Šperkař Madeleine Albrightové Hanuš Lamr vystavuje v ostravské Industrial Gallery

Přiznám se, že šperkaře příliš nesleduji, v rámci vizuálního umění je to pro mě kategorie až někde na samé hraně umělecké tvorby. Víc řemeslo a byznys než velké myšlenky, výtvarná umanutost, provokace či plamenný manifest. Když mi ale e-mailovou poštou přišla pozvánka na výstavu šperků Hanuše Lamra, tak nějak logicky se nabízela otázka, zda nejde o syna výtvarníka Aleše Lamra, jehož groteskní dílo jsem měl v osmdesátých letech bytostně rád.

Aleš Lamr mě uchvátil už někdy v patnácti letech, jeho vyzývavá a bezstarostná barevnost byla svérázným protikladem normalizační šedi. Jaký bude jeho syn? Už výtvarný motiv na pozvánce sliboval, že jablko nespadlo daleko od stromu, což se v Industrial Gallery i potvrdilo. Hanuš Lamr je stejně jako jeho otec víc pábitel než zadumaný umělec, který nikterak netouží po komerčním úspěchu, ale ten tak nějak stejně přišel.

Jeho brož s názvem Hostina dostala jako dar americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. A ráda ji nosila. To je asi nejznámější „bulvární“ informace o šperkaři Lamrovi, kterou lze najít na internetu. Šperkař pro ministryni vytvořil list, na který umístil fialovou ulitu hlemýždě, hrušku, jahodu a stříbrného chrobáka.

Méně už se ale ví, jak Lamr k výrobě šperků vůbec dospěl. V umělecké rodině bylo vlastně nutností „něco“ dělat už od útlého mládí a Lamr na základní škole vyráběl šperky z akrylátu, do něhož strouhal tužky. Bylo to prý docela pracné, ale hrozně ho to bavilo.

Chodil do turistického i botanického kroužku a miloval ta náhodná setkání s přírodninami. Když zafoukal vítr a ze stromu se snesl list a spadl skoro do dlaně. A z poezie takových chvil se později zrodily šperky.

Hanuš Lamr a kurátorka výstavy Petra Matějovičová. (Foto: Ivan Mottýl)

Nejnovější kolekce šperků představená v Ostravě je nazvána Crassulaceae, což je latinský název pro čeleď tlusticovitých rostlin. Lidově pro tlustice.

Tlusticovité rostliny jsou sukulentní byliny a keře, které Hanuš Lamr přetavuje do různorodých šperků, jejichž design ocení dámy až na své garderobě, kterou takzvaně „vyšperkují“. Jeho tlustice mají v každém případě okouzlující jiskru, je v nich zvláštní díl kutilství namíchaný s řemeslem, jakési zastydlé „trampství“ kombinované s nejvyšší školou uměleckých řemesel. Autora tohoto textu pak v tomto smyslu nejvíce dojaly stříbrné modřínové šperky.

Modřínový šperk Hanuše Lamra vystavený v Ostravě. (Foto: I. Mottýl)

„Skalka, a modřín rostoucí za chalupou. Ohniště kde rostou netřesky. Starý dub, a na něm leze brouk roháč,“ charakterizuje svoji kolekci přímo Lamr.

Ten možná čekal, že do galerie u kina Vesmír přijdou v úterý ostravské elity svázané se zdejším průmyslem. A nějaký ten šperk za 9 až 45 tisíc korun si také hned zakoupí. Na vernisáži se ale sešlo panoptikum postaviček, které v poslední době vytloukají vernisáž za vernisáží, neboť mezi umělci lze snadno získat sklenku vína a chlebíček gratis.

Minulý týden jich přišla celá horda na vernisáž do PLATO, v úterý tvořili asi polovinu z vernisážových návštěvníků v Industrial Gallery.

Umění pro všechny! Kolem půl osmé v galerii zasahovaly hned dvě osádky policejních vozů, dvojice policistů fotila rozbité dveře, na chodníku křik. Hanuš Lamr na Ostravu asi hned tak nezapomene.