Tamokolo roztáčejí Urbánek, Edel, Joy, Žáček, Bende, Černochová, Hasprová i Patrik Kee
28.12.2015 06:06 Milan Bátor Hudba Recenze
Známý jazzman Boris Urbánek a krnovský lékař a hudebník Tomáš Edelsberger alias Edel, tvůrci hudebního projektu Tamokolo, vydali cédéčko, které představuje české, moravské a slovenské lidové písně v netradičním pojetí. Mimořádné na tomto projektu je žánrové spektrum a schopnost udělat z mixu stylových inspirací soudržnou, kompaktní píseň. Tvůrci alba se obklopili vynikajícími muzikanty, mezi nimiž nechybí instrumentalista Michal Žáček a zpěváci Petr Bende, Tereza Černochová, Katarína Hasprová, Joy či ostravský Patrik Kee.
Výřez z obalu CD Tamokolo.
Album, na jehož přebalu vévodí stařičký dětský kolotoč, přináší písně, které zná úplně každý, ovšem v naprosto novém pojetí, ze kterého se vám opravdu zatočí hlava. Teče voda, teče má nezpochybnitelný hitový potenciál díky skvělému zpěvu Černochové a Bendeho. Harmonicky vynalézavá píseň stoupá ve zpěvu strmě vzhůru a rozevírá melodický oblouk písně. Kromě slušivého aranžmá zaujme píseň sborovými vokály, které evokují africkou lidovou hudbu.
Dýnom dánom zpívá Joy (za pseudonymem se ukrývá Johana Freywaldová) s Bendem. Už úvod písně se zvuky přírody a vokalízou Joy má své ozvláštňující kouzlo. Nádherně, jednoduše utkaná harmonie sloky kontrastuje s instrumentální mezihrou, která překvapí latinskou inspirací v rytmu: první polovina fráze je montuno, druhá půlka je samba. Píseň obohacuje vynikající flétnové sólo Michala Žáčka.
A ja taka dzivočka s Katarínou Hasprovou jde už ve výrazu i harmonii hlouběji k jazzovým kořenům, ať už přiznávkovým rytmem, či převážně jazzovou harmonií. Hlasová barva a artikulace Hasprové jsou neuvěřitelně šťavnaté, její dovednost modulovat zpěv do nejrůznějších odstínů je živočišně přitažlivá. Neměnný groove basové kytary a progresivnější harmonie s větším podílem alterací činí z této písně velmi hutný, vyzývavý posluchačský zážitek, který povyšuje Urbánkova perfektní improvizace.
Smyslem pro humor se vyjímá Pod tým naším okénečkem s hlubokou basovou linkou upomínající Pata Methenyho. Ovšem v tom nejlepším slova smyslu, neboť basová přiznávka ve stylu brazilského choro-rio – díky atmosférickým klávesám – má ambientní a současně muzikoterapeutický rozměr.
Opětovnou inspirací africkým folklorem v perkusích a latinskoamerickou oblastí v harmonii a melodice je Limbora s Katarínou Hasprovou, která písni propůjčila svou výraznou hlasovou barvu a cit. Je to také jedna z menšího počtu písní alba, které jsou v rychlejším tempu, s opět báječným Žáčkem na sopránsaxofon.
Píseň Černé oči jděte spát přináší svěží odlehčené rytmy s perfektním vokálem Bendeho. Tato píseň má jasný hitový potenciál, je jednoduchá a sdělná a lze při ní nádherně usínat.
Zvukovou pompézností a hymnickým hudebním výrazem se ostatním písním alba vymyká Ach synku, synku se zpěvem Joy a Bendeho. Nelze si při jejím poslechu nevzpomenout na koncertní verzi Ach synku, synku Vlasty Redla, která ovšem nepostrádala určité prvky hudebního humoru. Lehce patetickou náladu písně oživují pestré změny metra, které nakonec dospějí k prostému beatovému rytmu.
Eště si já pohár vína zaplatím je vtipnou hudební aluzí na Paganiniho Caprice č. 24. Hudební kabátek písně je však jazzový a neobyčejně mu lahodí sametový hlas Patrika Kee. To ta Heľpa zpočátku upomene slavný standard Tea For Two, další průběh písně je ale dost originální a dynamický.
Evokace ptačího zpěvu v písni Keby som bol vtáčkom v začátku je možná zbytečná (podobně jako v Dýnom dánom), jinak je to skutečně nádherná píseň s hlubokým výrazem. V podobném duchu plynou i zbylé písně této kolekce.
Co dělá z tohoto alba výjimečnou záležitost? Především skvělé hudební aranžmá Borise Urbánka a Tomáše Edelsbergera alias Edela, kteří opravdu tím nejlepším možným způsobem kombinují různé hudební žánry. Urbánek s Edelem se obklopili výbornými muzikanty: velmi oceňuji pokorné, ústrojné perkuse Michala Wierzgoně, obvykle výborné jsou instrumentální kaskády Michala Žáčka na různé dechové nástroje. Příjemně překvapuje Marek Dufek, jehož basová linka je v několika písních natolik výrazná, že tvoří melodicko-harmonickou osu písně.
Boris Urbánek a jeho klávesy jsou určující fundamentální složkou každého songu. Urbánek navíc vytěžil ze své dlouholeté jazzové praxe skutečně nádherné melodické postupy, které neomrzí, ale naopak v nich stále nacházíte nové a nové zajímavosti a neotřelé nápady.
Na albu se sešlo několik zpěváků, každý z nich vetknul lidové písni něco ze své osobitosti, každého jednotlivě pak lidová píseň určitým způsobem obohatila v nabyté pokoře a zdrženlivosti. Proto i rockový a popový feeling Černochové a Bendeho písním neobyčejně sluší a zvyšuje jejich posluchačskou atraktivitu. Hasprová vytváří svou jedinečnou interpretací lidové písně novou výraznou kvalitu, která na sebe strhává pozornost. Své nezanedbatelné místo na albu mají také Joy a Patrik Kee, jehož kreace je hudebně rozpustilá a sympatická.
Velmi povedený je rovněž grafický koncept Aleny Srokové a Martina Kluga, který doprovázejí krásné fotografie Radovana Štastného. Album Tamokolo je nadčasovou kolekcí, která může být za deset let vnímána jako jeden z nejlepších počinů v oblasti fúzí lidové písně.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.