S Martinou Šnytovou o Vánocích i muzikálu Jesus Christ Superstar, kde bude zpívat Máři Magdalenu

Jak prožíváte shon kolem vánočních dárků?

U nás se Vánoce, co se dárků týče, moc neprožívají. Spíše si dárky dáváme v průběhu celého roku. Pak si u stromečku ty „nové“ rozbalíme, a když má pak někdo z nás pocit, že toho dostal málo, s legrací vzpomínáme na to, co všechno už jsme v průběhu roku jakože k „Vánocům“ museli mít.

Takže vás Vánoce příliš nestresují …

Většinou míváme těsně před Vánocemi premiéru, takže se mé myšlenky ubírají poněkud jiným směrem, tím pádem mě ten předvánoční stres tak trochu míjí. Pak sice musím všechno zvládnout za pár dní, což sice stresující je, ale to už se dá vydržet.

Vy jste z Frýdlantu nad Ostravicí, což je sice město, ale má částečně charakter podhorské vesnice. V takových místech bývají Vánoce úplně jiné než ve velkoměstech. Jaké bývaly Vánoce ve Frýdlantu?

Bývaly a pořád jsou stejně krásné. Zatím se nic nezměnilo, a dokud nebudu mít svou vlastní rodinu, bude tomu tak i nadále.

Co vám jako malé holčičce dělalo o Vánocích největší radost?

Úplně všechno. Sníh, zdobení stromečku, cukroví, pohádky, rodinné návštěvy a samozřejmě vánoční nadílka. Vždycky jsem dostávala krásné dárky. Měla jsem štěstí, protože jsem většinou dostala to, co jsem si přála. Ale nebyly jsme s mojí starší sestrou nějak rozmazlené, nebo rozmazlované, to vůbec ne. Máma nás učila vážit si věcí, a to mi zůstalo.

Na vašich výkonech na jevišti je poznat, že zpíváte opravdu ráda. Bylo to vidět i při premiéře Plesu v opeře. Užila jste si tu premiéru?

Užila jsem si ji na jevišti i potom v divadelním klubu. Bylo to fajn.

Máte za sebou spolupráci s různými režiséry.  Na Plesu v opeře jste poprvé pracovala pod režijním vedení Janky Ryšánek Schmidtové. Byla ta práce v něčem jiná než u předchozích inscenací?

Vždycky je to jiné a práce s Jankou byla velmi příjemná. Má velký smysl pro humor, a ten mám já také moc ráda. Vážím si lidí, co se neberou extra vážně a umí si ze sebe udělat legraci. Byla to její první operetní režie. V tom to bylo nové pro ni. Ale i v těch hudebních číslech jsme „šli“ hodně po činohře. Líbí se mi úprava, kterou mají na svědomí společně s Tomášem Vůjtkem. Má to krásný spád. Próza, na kterou hned navazují hudební čísla, děj se neustále i v hudebních číslech posouvá dopředu, nic se neopakuje… takové divadlo mě moc baví. Měla bych velkou radost, kdybych se s  Jankou a Tomášem pracovně opět potkala.

Mnozí operetní a operní umělci vítají spolupráci s činoherními režiséry, protože je rozvíjí po herecké stránce…

No to víte, že jo! Tohle mne právě moc baví! Já si myslím, že je to v podstatě jedno, v jakém jste žánru, když jdete po situaci a jednáte za postavu, tak to prostě musí dopadnout dobře. Pro diváka to musí být zajímavé. Já když se jdu podívat na cokoliv, ať je to muzikál, činohra, opera, opereta nebo balet, vždy mne zajímají situace. Je to pro mě velmi přínosné a inspirativní.

Někteří, zejména operní pěvci, se spíše soustředí na pěvecký výkon, a ta herecká stránka je u nich až na druhém místě. Jak je tomu u vás?

Je pro mne důležité, aby se pocit, který na jevišti mám, projevil všude. V textu, zpěvu a také v pohybu. Tohle propojení je pro mě základ, ze kterého se snažím vždy vycházet.

To jsem na vaší Andělce v Plesu v opeře viděl. Byla jste krásně naštvaná Andělka ve chvíli, kdy jste zazlívala svému partnerovi domnělou nevěru …

Děkuji! Tím, že jsem bez alternace, jsem měla samozřejmě větší prostor pro vytvoření mé postavy. Což bylo fajn.

