Haldy, paneláky i budovatelé. Galerie Chagall představuje Ostravu na sto způsobů

Kdo se považuje za ostravského patriota, nemůže z aktuální výstavy v Chagallu odcházet bez mocného zážitku. A uvidí toho opravdu dost, třeba nejrůznější pohledy na ostravská sídliště. Původně optimistická díla, jež velebila budovatelské úsilí stavitelů Ostravy, jsou dnes zvláštními dokumenty doby, z nichž poněkud mrazí. Taková je třeba Poruba Karla Štětkáře (1918-1999) nebo různá ostravská sídliště na obrazech Milana Zezuly (1921-1992) či obrazy Oty Holase. Prostě Ostrava socialistická čili ostravská sorela.

Ostrava Milana Zezuly.

Výstavu jsme si vychutnali v předvečer 17. listopadu. A bylo to jako sáhnout po knize z roku 1971 s názvem Ostrava socialistická, jež by mohla tvořit skvělý textový doprovod k celé expozici. Ostravský primátor Zdeněk Kupka tuhle knihu slavnostně uvedl na trh 10. prosince 1971 následujícími slovy: „Ve své většině dělnická třída Ostravy obstála čestně a pochopila internacionální pomoc spojeneckých vojsk v srpnu 1968. Ostrava byla, je a bude ocelové srdce republiky, ve kterém pracující budují stále lepší socialistický zítřek.“ Teď jsou lepší zítřky na prodej v Chagallu, za tisícovku i za patnáct tisícovek.

Prachbídná sorela je naštěstí promíchána předválečnými pohledy na Ostravu. Jedinečnou atmosféru má třeba litografie Cyrila Boudy (1901-1984) ze struskové haldy Vítkovických železáren, na níž vypodobnil i sběrače strusky čili brenpartiju. Bouda zobrazil učiněné peklo na zemi, dračí dech ocelového města. Tak nějak struskové haldy líčil před válkou i rozhlasový fejetonista Josef Filgas: „Za Hrabůvkou, předměstím města Ostravy, podél řeky Ostravice, na rozloze několika tisíc čtverečních metrů, leží strusková halda. (…) Vstup a spaní na struskové haldě se přísně zapovídá, – hovoří k příchozímu malá, kdysi bílá tabulka, němý strážce haldy. Smrt obchází kolem, a proto člověk přibil na železné kůly tyto vykřičníky.“

Šachta Jana Sládka.

Až čapkovskou linku má obraz Jana Václava Sládka (1909-1992) zpodobňující další z ostravských šachet. Sládek je dnes téměř zapomenutý malíř, deník Ostravan.cz ale jeho jméno připomněl nedávno při zahájení aktuální výstavy Stanislava Kolíbala v Domě umění. Kolíbal se totiž v rozhovoru pro náš list rozmluvil o Sládkovi jakožto o strůjci své výtvarné kariéry. Právě on totiž mladičkému umělci doporučil, aby se přihlásil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.

Majitel galerie Petr Pavliňák v expozici. (Foto: I. Mottýl)

Majitel Výtvarného centra Chagall Petr Pavliňák říká, že návštěvníky hlavně fascinují už zničené pohledy na město. „Tohle je lanovka na uhlí vedoucí z Dolu Trojice do koksovny Karolina,“ vysvětluje u obrazu neznámého autora. Nejdražším dílem je skica Jana Zrzavého k jeho slavnému ostravskému obrazu Haldy, přijde na 820 tisíc korun.

Haldy Jana Zrzavého.

Celá expozice je ale spíše dlouhodobou prodejní akcí než výstavou. Návštěvník tu třeba nenajde žádné životopisné údaje o umělcích, galerie se také nesnažila díla seřadit chronologicky, tematicky či stylově. Opilci v dřevorytu Jana Sládka z cyklu Život v Ostravě se tak dívají přímo do tváří komunistických pohlavárů, hledí třeba na primátora Josefa Kotase (1891-1966) či na Petra Cingra (1850-1920).

Haldy Ferdyše Duši.

Z obrazů Viléma Wünscheho (1900-1964) zaujme především jeho Nedělní odpoledne v Ostravě, což je tak trochu uhelná parafráze Snídaně v trávě Édouarda Maneta. K nepřehlédnutí jsou i obrazy Ferdyše Duši (1888-1968) Haldy a Šachta. Celá výstava je pak zvláštní kombinací kunstkomory prvorepublikového sběratele a depozitáře prodejny Dílo, jež stála za komunismu na Kuřím rynku. Výstava je to natolik bizarní, že ji vřele doporučuje i Ostravan.cz, ačkoliv tím vlastně dělá reklamu komerční „aukční síni“.

*

Ostrava ve výtvarném umění. Výtvarné centrum Chagall, do 31. 12. 2015.