Na Colours přijede Caro Emerald. Známe i další tři kapely, podívejte se na jejich klipy

Caro Emerald: Holandská zpěvačka v elegantních šatech a s poťouchlou jiskrou v očích, kterou přepadla veleúspěšná kariéra, až si prý občas říkala: Panebože, je tohle vůbec možné?

Doma i po světě prodala miliony alb, s nimiž vzala do zajetí posluchače tanečního retro jazzu s vytříbeným vkusem. Má ráda pohled do sálu zelektrifikovaného svým proměnlivým hlasem do té míry, že lidé odstrčí židle, začnou tančit, dámy se při sexy tangu přestanou červenat a i ti nejostýchavější pánové, v podstatě taneční dřeva, vytáčejí piruety aniž by tušili, kde se to v nich bere.

Swing, gypsy jazz, bolero, tango, hudbu z hollywoodských filmů, pařížských kabaretů a moderní pop Caro Emerald navíc vystavuje okamžikům, kdy vám nohy začne svůdně obtékat sexy elektroswing nebo vám je naopak podrazí hip hop.

Caro Emerald, která dobyla holandské a britské žebříčky, si dokáže vzít na povel Glastonbury i londýnský sál Royal Albert Hall. Její koncertní show přecházejí z intimní atmosféry do masové zábavy, retro nostalgii střídá potřeba užít si přítomnosti okamžiku a ve vzduchu je cítit dobře protřepané martini Jamese Bonda i vzpomínka na Amy Winehouse.  Ostatně absolventka amsterodamské jazzové konzervatoře neskrývá, že Amy byla jejím velkým vzorem.

My Baby: Tohle holandsko-novozélandské trio má sice hezký poetický název, ale když se dostanou na pódium, rozjedou pěkně divoký šamanský bluesový voodoo rituál. Propadl mu Seasick Steve, diváci na Glastonbury, dostane i vás – na Colours 2016! Zpěvačka a kytaristka Cato van Dyke, její bubnující bratr Joost a novozélandský kytarista Daniel Johnston pro jistotu hned na začátku upřesňují co máte čekat: “Muddy Waterse snažícího se znít jako Armin van Buuren”.

My Baby se od roku 2012 nechávající inspirovat syrovým rockovým blues 70. let, funky, soulem, gospelem a hypnotické groove jistí elektrodub. “Když žijete v Amsterodamu a večer co večer se potkáváte s elektronickou trance music, vaše blues dostane najednou daleko psychedeličtější zvuk, čímž se odlišujeme od běžných bluesových kapel,” tvrdí Cato, upřesňující, jak si trio představuje ideální naplnění svého voodoo bluesového rituálu, do kterého patří také ozvěny marockého gnawa a indických rag: “Bezhlavě tančit jako pravěcí lidé okolo ohně.”

The Untanks: Britští The Unthanks nominovaní na Mercury Prize a další ceny vás okouzlí melancholickými skladbami, bouřícím klavírem i emotivními hlasy sester Becky a Rachel Unthank.

Majestátní zvuk skupiny se odvíjí od dvou emotivních hlasů sester Becky a Rachel Unthank a ambiciózní kompoziční rozevlátosti skladatele a multiinstrumentalisty Adriana McNallyho. Celoživotní posedlost Milesem Davisem, minimalismem, King Crimson, pozvolný zájem o trip hop a soudobou klasiku, nechává McNally v opulentních skladbách meandrovat způsobem vedoucím k tomu, že The Unthanks dnes na scéně anglického folku představují doslova zjevení.

Hudebně jakoby na ni totiž přilétli z jiné planety: pravděpodobného zdroje jedinečného stylu a volného nahlížení na tradici prolnutého autorskou tvorbou. „Posloucháme naprosto oslnivou hudbu, až se chce vyskočit na židli a řvát na celé kolo: nebojácné, s ničím neporovnatelné a z celého srdce upřímné,“ napsali o The Unthanks.

CC Smugglers: Tihle buskeři z Bedfordshire vás roztančí směsí Americany, blues, swingu, vaudeville a rock´n´rollu tak, že vám budou lítat plomby ze zubů.

Živelným buskerům z Bedfordshire netrvalo příliš dlouho, aby o sobě dali vědět: stačilo kolem nich na ulici projít a zapomněli jste, kam jste vlastně chtěli původně jít. A nebývá také zvykem, aby za rozblázněnou kapelou vyskočila na podium členka královské rodiny. Showmanský zpěvák Richie Prynne a jeho pět přátel totiž drtí banja, housle, kytary, akordeon a kontrabas s vervou na způsob setkání Bruce Springsteena s Imeldou May.

CC Smugglers jsou dalším důkazem, proč lidé dají na řeči: kdo by totiž odolal nadšeným referencím Seasicka Steveho nebo členům Old Crow Medicine Show. A když je ve své sledované rádiové show uvedla Cerys Matthews jako nejlepší britskou živou kapelu těchto dnů, není divu, že koncertní sály, kde hrají, praskají ve švech a festivaloví organizátoři, včetně Glastonbury, se o ně perou. Vyšší očekávání snad už ani nelze mít.

(Autor jednotlivých medailonků je spolupracovníkem Colours of Ostrava)