Američtí W.A.S.P. rozjeli v martinovské Garáži okázalý glamrockový mejdan

Status úspěšné kapely si W.A.S.P. několikrát pokazili špatnou marketingovou strategií a také smůlou na spoluhráče – ať už to byl alkoholik Holmes, kterého kapela musela v roce 1991 vyhodit, nebo nešťastné načasování glamrockového divadla populárního v sedmdesátých letech díky skupinám jako byli Kiss.

Zpěvák a kytarista Lawless, který před W.A.S.P. působil v The New York Dolls, měl tak trochu smůlu. Nedostatek spolehlivých a tvůrčích spoluhráčů se odrazil na kvalitě produkce, která byla od alb Crimson Idol a Still Not Black Enough v podstatě Lawlessovými sólovými záležitostmi. Přesto všechno se Lawless nevzdal a je tady zpátky s 15. studiovým albem Golgotha, které je letošní kapelní novinkou. Jak zapůsobili W.A.S.P. v Garáži?

Večer zahájili staří ale pořád dobří Helpness, kteří nakopli publikum do dobré nálady. Po předlouhé pauze se kolem deváté objevili na pódiu američtí veteráni v čele s přísným Lawlessem a zahájili tedy pěkně zostra! On Your Knees, The Real Me, L.O.V.E. Machine, Last Runaway a perfektní Crazy rozparádily obecenstvo Garage do varu, ruce „hrozičů“ byly permanentně nahoře, dav se spokojeně kolébal a pěl klasické rockové melodie spolu s Lawlessem, který se představil ve výborné hlasové formě.

Zvuk W.A.S.P. padá a stojí na práci kytaristy Douga Blaira, jehož rychlé prsty zdobí většinu novějších songů, basák Mike Duda zapůsobil jako šaman, rarach kapely, věčně rozšklebený, rozpařený a v neustálém pohybu. Vše rytmicky precizně tuploval bubeník Mike Dupke. Nutno uznat, že kapele to šlapalo po čertech dobře.

Představení písní z nového alba v podobě songu Golgotha ukázalo nadupaný tvrdší zvuk, kterým kapela kráčí směrem k současnému fanouškovi. Došlo také na přídavky, jež posvětily úspěch, s nímž Američané dokráčeli k svému triumfu. Únava nebyla na Lawlessovi příliš znát a jeho vyžilý, tvrdý pohled patří k rocku jako kůže a hřeby k Halfordovi.

W.A.S.P. dokázali, že jejich hudba má své žánrové publikum a že perfektně odehraný koncert nemusí nutně znamenat návrat do metalového pravěku. Uvidíme, jak se osud kapely bude vyvíjet v následujících letech a zda se jí také chytí trocha více štěstí než v minulosti. Za realizaci koncertu této legendy patří organizátorům jednoznačně palec nahoru.