text se díky kolegům proměňuje v koncert jevištní řeči, dialogy působí velmi lehounce a divák tak může jednoduše vnímat smysl a komediálnost  příběhu. Je to velmi milé, čisté představení, které skvěle režíroval Janusz Klimsza.

Ilja Racek ml., bývalý ředitel České televize Ostrava, exředitel NDM, režisér: Můj příspěvek do ankety bude zcela osobní. Mám-­li vyjít z formulace „největší zážitek“, tak to nebude hodnocení nových inscenací, které jsem v loňském roce viděl, ale o jistém zážitku typu dejá vu. Více než stovku repríz má inscenace Prodané nevěsty v NDM, která vznikla v roce 1997 krátce po památných povodních a na které se moje maličkost podílela. Tehdy jednou ze tří Mařenek byla Eva Dřízgová, operní zpěvačka na začátku své kariéry. 30. prosince, před pár dny, shodou náhod v této roli opět vystoupila. Tedy skoro po 20 letech… A byla přinejmenším stejně vynikající jako tenkrát, dokonce o poznání herecky zralejší! Z původního obsazení jsem stěží některé poznával, však je jich už opravdu málo, a to nepočítám ty, kteří odešli do operního nebe, ale Evy jakoby se čas nedotkl. A publikum to náležitě ocenilo.

Tomáš Vůjtek, dramaturg Komorní scény Aréna, dramatik: V červnu mě na festivalu Dream Factory (díky za něj, Ostrava jej opravdu potřebovala a úroveň je stále vyšší) okouzlil ústecký Činoherák se svým Kopancem a Klubem rváčů. Ta inscenace je kultovní a každý, kdo ji viděl, ví, jak magický ten kult je. Na zkušebně v NDM mě očarovala paní Gasnárková svým nemluvným, ale všeříkajícím projevem v Rozhovorech s astronauty. Kéž je takto zázračný i ten příští divadelní rok.

Divadlo Petra Bezruče: Čekání na Godota. (Foto: Tomáš Ruta)

Veronika Forejtová, herečka NDM: Můj největší divadelní zážitek byl i v roce 2015 opět balet – tentokrát to byla inscenace Chaplin! Operní soubor se skvěle prezentoval operou Bohuslava Martinů Tři přání a z činoherních představení mě zaujala Škola žen. Čtenářům Ostravanu přeji bohatý kulturní rok 2016.

Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla moravskoslezského: Festival Dream Factory 2015  – jako celek, zejména svou dramaturgii. Přiváži z velké části to podstatné, co se v menších a alternativních divadlech v České republice děje a rodí –  takový festival v této úrovni potřebuje a jsem rád, že ho má!

Janka Ryšánek Schmiedtová, umělecká šéfka Divadla Petra Bezruče: Zážitkem právě končícího roku je pro mě umanutá práce Tomáše Vůjtka. Inscenace S nadějí i bez ní je dle mého názoru divadlem, které má fakt cenu, v absintovém klubu Les se mi pak líbil kousek Spolu o herečkách Mandlové a Baarové v podání hereček Truplové a Gajdošíkové. V Bezručích mě nadchlo Čekání na Godota a v Divadle loutek se mi líbila fantaskní inscenace Marvin. Víc jsem nestihla…

Z inscenace Marvin v Divadle loutek. (Foto: Divadlo loutek Ostrava)

Vladimír Polák, herec NDM: Vzhledem k množství povinností na svých mateřských jevištích Národního divadla moravskoslezského jsem se v uplynulém roce moc do divadla jako divák nedostal. Přesto jsem stihl to, co jsem si pár let sliboval, že rozhodně chci vidět, byť od premiéry uběhlo nesčetně repríz. Takže jsem se konečně dostal na své kolegy do Komorní scény Arény a viděl excelentní herecký komediální koncert pánů Alberta Čuby a Josefa Kaluži ve hře Seana O´Caseyho Pension pro svobodné pány v režii Ivana Krejčího. Festival Dream Factory zase přivezl nepřeberné množství lahůdek – já jsem se mohl dostat na představení pražského Činoherního klubu Bratrů Karamazových v režii Martina Čičváka. Toto představení snad do vaší ankety nepatří, pakliže se má jednat o nevšední zážitky vzniklé v našem kraji, ale já po boku charismatického Juraje Kukury viděl herce, kteří svůj profesní začátek spojili s ostravským angažmá. Ivanka Uhlířová, Jan Hájek, Igor Orozovič jsou nyní významnými osobnostmi českého divadla na pražských scénách. Zážitkem z pohledu hlediště NDM rozhodně pro mne byla inscenace Janusze Klimszi Škola žen s Janem Fišarem v hlavní roli. Lahůdkou pro náročnější publikum a tematicky velmi odvážným počinem byla premiéra hry Lesík v režii norské režisérky Victorie Meirik. V neposlední řadě velkým zážitkem, a to i z hlediska výběru tématu, bylo představení v režii Pavla Gejguše Dívky ze Sorok, které jsem viděl ve Staré aréně, jež se pomalu stává novým ostravským profesionálním divadlem.

