Paradise Lost ohromili Ostravu svým doom metalem. Barrák byl vyprodán do posledního místa

K radosti všech začal koncert přesně podle plánovaného schématu a už před osmou se tak na pódiu zjevila první avizovaná předkapela, moravská stálice Silent Stream of Godless Elegy – držitelé dvou žánrových Andělů a zároveň jedna z nejoriginálnějších formací tuzemské tvrdé scény. Silent Stream předvedli obdivuhodný výkon a naladili publikum na další kapely, přičemž v jejich setu nechyběly nejznámější, snad se dá říct i kultovní skladby jako I Would Dance, Look či geniální Skryj hlavu do dlaní z jejich poslední řadové desky Návaz. Kapela mě jasně utvrdila v názoru, že u nás nemá v rámci svého žánru, tedy folk metalu, konkurenci. A ani absence violoncellisty moc nebolela.

Paradise Lost si pro své turné k nové desce překvapivě vybrali britsko-německou kapelu Lucifer. Proč překvapivě? Inu, žánrově se tato „sabbathovská“ formace nemálo vymykala všemu, co už se daný večer dalo slyšet či teprve bylo na programu. Kapela Lucifer velmi efektně následuje trend posledních let, a sice retro návraty převážně do sedmdesátých let. Co si budeme nalhávat, kapel jako Lucifer se za poslední dobu vyrojilo nespočet (z těch kvalitnějších můžu zmínit namátkou Kadavar či Orchid), jejich set mě však opravdu bavil. Hypnotická zpěvačka, vynikající kytarista, excentrický basák a příjemně úsporný bubeník. Celé vystoupení Lucifera dávalo od začátku do konce smysl a bylo vidět, že členové této formace svou hudbu jednoduše zbožňují. Co na tom, že zpěv Johanny Sadonis nebyl vždy intonačně dokonalý, tahle muzika je krásně přímočará a v sobotu měla neuvěřitelný tah na branku.

Jako předkapela hrál Lucifer. (Foto: Kristýna Trochtová)

K vrcholům vystoupení bezesporu patřily skladby jako Abracadabra nebo příhodně nazvaná „sabbathovka“ Sabbath. Lucifer nezastírají, kam sahají jejich kořeny, a to je dobře. Anglická legenda končí a já věřím, že podobné kapely její odkaz budou udržovat nadále naživu. Skutečně ambiciózní occult/doom rockový objev.

A konečně, Paradise Lost přicházejí za bujarého přivítaní fanoušků na scénu. Začínají jasnou hitovkou No Hope in Sight z nové desky The Plague Within a v kotli to začíná vřít. Nick Holmes ve vtipu kapelu představí jako „Paradise Lost, a black metal band from Sweden“ a skvělá show může pokračovat.

Udělalo mi obrovskou radost, že setlist kapely byl složen převážně z nových věcí – taková Victim of the Past s kytarovým kouzlením Gregora Mackintoshe byla naprosto dechberoucí, stejně tak blackem načichlá Flesh from Bone. Fanoušci však náležitě ocenili, že kapela do svého vystoupení zařadila i skladby starší, některé až notoricky známé. Věřím, že devadesátková Widow vyčarovala úsměv nejen na mé tváři, jejich svižné Requiem pak set před přídavky uzavíralo.

Z koncertu Paradise Lost v Barráku. (Foto: Kristýna Trochtová)

Paradise Lost dali po poměrně dlouhém přemlouvání hladovým fanouškům ještě čtyři přídavky a zmizeli v backstagi. A Ostrava zůstala ohromená. Tak skvělý metalový večírek už dlouhou dobu nezažila.

Sluší se dodat, že kapela byla sehraná opravdu na jedničku – nejpřesvědčivější ale byla v materiálu ze svého čerstvého alba. A to v kontextu dnešní doby dává největší smysl: Je to jasný příklad toho, že i metalová legenda, která před několika desítkami let spoludefinovala žánr, může natočit současně znějící kolekci, jež se neotáčí za minulostí. Naživo úžasný zážitek!