Nová studiová nahrávka Café Industrial je horkým kandidátem na album roku

Skupina Café Industrial vznikla v roce 2002 a krátce poté se stala vítězem druhého ročníku hudební soutěže Boom Cup. Jenže od té doby zaznamenala řadu zásadních změn, prošlo jí mnoho hudebníků a především se její hudba začala posouvat směrem k jakémusi ambientnímu folku s prvky jazzu. Kapela hojně koncertovala, ale na její debutové album fanoušci museli čekat téměř deset let. CD Ostrovy vyšlo v roce 2011 a stalo se jednou z nejzajímavějších ostravských nahrávek tohoto roku.

Od té doby kapela prošla dalšími personálními změnami a nyní hraje pouze v triu. Tvoří ji skladatel, kytarista a zpěvák František Kuča, baskytaristka Kristýna Kubinová a bubeník Viktor Dořičák. A právě v tomto složení se kapela před několika měsíci uzavřela na chalupě v Beskydech, kde se rozhodla dát co nejlepší zvukový kabát jak několika písním, které fanoušci znají z četných koncertů, tak i novým nahrávkám.

Výsledek je ještě lepší, než jaké bylo očekávání. Nové album Nití, které bylo pokřtěno ve středu v klubu Dock, svého předchůdce převyšuje ve všech směrech. Kapela na něm působí daleko sehraněji, mnohem sebevědoměji a na aranžích jednotlivých písní si opravdu vyhrála. Album jednoduše řečeno nemá slabé místo.

Jak již bylo řečeno, kolekce byla nahrána pouze ve třech, bez jediného hosta. Důležitou roli hraje textová stránka. Svým způsobem jde o koncepční album – s tímto mým dojmem koresponduje i název Nití, pro nějž bude mít kapela možná trochu jiný výklad, pro autora těchto řádků ovšem titul symbolizuje propojení témat, která procházejí většinou skladeb. František Kuča se textech ukazuje jako velmi vnímavý pozorovatel světa okolo sebe, jeho inspirací jsou převážně přírodní procesy, niterné duševní pochody člověka, ale třeba i život ve městě. Texty, které by dokázaly obstát i samostatně jako poezie, většinou souzní s atmosférou alba, která je převážně chmurná, nikoliv ale pesimistická.

Kapela na nahrávce svým „podzimním“ zvukem, přístupem k aranžím i stylovou polohou tak trochu připomíná krnovský projekt Bratři Orffové. Nejsilnější stránkou je elektrická kytara Františka Kuči, která chvílemi hladí, chvílemi znepokojivě drásá a téměř v každé písni nabízí zajímavé vyhrávky i nesmírně emotivní sóla, ve kterých máte pocit, jakoby nebyla jen hudebním nástrojem, ale živým organismem (nejsilnější jsou v tomto ohledu písně Slunce Měsíc a Svět). A to je velké umění, byť inspirace několika světovými kytaristy se zde sama nabízí. Důležitou roli mají ale i baskytara Kristýny Kubinové a bicí souprava Viktora Dořičáka. Oba muzikanti jsou Františku Kučovi dostatečně silnými a velmi komunikativními partnery.

Na albu Nití si kapela Café Industrial sáhla jednoznačně na umělecký vrchol své bezmála čtrnáctileté existence. Pro mne osobně jde o album roku, a to nejenom v regionálním, ale téměř jistě i v tuzemském měřítku. Snad se nahrávka, kterou kapela vydala za přispění fanoušků a ve vlastní režii, dostane i do přehrávačů členům Akademie populární hudby, kteří rozhodují o žánrových cenách Anděl. Byla by škoda, kdyby zapadla podobně jako svého času debutové album Bingriwingri již zmíněných Bratří Orffů, skvělé album kopřivnické Nieriky Everyone Is Burning a několik dalších ve své době nedoceněných alternativních nahrávek, které vznikly v Ostravě a v Moravskoslezském kraji.

Café Industrial: Nití. Ragtime Records Ostrava 2015. Celkový čas: 53:28.