Z inscenace Dívky ze Sorok ve Staré aréně. (Foto: David Szeliga)

Jan Fišar, herec NDM: Ten zážitek se odehrál v Ostravě na festivalu Dream Factory a byl tak silný, že i když se jedná o divadlo cizí, musím mu dát přednost před ostatními. Bylo to Slovenské komorné divadlo Martin a jeho inscenace Ostrovského divadelní hry Les  s vynikajícími hereckými výkony všech interpretů a v bravurní režii Lukáše Brutovského, který u nás v NDM shodou okolností teď režíruje Deník mého otce.

Markéta Haroková, herečka Divadla Petra Bezruče: Ráda bych měla více kulturních zážitků, ale vzhledem k tomu, že téměř denně hraji, jsou tato představení na mé domovské scéně Divadla Petra Bezruče i mými největšími kulturní zážitky… Nicméně na festivalu Dream Factory jsem zhlédla Požitkáře Divadla Na zábradlí v režii Honzy Mikuláška a musím říct, že jsem dlouho nic tak úchvatného neviděla. Úžasné herecké výkony, fascinující, překvapivé téma a dokonalý výtvarný koncept celé hry. Bravo!

Marek Cisovský jako Adolf Eichmann v inscenaci Slyšení. (Foto: Roman Polášek)

Lukáš Červenka, herec Divadla loutek: Tak jako každý rok, i ten letošní byl bohatý na kulturní akce všeho druhu a vyzdvihovat jen ty divadelní by bylo rouhání. A tak se s vámi podělím i o jiné mé zážitky. V první řadě to je duchovní kantáta Všechen ten čas ostravského cimbalisty, skladatele a pedagoga Daniela Skály s texty básnířky Yvetty Ellerové. Dále festival Hudební současnost, který by si zasloužil více pozornosti kulturní veřejnosti, opera Tři přání Bohuslava Martinů a v neposlední řadě koncerty Janáčkovy filharmonie. Z těch divadelních musím zmínit inscenaci Zlý jelen v režii Pavla Gejguše ve Staré aréně, dále představení Nejlepší slepice se nedá koupit Těšínského divadla a Slyšení Komorní scény Aréna. Samozřejmě bych takto mohl pokračovat do nekonečna, ale ať si čtenář zajde do divadla sám. Na závěr mi dovolte poreferovat o jedné akci, o které toho ještě hodně uslyšíme. Jsou to Tři tygři v klubu Heligonka. Humoristická smršť, kterou dal dohromady Albert Čuba, herec Komorní scény Aréna, a která vás doslova a do písmene dostane do kolen. Wrau.

Anna Cónová, herečka NDM: Na mezinárodním loutkářském festivalu Spectaculo Interesse mě uchvátilo představení Francouzky Poliny Borisovy GO! Strhující obraz staré osamělé ženy ztvárněný mladou ženou jsem sledovala bez dechu. Z ostravské produkce jsem měla velké potěšení ze hry Tomáše Vůjtka Spolu inscenované v absintovém klubu Les. Dvě mladé herečky v rolích dvou legend českého filmu – Mandlové a Baarové. Skvělý text a skvělé výkony Zuzany Truplové a Pavly Gajdošíkové.

