Je toto vůbec umění? Výstava Kapradinový květ v PLATO provokuje

Umělecký manažer Galerie města Ostravy PLATO Marek Pokorný dlouhodobě studuje mezní hranice vizuálního umění. A experimentální program, který v posledním roce nabízí návštěvníkům, je proto leckdy odvážnější, než jaký nabízejí prestižní pražské galerie podobného typu, jako je například DOX v Holešovicích. Ostravané si to možná neuvědomují, PLATO je ale v tomto smyslu jednou z nejlepších galerií ve středoevropském prostoru.

Pokud Pokorný někdy svoji pozici v PLATO opustí, nebo bude dokonce někým vyzván k odchodu, Ostrava o tuhle výlučnost asi navždy přijde. Městské honoraci a kulturnímu establishmentu to vadit nebude, galerie ale záhy ztratí svoje výsadní postavení, které už si získala mezi odbornou veřejností sledující nejnovější umělecké trendy. Velkým ctitelem PLATO je třeba rektor Akademie výtvarných umění v Praze Tomáš Vaněk, jehož konceptuální Participy mají konečně velmi blízko právě k tvorbě dvojice, jež nyní v PLATO vystavuje. Zatímco Vaněk třeba v Participu s podtitulem Sešity k listování a prohlížení, jenž má s výstavou Michała Budného a Jaromíra Novotného řadu spojitostí, pracuje s posloupností a pomíjivostí v čase, ctěný polský konceptualista Michał Budny a domácí Jaromír Novotný ale vsadili na reálnou instalaci. A oba umělci i kurátor Marek Pokorný zcela záměrně po návštěvníkovi žádají aby „měl pochybnost o tom, s čím se právě potkává“.

Z výstavy Kapradinový květ v galerii PLATO. (Foto: M. Popelář)

A náhodný návštěvník má v expozici opravdu různé pochybnosti. Ve čtvrtek dopoledne, tedy hned po středeční vernisáži, jsme třeba v galerii slyšeli: „Mně se to docela líbí, ale nemohu si pomoc, trochu mi to připomíná kadibudky.“ Michał Budny totiž pracuje s dřevotřískovými deskami, které obepnuly sedm podpěrných sloupů v galerii, přičemž asociace s kadibudkami by ho jistě potěšila. Cílem celého výstavního experimentu je snaha přimět návštěvníky k přímé participaci. Umělci řeší, nakolik je pro výtvarné dílo podstatné být věcmi (možná i kadibudkou), a jak uměleckými prostředky tuhle věcnost negovat.

Z výstavy Kapradinový květ v galerii PLATO. (Foto: M. Popelář)

Projekt má velké ambice a chce být dokonce uměleckým gestem, manifestací společného zájmu o jemné posuny v používání materiálu. Papíry pomalované barvou, které visí na dřevotřískovém bednění, opravdu stojí za podrobný průzkum ze strany návštěvníků. A kdo přistoupí na proklamované „gesto“ umělců, docela si užije, když začne zkoumat ony jemné posuny přímo v díle. A je to i zábava.

Autoři výstavy ale nabízejí i jiný přístup k celému konceptu, který je čistě v moci fantazie jednotlivých návštěvníků. „Kapradinový květ je i není, přinese nám štěstí a schopnost porozumět řeči světa, zázračně díky němu zbohatneme a na chvíli zapomeneme, že všechno to umění je pouhá iluze, sen, báje,“ přemítá po této linii kurátor Pokorný.

Z výstavy Kapradinový květ. (Foto: Martin Popelář)

Kapradí skutečně nekvete, v PLATO se je ale možno oddat snění, že kvete. Vlastně je dovoleno vše, co zmůže návštěvníkova imaginace. Když kapradí, tak třeba karbon, čtvrtohory, vznik ostravského uhlí v pravěkých bažinách, jejichž břehy porůstají obrovské kapradiny. Jsme přece v plynojemu, který dříve lapal koksárenský plyn a koks se hned vedle v koksovacích pecích vyráběl právě z ostravského čtvrtohorního uhlí. Kapradinový květ je tedy i poctou ostravskému uhlí, a to rozhodně poctou intelektuálnější a nápaditější, než jaká stojí v podobě koníka s důlním vozíkem před Novou radnicí.