Zaplněný sál v Domě knihy asistoval při pitvě režiséra. Hvězdným pacientem byl Juraj Herz

Klasik hororu se nezapřel a ochotně komentoval i současný stav kinematografie, třeba Jáklova novinka Ghoul z toho nevyšla moc lichotivě. „Příliš okatě okopírované a nelogické,“ uvedl znalec děsivých scén a milovník strašidelné atmosféry.

Zatím poslední celovečerní hraný film Habermannův mlýn vynesl Herzovi státní bavorskou cenu v Německu. V Česku mu přitom bylo vytýkáno sympatizování s Němci, kteří byli po válce odsunuti. „Já jsem vycházel s Němci velice dobře, zato naši občané mě zklamali. Ti, kteří byli členy SS nebo národní gardy, tehdy velice rychle přešli do komunistických řad,“ vysvětlil režisér v Ostravě.

V letošním roce sice Herz nepřichází s filmovou novinkou, ale zato napsal strhující paměti. Zmiňuje se v nich o složitých životních peripetiích, od internace v koncentračním táboře, kam byl umístěn jako desetiletý, přes natáčení za totalitního režimu, který jeho autorské záměry nemilosrdně ničil, až po emigraci do Německa, kde se zase musel podřídit diváckému vkusu. „Mě by knihu rozhodně napsat nenapadlo, může za to Jan Drbohlav. Říkal, že do půl roku to máme hotovo. Ale trvalo to dva a půl roku,“ prozradil Herz v úvodu besedy, kterou moderoval knihkupec Filip Šimeček.

Z besedy s Jurajem Herzem v Ostravě. (Foto: Lucie Straková)

Mistr, který nezapře svou nepřístupnost, v Ostravě pookřál. „Na Dušičky jsme byli v Brně, kde se nám moc nelíbilo, přišlo jenom asi dvacet lidí. Ale nakladatel nás ujišťoval, že nemáme být smutní. Říkali: počkejte na Ostravu, ta vám spraví náladu,“ uvedl po úspěšné besedě Juraj Herz. Na tváři mu přitom zářil radostný úsměv. Ačkoliv nebývá zvykem, že by se o obchody nějak intenzivně zajímal, tady udělal výjimku a požádal o exkurzi několikapatrovým knihkupectvím. Některé knihy jej zaujaly natolik, že si je pořídil na cestu do Prahy.

Na slavného kolegu se přišla podívat i herečka Marie Viková, která s Jurajem Herzem navštěvovala stejné přednášky při jejich studiu na DAMU. Pozornost vzbudila divačka s nezvyklým jménem Annelie. Totéž jméno přísluší Herzově dceři. Na základě vzájemné sympatie pak režisér prozradil, že se dcera jmenuje takto náhodně, protože na německé matrice nebyl čas na rozmýšlení. „Mělo to být její volací jméno, vedle Anny a Elizabeth. Asi tři roky o tom nevěděla ani její matka, pak jsem musel s pravdou ven, že se tak jmenuje oficiálně,“ prozradil režisér.

Kromě jiného okomentoval svůj vřelý vztah ke čtyřnohým tvorům, zejména kočkám. Na Ostravu zavzpomínal Juraj Herz z období natáčení historického dramatu Zastihla mě noc. „Nepamatuji si toho mnoho, ale vím, že Ostravu mi tehdy doporučil můj architekt. Do paměti se mi vštípila zejména místní kuchyně,“ uvedl ke vzniku snímku. Natáčel jej mimo jiné v historické části Ostravy-Vítkovice a viděl ho téměř celý svět. Zejména díky Stevenu Spielbergovi, který bez vědomí režiséra okopíroval jednu z nejlepších scén, které Herz kdy ve svém životě natočil. „Nechápu, kde ten film mohl vidět, ale pak jsem zjistil, že stejně jako já objížděl všechny koncentrační tábory a nechával si promítnout filmy, které tam o nich natočili,“ říká i ve své Autopsii.

Záběry jsou tak identické, že si je popletl i Herzův právník, který byl přesvědčen, že by vysoudili miliony. „Jenže mělo to háček, jako zálohu po mě chtěl 300 tisíc dolarů,“ dodává Herz. Uvedenou částku však tehdy neměl k dispozici.

Juraj Herz zájemcům podepsal svou knihu. (Foto: L. Straková)

Po skončení besedy slavného filmaře v Ostravě obklopili nadšení diváci toužící po mistrově autogramu. Někteří lovci fotografií usilovali i o společný snímek u stolu. „To bude vypadat, jako že jsme dobří kamarádi. Ruku přes rameno vám ale nedám, to dělám jenom s dívkami,“ žertoval Juraj Herz.