Změnilo se něco nástupu Patricka Fridrichovského do funkce šéfa souboru opereta/muzikál? Vy jste zažila i dobu před ním …

Myslím, že změny vždy přicházejí, když se mění vedení, což je pochopitelné. Ale všichni chceme dělat dobré divadlo. Patrick s námi spolupracoval už před svým nástupem do vedoucí funkce v souboru, takže to všechno prostě hezky pokračuje a žádné velké změny jsem nezaznamenala.

Já o jedné vím. S nástupem Patricka Fridrichovského začala Ostrava více dělat ty největší světové muzikály …

S těmi se začalo, když Patrick Fridrichovský  působil jako  externí dramaturg a spolupracoval s naší tehdejší šéfkou Gabrielou Petrákovou. Jsem ráda, že v tom dnes pokračuje i ve vedoucí funkci, ale že se nezapomíná ani na operetní tituly.

Čeká vás na jaře snad nejslavnější rocková opera Jesus Christ Superstar …

Ano, vím, už máme i obsazení, a budu zpívat Máří Magdalénu.

Tak teď jste mi vzala z úst otázku, protože si myslím, že je to pro vás role jako ušitá a chtěl jsem se na to zeptat. Těšíte se? I když ta otázka je asi zbytečná…

Těším se moc!

Máří Magdaléna tam nemá moc písní, ale zato jsou to velmi krásné a významné písně v rámci tohoto muzikálu. Duet mezi ní a postavou Ježíše patří mezi nekrásnější a nejdojemnější čísla vůbec. Jako bychom se vrátili přes tento muzikál zpět k Vánocům. Jste věřící? Jsou Vánoce pro vás oslavou narození Ježíše Krista?

Já do kostela nechodím, ale neříkám, že jsem ateista. Pravděpodobně je to tím, že jsem k víře a náboženství nebyla od dítěte vedena. Ale občas si zajdu do kostela jen tak se svým přítelem.

Autoři muzikálu se zpočátku obávali reakce věřících lidí, a proto raději napřed pustili do světa písně, a až pak celý Ježíšův příběh, tak jak jej oni chtěli převyprávět. Dnes ale naopak věřící lidé vítají tento muzikál právě proto, že šíří křesťanské hodnoty.

Já o těchto věcech moc nepřemýšlím. Ne že bych nevnímala svět a jeho dění, ale mám dost práce a málo času. Mesiášský komplex nemám, a nemyslím si, že bych zrovna já mohla spasit svět. Já chci dělat dobře svou práci a být slušná k ostatním lidem.

Dobře. Nyní zpíváte v muzikálu Ples v opeře postavu Andělky, celý příběh je o nevěře a žárlivosti, a muži jsou zde vykresleni dost kriticky, což ovšem ženy také. Myslíte si, že lidé jsou skutečně ve vztazích mezi muži a ženami takoví, jak ukazuje Ples v opeře? A zejména chlapi: jsouto opravdu takoví záletníci?

Dnes už se to bere asi  jinak než v minulosti, ale jestli jsou chlapi takoví, tak si myslím, že jsou v mnohém stejné i ženy. A já mám své iluze a nechci si je nechat vzít.

Co je podle vás nejdůležitější pro udržení vztahu?

Tolerance. A o každý vztah je třeba pečovat.

Má tolerance nějaké meze?

Tak určitě!

Co byste svému partnerovi neodpustila?

Já o tom ani nechci takto uvažovat. Pokud všechno klape tak jak má, tak je to v pořádku. A když se něco stane, cokoliv, tak je důležité se o tom pobavit, a pak se to buď vyřeší, nebo ne. Nic mezi tím není.  Ale jaksi automaticky beru vzájemnou důvěru.

Ples v opeře je hlavně o zábavě. Ale téma partnerských vztahů tam je tím hlavním.  V čem by mělo být nějaké hlubší poselství tohoto hlavně oddechového čísla v repertoáru?

Byla bych ráda, kdyby to, z čeho my si na jevišti děláme legraci, umožnilo divákům, aby se každý v tom celku našel. A řekl si jé, na tom něco je! V tom je divadlo pěkné. Hrajeme pro šest stovek diváků, a každý žije svůj život. A když si každý z nich najde i v takovém oddechovém představení něco, v čem se ho dění na jevišti dotýká, a dokáže se sám nad sebou pousmát, tak je to to nejlepší, co se nám může podařit.