Francouzština je jazykem lásky, módy a literatury, říká organizátorka Francouzského podzimu Miroslava Pavlínková

Jak hodnotíte festivalové dění? Program je poměrně bohatý, skoro každý večer se nabízí setkání s lidmi, umělci, kteří Francii reprezentují jako centrum umění…

Vnímám to velmi, velmi pozitivně, i když soukromě je to až moc vyčerpávající. Díky dotaci z Moravskoslezského kraje jsme mohli náš program rozšířit natolik, že v současnosti máme každý den nějaký festivalový program až do středy.

Vystupují na přehlídce i umělci, se kterými spolupracujete trvaleji?

Ano, například remešští zpěváci a básníci ze společnosti Cage de scene, které jsme sami objevili. Byli u nás na pondělním vystoupení Láska ve francouzském šansonu. Vytvořili poutavé poetické pásmo na téma „chanson d´amour“. Naše spolupráce je dlouhodobá, už loni u nás slavili úspěch s poetickým pásmem na verše Jacquese Preverta. S našimi gymnazisty vytvořili tak pěkné vystoupení v Divadle loutek, až vháněli divákům slzy do očí. Poslední lednový týden za námi opět přijedou a připraví další pásmo, totéž udělají se francouzskými gymnazisty a naše studenty pak pozvou do Remeše.

Zapojujete do dění nejen své stále členy, ale také širokou veřejnost. Dokonce ty, kteří Francii osobně nikdy nepoznali, je to tak?

Ano, úspěšným příkladem může být výtvarná soutěž. Všechna díla byla moc pěkná. Předseda poroty Milan Weber se svými kolegy měl velmi těžkou úlohu. Dvě a půl hodiny vybírali a nakonec usoudili, že nebude ani první, druhé a třetí místo, prostě vybrali tři díla z kategorie do 18 let a pak tři z kategorie pro dospělé. Někteří účastníci soutěže přitom ve Francii nikdy nebyli. Zájem o ni byl nejen z řad Ostravanů, ale zastoupeni byli soutěžící třeba z Bruntálu, Krnova, Vítkova.

Podle jakého klíče vytváříte dramaturgii Francouzského podzimu?

Jedná se například o prezentaci jednotlivých regionů. Velice úspěšná je Bretaň, ta už byla v programu v loni, letos ji doplnil Cente-Val-de-Loire, tedy Večer věnovaný zámkům na Loiře. V každém roce střídáme různé estetické a výtvarné žánry a pak hudební vystoupení.  Nejde jen o zábavu, podmínkou bývá i vzdělávací rovina.

Které festivalové okamžiky považujete za nejpovedenější?

Specialitou dle mého názoru byl Kouzelný karavan, pojízdný kinosál, ve kterém jsou promítány krátkometrážní snímky různých žánrů. V nabídce byl velký výběr i z počátků kinematografie. Mé studenty jsem přiměla ke zhlédnutí Meliésovy slavné Cesty na Měsíc z roku 1902. Moc působivé bylo zahajovací vystoupení baletu Slezského divadla v Opavě ve spolupráci s handicapovanými členy o. s. Balet Globa z Olomouce. Úvodní večer byl spojením klasického vystoupení profesionálů společně s fyzicky znevýhodněnými. Na počátku měli obavy a trému, ale po představení byli velice šťastni.

Festival stále pokračuje, co jste pro diváky ještě připravili?

Doporučuji zejména Ciné-concert, což je živá hudba doprovázející film. Skupina OZMA, která ve středu 11. listopadu vystoupí v Minikině, je navíc zajímavá svým stylem. Obdobný projekt u nás představila už v roce 2013 a návštěvníci loňského festivalu mají v živé paměti její koncert v Hudebním bazaru.

Patří francouzský jazyk stále k velmi populárním? Daří se vám jej dostávat i díky festivalu do povědomí lidí?

Děláme své aktivity i proto, aby se francouzština a povědomí o ní stále drželo. Chodí k nám hlavně ti, kteří se francouzštinu učí aktivně. V kurzech máme 150 až 200 účastníků. Nabízíme pracovní ateliéry a další aktivity. Podle počtu kurzistů je zájem stabilní. V 90. letech byla všeobecně velká jazyková renesance. Od roku 2000 je zájem o francouzštinu na stejné úrovni, byli bychom samozřejmě rádi, kdyby byl zájem větší, ale nemůžeme si stěžovat.

A jaký je zájem laické veřejnosti o vaše kulturní akce? Najdou se třeba i jen občasní návštěvníci vašich aktivit? Přitahuje je třeba typická představa Francouze, který je vnímán jako člověk s širokým úsměvem a s bagetou pod paží?

Zájemců je stále dost, jsme otevřeni všem. Máme štěstí, že francouzština je stále jazykem lásky, módy nebo literatury. Doufejme, že tomu tak bude i nadále.

Najdou se ale i takoví Francouzi, kteří nemají zrovna smysl pro humor?

Ano, jsou i takoví. V tom případě máme před sebou velký závazek, že je musíme rozptýlit. Ale většina jich je veselých.