Ostrava zažila divokou metalovou smršť s kapelami Grave a Malevolent Creation

Úderem dvacáté večerní se v Barráku rozezněly první záhrobní tóny, které patřily pardubické formaci Dysangelium. Už od začátku bylo jasné, že zvuk po tento večer nebude nejlepší a Dysangelium na to doplatili nejvíc – obrovská zvuková koule, která se klubem valila, ostatně mluvila za vše. Hudebně však mohu této kapele jen těžko něco vyčítat, vše v jejím setu totiž šlapalo přesně jako hodinky. Dysangelium předvedli vynikající výkon a o svých hudebních kvalitách mě přesvědčili na sto procent. Klasický devadesátkový death metal, jak ho máme všichni rádi, navíc okořeněný esencí blackových Mayhem či Darkthrone – dohromady jednoduše radost.

Domácí scénu zastupovali Dysangelium. (Foto: K. Trochtová)

Tato kapela ve třiceti minutách demonstrovala, že je to právě ona, která může spasit již mírně zatuchlou českou tvrdou scénu. A ač byly projevy publika touto dobou ještě poněkud vlažné (všichni si šetřili síly na hlavní hvězdy), i ostatní přítomní by se mnou v tomto případě byli pravděpodobně zajedno.

Ovšem když spustili Malevolent Creation, celý Barrák začal v jediném okamžiku vřít. S příchodem amerických mohykánů se spustila lavina, dav nadšenců začal bez rozmyslu moshovat a Malevolent Creation zabíjeli pomyslné hřebíky do hlav všech přítomných – bez výjimky, ať už byli od kotle sebedál. Z davu byla cítit absolutní euforie a oddanost, circle pity se snad ani na minutu nezastavily. Zkrátka něco, co Barrák už opravdu dlouho nezažil.

Kapela si pro toto turné zvolila obligátní strategii v podobě průřezu tvorbou. Samozřejmě, u někoho, kdo má za sebou 12 vydaných desek, snad nelze očekávat nic jiného. Setlist by byl ale rozhodně působivější, kdyby byl složený převážně z nového materiálu. Nicméně skladby jako Eve of the Apocalypse či Blood Brothers snad ani zklamat nemohly. Když pak přišel singl z nového alba Blood of the Fallen, obecná euforie se ještě znásobila.

Baskytarista Malevolent Creation. (Foto: K. Trochtová)

Malevolent Creation předvedli absolutně skvělý výkon, frontman Brett Hoffman nevídaným způsobem neustále hecoval publikum a – díky bohu za to – kapela si odpustila i z mé strany trochu očekávané rasistické projevy. Pánové Gio Geraca a Phil Fasciana sypali z rukávů deathmetalové riffy jako z učebnice a mladičký Justin DiPinto s přehledem uhrával velice komplikované bubenické finesy. Takových kapel se prostě nelze přejíst! Malevolent Creation s sebou z USA přivezli syrový a pravověrný klasický death metal, ještě ke všemu výborně zahraný. A to není vůbec málo.

Ačkoli bylo Death Raid Over Europe zamýšleno jako double-headliner turné, pro mě osobně byla stejně tím největším tahákem švédská formace Grave. Ta je oproti Malevolent Creation melodičtější a obecně přístupnější. Přesto mám však pocit, že její tvorba je kompozičně mnohem více propracovaná, v jistých ohledech snad až rafinovaně. Na Grave se má pozornost tedy daný večer upínala především a musím konstatovat, že zklamána jsem rozhodně nebyla. Grave odehráli jednoznačně nejsilnější koncert ze všech vystupujících a zaslouženě si podmanili publikum. To jim zobalo z ruky jedna báseň.

Z koncertu deathmetalistů Grave. (Foto: K. Trochtová)

Sympatičtější deathmetalovou kapelu byste pohledali. Tak civilní a přátelský projev, zvláště v metalovém světě, je u kapely tohoto formátu skutečně nevídaný. Grave skvěle reagovali na své fanoušky, kteří se jim zase odměňovali intenzivním mosh pitem. Pódiová prezentace kapely byla veskrze přirozená a troufám si trvrdit, že i spontánní. Tobias Cristiansson a Mika Lagrén neustále pendlovali po pódiu a dosyta si užívali přízně headbangujících fanoušků. Frontman Ola Lindgren si také všímal, co se děje pod pódiem, a kromě toho, že jeho zpěv byl naprosto bezchybný, nezapomínal své příznivce řádně hecovat.

Kromě svých klasických zářezů Grave zahráli také několik kusů z nové desky Out of Respect for the Dead, což kvituji. Mass Grave Mass i Plain Pine Box jsou jasné hitovky, což kromě mě očividně cítilo více lidí. A i titulní skladba se setkala s velice přívětivou odezvou.

Je asi jasné, že Grave jsou instrumentálně zdatnou kapelou, nicméně si neodpustím poznámku, že Tobias Cristiansson je zřejmě jeden z nejlepších metalových baskytaristů, jaké jsem měla možnost vidět. Jeho instrumentální zručnost je skutečně obdivuhodná a mám pocit, že jeho čistou techniku by mu mnoho jazzmanů mohlo závidět.

Ostrava po dlouhé době opět dostála svému přízvisku „Ocelové město“ a hostila opravdu výjimečně vydařený žánrový koncert. Více takových, prosím!