Bandaband se výrazně posunul k funky a zvedl osazenstvo Heligonky ze sedadel

V první půlce pátečního koncertu zazněly všechny písně z nejnovějšího alba kapely, byť ne v pořadí, v jakém jsou řazeny na nosiči. O stylovém posunu svědčí i závěr skladby Miláčku, která zazněla hned v úvodu koncertu: „Jenom jsem se trochu uvolnil a cítím se skvěle/tak zuj si boty a pojď, vždyť kapela začala hrát funky!“ píše Martin Rek v jednom ze svých nejnovějších textů.

V pořadí druhá píseň, Věc dávno minulá, dala vzpomenout na výraznou linii v repertoáru Bandabandu, kterou je blues. V pomalejším bluesovém rytmu vynikl procítěný pěvecký projev Martina Reka i jeho charisma.

Martin Rek během koncertu v Heligonce. (Foto: Tomáš Václavek, ov-kluby.net)

Třetí skladba, Priority, a opět výrazné funky s dechovou sekcí. Následovala skladba Smutný klaun, jeden z textů Lubomíra Reicha, který napsal slova k pěti z celkového počtu deseti písniček. Smutný klaun se svým stylem blíží k rockovému šansonu, výrazné sólo Tomáše Zetka na sopránsaxofon tento charakter skladby ještě umocňuje. Pátá píseň v koncertním programu Bell byla věnována Alexandru Grahamu Bellovi, vynálezci telefonu, a prostor dostal vokální kvartet bratrů Oršulíků a spol., kteří svým vícehlasem ozdobili i další skladby.

Ve skladbě Blůzky ukázal, co umí, hráč na klávesy, aranžér a hudební režisér cédéčka Jan Kavka, po přechodu do latinskoamerického rytmu s trumpetovým sólem Jana Štěpánka se k výrazným sólovým partům rozehrála celá kapela včetně hráče na bicí Pavla Švece a Adama Reka, obsluhujího perkuse. V instrumentálních částech jednotlivých skadeb vůbec vyniklo muzikantské mistrovství jednotlivců i souhra kapely jako takové. V písničce Tak to jsem já si potlesk vydobyla melodická linka zahraná na bezpražcovou basovou kytaru Karlem Pechem. Na ostravského písničkáře Jiřího Tvrze Bandaband zavzpomínal v písničce Modrý z nebe s hostující zpěvačkou Janou Sklenářovou.

Z koncertu skupiny Bandaband. (Foto: Tomáš Václavek, ov-kluby.net)

Poslední skladbou první půle před samotným křtem cédéčka byla titulní píseň Když hraju. Martin Rek v komentáři před začátkem písně nezapomněl zmínit pozadí vzniku této skladby, vtělené i do textu samotného: „Když hraju, naráz mě nic nebolí / když hraju, zvládnu cokoli /  když hraju, můžu stromy kácet / hraju a je mi dvacet.“ Z celkového projevu skupiny prýštila radost ze společného muzicírování velmi výrazně a tuhle písničku v její věrohodnosti nepředčilo během večera už nic. Plným právem dala název celému nosiči.

V heligonce pokřtili nové CD Bandabandu. (Foto: T. Václavek, ov-kluby.net)

Cédéčko pokřtil Tomáš Trefil, dárce největšího finančního příspěvku z řad těch, kteří přispívali na vydání CD. Hned po křtu se kapela rozehrála ke druhé části koncertu, a na řadu přišly největší hity z minulosti. Martin Rek neopomněl vzpomenout spoluzakladatele Bandabandu, herce Vladislava Georgieva, který nedávno kapelu opustil pro přemíru povinností v divadle a filmu. Jeho neopakovatelná houslová sóla, rozepsaná mezi trumpetu a saxofon, také výrazně přispívají k novému zvuku kapely. Maličkou, vskutku marginální vadou na kráse večera byly snad zbytečné komentáře Martina Reka při dolaďování kytar v jinak velmi příjemném komentování jednotlivých skladeb, jejich obsahu i historie.

Z koncertu kapely Bandaband. (Foto: T. Václavek, ov-kluby.net)

Zvláštní zmínku si zaslouží dnes až nevšední důraz na textovou stránku písniček. Texty, které píší Martin Rek a Lubomír Reich, patří k tomu nejlepšímu, co je dnes z nabídky současných kapel ke slyšení.

Bandaband snad nikdy nezpíval písničky plné banálních rýmů, ale stejně jako muzikantsky, tak i textově kapela vskutku vyzrála. A tak nejen díky muzice, ale i díky textům si nejnovější CD skupiny, oblečené do hezkého černozelenožlutého přebalu s tečkovou grafikou Taťány Rekové a doplněné o textovou přílohu, zcela jistě najde početné řady příznivců.