Z klubu Les záhadně zmizel obraz Václava Buchtelíka. Pomozte mu při pátrání

Vrací se zloděj na místo činu? Sedí někde vedle mě na pivu? Směje se mi u baru? Malíř Václav Buchtelík je plný otázek, na které nezná odpovědi.

„Zmizel obraz, který jsem vytvořil záhy po diplomce, je to svým způsobem koláž podobná těm, které dělám na kachličkách, tato je ale na plátně,“ popisuje Buchtelík vznik ukradeného díla. Na olejové podmalbě je nalepen měsíc a ve třetí vrstvě vystřižené křeslo. Efektní koláž zářila v horním patře klubu Les, dokud si ji někdo neodnesl domů.

Malíř do obrazu vložil svoje metafyzické úvahy a s pomocí groteskní až surrealistické dvojice (židle a měsíc) hledal nejvyšší jsoucno. Uprostřed nějaké měsíční noci se ale neznámý host klubu zvedl ze židle, sundal dílo ze stěny a zmizel za svitu luny v ostravských ulicích. „Byl to můj oblíbený obraz a už měl také nového majitele, vybral si ho Tomáš Sosna,“ líčí Buchtelík, který zloděje soucitně vyzývá: „Budu rád, když obraz vrátíte. Nejlépe osobně. Nebudu se na vás zlobit, klidně vám uvařím večeři, jen budu chtít slyšet, co vás na obraze tak zaujalo.“

Václav Buchtelík ukazuje na místo, odkud zmizel jeho obraz. (Foto: I. Mottýl)

Pro vizuálního umělce je to svým způsobem vyznamenání, když jeho obraz někdo ukradne z expozice. Je to svérázný styl uznání, který do jisté míry i potěší. „Zloděj samozřejmě může vrátit obraz i anonymně, prostě ho odloží někde v Lese a obsluha ho časem najde,“ nabádá Buchtelík „pětiprsťáka“ z Lesa. Kradená malba mu prý stejně štěstí nepřinese, energie vložená do díla se prý totiž ve zlodějově bytě promění v nebezpečné negativní síly. „Radím vám dobře, vraťte co nejrychleji ten obraz,“ apeluje umělec.

Možná má ale zloděj představu, že obraz jednou dobře zpeněží, až se Václav Buchtelík proslaví. To je docela dobře možné, za poslední léta je to jeden z nejtalentovanějších absolventů ateliérů malby Fakulty umění Ostravské univerzity a má k úspěchu minimálně našlápnuto. A jak ukázala jeho výstava v Lese, Buchtelík má cit pro silná a skutečně až metafyzická témata, dokáže ale emocionálně uchopit i realitu všedního dne, jak dokazují jeho tíživě smutné obrazy s vietnamským stánkem nebo se skeletem krajského výboru KSČ naproti Domu kultury města Ostravy.

Václav Buchtelík s obrazem skeletu naproti Domu kultury. (Foto: I. Mottýl)

„Ještě ráno ve čtvrt na osm viděl jsem Monu Lisu na stěně,“ vypověděl zedník Picquet v pondělí 21. srpna 1911. Poslední, kdo spatřil slavný obraz před jeho odcizením. Veřejnost tehdy pochybovala, že dílo bude nalezeno. „Nezdaří-li se v nejkratší době dopadnouti zloděje obrazu Mona Lisa, bude nutno vzdáti se naděje, že umělecké dílo bude zachováno Louvru a že vůbec zůstane ve Francii. Musí být ponecháno náhodě, zda veřejnost kdy zví o tomto obrazu,“ uvažovali novináři.

Dnes už víme, že Monu Lisu ukradl Vincento Peruggia, sklenář zaměstnaný v Louvru. Využil toho, že v pondělí bylo muzeum zavřené, sejmul obraz ze stěny, schoval ho pod svůj zaměstnanecký plášť a drze s ním prošel takzvanou Velkou galerií i dalšími sály, načež opustil budovu. Obraz pak schoval do dvojitého dna kufru ve svém pařížském bytě na adrese Rue de l’Hôpital Saint-Louis číslo 5, pouhých čtyřicet minut chůze od galerie. Dílo se pokusil prodat až koncem roku 1913, když ho nabídl jednomu florentskému obchodníkovi s uměním, který obraz převzal a kontaktoval policii.

V klubu Les sklenáře nezaměstnávají (častým hostem v podniku je však jistý cihlář), nicméně výše uvedené líčení nechť je Václavu Buchtelíkovi nadějí. Někdy na konci roku 2017 se možná jeho obraz pokusí zloděj prodat význačnému sběrateli umění a ten upozorní policii.

*

Obrazy Václava Buchtelíka jsou naposledy k vidění v noci na 8. listopadu. V neděli 8. listopadu je nahradí obrazy Václava Pazdery, vernisáž se koná od 18.30 hodin.