Zuzana Truplová a Pavla Gajdošíková v inscenaci Spolu. (Foto: M. Popelář)

Přemysl Bureš, herec, provozovatel klubu Les: Letos mám poměrně velkou absenci v návštěvě ostravských divadel, nicméně několik zajímavých a přesvědčivých divadelních inscenací jsem viděl, avšak žádnou, která by se vymykala ostravskému průměru. A těžké také objektivně hodnotit, protože ve třech věcech, o kterých si myslím, že jsou velmi zdařilé, zároveň pracuji. Čtenář snad promine, když přesto neskromně, z několika prostinkých důvodů, označím autorské představení Tomáše Vůjtka Spolu, ve kterém excelují dvě mladé herečky Pavla Gajdošíková a Zuzana Truplová a které uvádíme v klubu Les, kde jsem zainteresovaný. Právě jmenované herečky, a především Pavla Gajdošíková, nedostávají ve svých mateřských scénách prostor a tady ukazují, jaký potenciál vlastně mají. To představení mi zkrátka dělá radost jakousi čistotou i nezvyklým prostředím, ve kterém je zpracováno. Co jsem ještě neviděl a nechci si nechat ujít, je Slyšení v Komorní scéně Aréna od stejného autora v režii Ivana Krejčího. Takže jestli to vypadá, že jsem pěl ódu na dramatika a režiséra Tomáše Vůjtka, asi to tak bude. Přeji všem klidný rok 2016!

Igor Vejsada, baletní mistr: Můj krásný zážitek byl z posledního adventního koncertu v Domě kultury města Ostravy s Bílou holubicí, tedy souborem dětí i dospělých na vozíčkách, s Jarkem Nohavicou pod názvem Holubica a Nohavica. Bylo to setkání tří nádherných a fascinujících energií – tanečníků na trůnech, Jarka a diváků. Nebylo zde ani jedno místo volné a bylo to tak vnitřně naplňující a fyzicky duchovně nabité, že vás to nejenom uspokojilo, ale dalo vám to naději pro lepší soužití lidí i víru v člověka a Boha současně. Tohle pro mne byl zážitek roku 2015.

Lucie Kašpárková a Jorge Garza v opeře Tři přání. (Foto: Martin Popelář)

Eva Mikulášková, dramaturgyně opery NDM: Můj zájem vždy podněcovaly projekty s přesahem. Pokud bych tedy měla volit unikátní inscenace za rok 2015, v činohře NDM to byl bezpochyby norský Lesík a v opeře Tři přání. Lesík je vystavěné silné drama, ve kterém si scénu aktéři sami vytváří a ještě několik hodin po skončení vás nutí nad celým příběhem i ztvárněním vzrušeně debatovat. Tři přání Bohuslava Martinů pro mne osobně znamenala vstup na ostravskou scénu netradičním dílem, které propojuje operu, film a animace, jazz a roztančený muzikál, dílem, ve kterém neplatí nepsané pravidlo, že „není nic hloupějšího než operní libreto.“ Tento text je totiž porcí hořké komedie s morálním poselstvím naložené v dada.

Jiří Sedláček, herec NDM: Abych řekl pravdu, můj největší divadelní zážitek byl nečekaný nástup do představení, těsně po mé nemocenské, protože můj alternant uvízl ve vlaku poblíž Prahy. Jednalo se o představení Donaha!, jedno z nejnáročnějších, které jsem půl roku nehrál. Měl jsem na přípravu necelou hodinu. Čili skoro nic. Místo Igora Orozoviče, se kterým jsme byli sehraní, hrál Ivan Dejmal. S ním jsme v této hře vedle sebe nikdy předtím nestáli. Nebyl čas otevřít scénář, připomenout si texty, jen se rychle přemístit do divadla. Stačil jsem si zazpívat s kapelou několik písniček a hurá do kostýmu! Kolegové vyzvídali, jestli budu dělat všechny krkolomnosti jako před nemocenskou, nebo něco uděláme jinak. Řekl jsem, že necháme vše, jak to má být, a uvidíme. Chápal jsem jejich strach, tu nemocenskou jsem totiž měl po nečekaném infarktu. Představení ale dopadlo na výbornou! S Ivanem jsme hráli, jako bychom to spolu nazkoušeli od samého začátku, nic jsme nevynechávali, písničky jsem zvládl i všechny ty krkolomnosti. Takže žádný další infarkt se nekonal. Chválabohu!

Čtěte také:
ANKETA: Největší hudební zážitek v Ostravě a okolí. Muzikanti a další osobnosti hodnotí rok 2015
ANKETA:  Nejlepší výtvarné počiny roku 2015 očima umělců, galeristů, teoretiků a kurátorů