István Haász přivezl na Sokolskou i na Slezskou snění o šedesátých letech
3.11.2015 00:00 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Recenze
Nějak se tomu nelze ubránit. Obě aktuální ostravské výstavy význačného maďarského vizuálního umělce Istvána Haásze návštěvníky směřují proti proudu času. A to rovnou do šedesátých let. Až do 20. listopadu si lze tuhle jízdu časem zkusit ve Výstavní síni Sokolská 26 a ve Slezskoostravské galerii.
Z výstavy Istvána Haásze na Sokolské.
Foto: Ivan Mottýl
„Starý rub tu ustupuje novému líci a zajímavých novot přibývá se čtvercem času,“ píše se v poetickém slovním doprovodu k fotografické knize Ostrava barevná, která vyšla v roce 1963. Ano, čtverec. Pravidelný čtyřúhelník. Rovinný útvar ohraničený čtyřmi shodnými úsečkami, jehož všechny vnitřní úhly jsou shodné. Druhá vlna konstruktivismu, geometrická abstrakce, výzkum vztahu plochy a linie, to vše jsou zlatá šedesátá ve výtvarném umění.
A István Haász má zlatou čili žlutou moc rád, stejně jako čtverce. Ve Výstavní síni Sokolská dokonce žlutá drtivě převažuje, ve Slezskoostravské galerii se pak dělí o prvenství s rezavě hnědou. Je to jen shoda náhod, obě Haászovy ostravské výstavy ale citlivě doplňují právě probíhající životní výstavu Stanislava Kolíbala v Domě umění. Haász je sice mladší než Kolíbal, geometrické estetice šedesátých let ale propadli obdobně. A oba v ní uvízli až po dnešní časy.
Nic proti, nechat se vtáhnout do víru šedesátých let je docela příjemné. Namátkou hrábnu do dějin umění a hledám, s jakými umělci souzní Haászovy práce. Tak třeba s Louis Nevelsonovou a její geometrickou kompozicí Black Wall z roku 1959, to je blízkost skoro bratrská. Nebo dílo Perspex Group od Mary Martina z roku 1963, to je další sourozenec skoro všech objektů, které Haász vystavuje na Sokolské.
Zatímco díla Stanislava Kolíbala občas kunsthistorikové označují jako emocionální geometrii, István Haász je stylově přísnější, je to poctivý strážce maďarské avantgardy, která se zrodila ve dvacátých letech minulého století pod vlivem konstruktivismu a pomalu se přetavovala v geometrickou abstrakci, přičemž si umělci osvojovali i konceptuální způsoby tvorby.
Výstava na Sokolské působí sevřeněji a je skutečně i jistým druhem konceptu. Na Slezské návštěvník zase pozná Haásze ve více polohách, navštívit je ale třeba obě části výstavy. Ta se prý do Ostravy vlastně zatoulala tak trochu náhodou, ležela kdesi složená, až se jí ujal kurátor Milan Weber. Náhody jsou ale někdy větším překvapením než léta připravované projekty. Haász je v Maďarsku mimořádnou výtvarnou veličinou, v Budapešti učí na Vysoké školy uměleckoprůmyslové, v českých zemích ale zatím samostatnou výstavu neměl. Díky za tuhle náhodu!
*
István Haász: Světloprostory. Výstavní síň Sokolská 26, otevřeno pondělí až pátek od 9.00 do 17.00. Slezskoostravská galerie (suterén radnice ve Slezské Ostravě), otevřeno úterý až pátek od 10.00 do 17.00.
Obě výstavy končí 20. listopadu.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.