Jak se havíř Purtyka upil na Silvestra a jeho kolega Žabčík si přál k Novému roku sovětský kombajn

První vydání Rudého práva v roce 1987 přineslo tradiční žeň pozitivně laděných zpráv o splněných ročních plánech. Nejvíce prostoru zabírala reportáž z ostravské Nové huti Klementa Gottwalda, která začínala již na titulní straně. Tohle je Silvestr, jaký už dnes neznáme. „S plánem loňského roku se oceláři vyrovnali na Silvestra v poledne. Vyrobili celkem 3.664.000 tun oceli, sedm tisíc tun dali navíc,“ hlásilo Rudé právo, zatímco folkař Pepa Streichl někde v kruhu svých přátel zpíval svoje slavné blues o láhvi vodky.

JOSEF STREICHL: BLUES O PRÁZDNÉ FLAŠCE

Ve flašce byla asi díra
zbytek vítr vysušil
Ve flašce byla asi díra
zbytek vítr vysušil
Věř mi, věř mi, moje milá
já jsem ji nevypil

*

A takto dopadla předčasná silvestrovská oslava ostravského havíře Vladislava Purtyky 30. prosince 1900. „V neděli 30. prosince nalezena byla na cestě vedoucí k tiskárně na Polské Ostravě mrtvola mladého muže. V mrtvole zjištěn devatenáctiletý havíř Vladislav Purtyka. Jelikož na mrtvole nebylo viděti žádného násilí, má se za to, že dělník následkem opilosti upadl do bláta a v něm bídně zhynul,“ uvítal čtenáře v novém století týdeník Ostravský obzor z 2. ledna 1901. Zpráva to je takřka bezručovská a žízeň je věčná, tak jako v básni J. H. Krchovského, jež si rovněž pohrává s poetikou slezského barda.

J. H. KRCHOVSKÝ

Už málo mi zbývá, jen píseň má tklivá…
tak málo mi zbývá, dál budu však mlčet, just!
ach málo mi zbývá, tak málo mám piva
tak málo mám piva, a ještě mi teče z úst

*

V Ostravském obzoru chtěli na počátku roku 1901 věřit, že nové století bude šťastnější než to předchozí. „Vstupujeme v nové století, v novou zastřenou záhadu budoucnosti. Co nám přinese? Snad mnoho, snad také nic,“ ptal se autor úvodníku. Že se pak v Ostravě celé další století chlastalo, to bylo vhledem k jiným událostem, včetně dvou světových válek, vlastně to nejmenší. Ačkoliv i alkohol uměl zabíjet, jak dokazuje báseň Frana Směji.

FRAN SMĚJA: NAD HROBEM

Vidiš, vidiš, muj chlopečku,
dybys něbyl lopal,
něbyl by ti stryk kopidul
hrub tak skoro kopal.

Dycky sem ti povědala:
Něpij gořalisko!
Ale cuž, dy do hospody
bylo z domu blizko.

Za to ti včil sudce boži
kyně z pozdaleka
a na mě zas, nehněvaj se,
inši chlop už čeka…   

*

Bylo to divné století. Třeba druhá světová válka připravila Ostravu o téměř deset tisíc Židů a mnoho dalších starousedlíků. První novoroční vydání ostravské mutace Českého slova z 3. ledna 1944 přineslo básničku sedmnáctiletého studenta, která končila upřímným přáním: „Tiše, tichounce přicházím k vám, / jen jediné přání mám. / By nám bůh dal, / nechť se zas sejdeme ve štěstí, ve zdraví a o rok dál!“ Bohužel, ne každému obyvateli Ostravy se takové přání kvůli válečným událostem podařilo naplnit. Jen při náletech na Ostravu zahynulo v létě 1944 na 400 obyvatel města. A smrt má vždy blízko k lásce, tak jako v básni Milana Šťastného.

MILAN ŠŤASTNÝ

Láska není nic víc
než neukojená touha řeznického špalku:
úleva s každým tnutím
a maso tužší rok od roku

*

Silvestr 1973 a Nový rok 1974. To už byl čas tuhé normalizace. První den nového roku patřil závazkům brigád socialistické práce a znovu vyšel na scénu, stejně jako v padesátých letech, i sovětský Děda Mráz. „Mým největším novoročním přáním je, abychom dostali nový sovětský kombajn GS 3,“ vyslovil se v ostravské mutaci deníku Práce předák Dolu Antonín Zápotocký v Orlové havíř Žabčík. Z toho je dnes jednomu až nevolno, jaká to byla neupřímná slova. I Žabčík se na Silvestra určitě opil a ráno měl z chlastu řídkou stolici. Tak jako Milan Krupa.

MILAN KRUPA: PODLE SKUTEČNÉ UDÁLOSTI

Až tě, chlapče, chytnou větry
běž se vysrat do Elektry!

*

Tak veselého Silvestra a Šťastný Nový rok 2016!