Ve jménu Krista, islámu a selfíček aneb Surůvkova vánoční instalace v Laubech

Nestává se často, aby umělec mohl hovořit o tak spontánní interakci návštěvníků galerie s vystaveným dílem, jak se to právě děje u instalace Jiřího Surůvky s názvem Sýr. Ta je od 22. prosince vystavena v ostravské Galerii Lauby a k interakci dochází v mžiku sekundy. Naprosto živelně, přesto s ohromujícím účinkem, nad nímž je nutno přemýšlet ještě dlouho po návštěvě podloubí. A jen ten, kdo už oponu roztáhl, může pochopit kurátora výstavy Tomáše Knoflíčka, jenž před Vánocemi varoval: „Chcete-li mít klidné Vánoce a Nový rok, vyhněte se černé skříňce v podloubí Ostravského muzea obloukem. Pour féliciter 2016.“

O první vrstvě, kterou lze najít za oponou, však přece něco prozradit můžeme. Objeví se bílá plocha s několika otvory či spíše kukátky. Něco na způsob kdysi oblíbeného pouťového stereoskopu, když se divák s pomocí kukátek a stereoskopických fotografií přenesl někam do exotických krajin Ameriky či Orientu. Otvory v desce lze ale při prvním setkání chápat různě, třeba jako klíčové dírky, dveřní kukátka či průzory v peep show, jimiž lze sledovat striptérku, vždyť Surůvka u jednoho otvoru ohlašuje: „Nevhodné pro děti do 15 let.“ Jenže u stejného průzoru je varování, že obsah za stěnou není vhodný ani „pro kardiaky a citlivé povahy“. Jednoho pak napadne, že za zástěnou spatří ponižující sado-maso nebo nějaký válečný filmový masakr s hromadami uřezaných hlav a údů. Skutečnost je prozaičtější, to ale neznamená, že méně frustrující. A co více, kdo jednou strčí hlavu do připravených otvorů, stává se přímým aktérem hrůzného děje.

Surůvka v Laubech postavil betlém, který je podobným poselstvím jako betlémy v této době stojící v katolických chrámech. A tak jako postavy Tří králů varují Pannu Marii s Ježíškem, že se král Herodes chystá povraždit všechna nemluvňata, Surůvka do své pouliční „kukaně“ umístil podobný apel, byť mu stačily postavy dvě. Dva představitelé dnešní globální reality, na nichž demonstruje, že ani více než dva tisíce let po Kristově zrození neskončily náboženské sváry financované šílenými Herody. Nejnověji mezi islámskými fanatiky a zbytkem světa.

Návštěvníky Galerie Lauby přitom Surůvka nenutí k nějakému korektnímu názoru ve smyslu evropských civilizačních hodnot či k pokoře ke křesťanským kořenům starého kontinentu. Kdo chce stát na druhém břehu, nechť si to užije s plnou parádou. Každý z diváků má možnost vyzkoušet si roli vítěze i oběti, stačí se podívat různými otvory. A v éře selfíček se samozřejmě pořizují snímky. V roli oběti i vraha, jak je ctěnému publiku libo.

Surůvkova instalace ale nemůže způsobit skandál, jaký předpokládal kurátor Tomáše Knoflíček. Umělec se pouze nahlas vyslovil k něčemu, o čem se moc nemluví. V práci, u hospodského stolu ani v rodinách. Přitom podobný nezájem bývá osudový pro jednotlivce i celé národy. Je to vlastně podobné, jako když tisíce ostravských rodin oslavily Štědrý večer, aniž by měly potřebu vyslovit jméno Ježíše Krista. Neznáme ani vlastní kořeny, natož dějiny buddhismu, islámu nebo judaismu. Víc už ale ani muk, zbytek je na návštěvnících. Oponu v Galerii Lauby si mohou zkusit rozevřít až téměř do konce ledna.

*

Jiří Surůvka: Sýr. Galerie Lauby (v podloubí Ostravského muzea), otevřeno denně 24 hodin, výstava potrvá do 24. ledna.