Melodie stříbrného plátna v podání Brouska, Brzobohatého a ostravské filharmonie uchvátily Gong

A pánové začali pěkně zostra. Už příchod Brouska a Brzobohatého na pódium byl brilantní hereckou etudou na nepovedený začátek, který byl dle jejich názoru uvozen nevhodnou hudbou, a tak se musel několikrát opakovat. Skvělé parodování moderátora Jiřího Vejvody dalo jasně tušit, že koncert nebude žádnou vzpomínkovou selankou, ale nadšeným, spontánním výletem k perlám české i světové filmové hudby.

Ondřej Brzobohatý a Ondřej Brousek v Ostravě. (Foto: Ivan Korč)

Stále ještě jsem se nesmířil se skutečností, že o Petru Hapkovi a Petru Skoumalovi už musím psát jen v minulém čase. Hudba těchto loni zesnulých skladatelů patří k tomu nejlepšímu, co v české filmové tvorbě 70. a 80. let vzniklo. Od Hapky nejprve zazněla veselá hudební taškařice z filmu Krakonoš a lyžníci. Následovalo líbezné téma Panny z Herzovy hororové pohádky Panna a netvor. Brzobohatý vyprávěl divákům, jak navštívil bohémského skladatele na jeho chalupě na Okoři. Hapkova věta: Noty, to je jen berlička netalentovaných, vypovídá snad nejlépe o povaze tohoto nespoutaného romantika.

Z bohatého díla Hapky (vytvořil hudbu k více než stovce filmů!) zazněla také legendární „pískací“ melodie z filmu Páni kluci režisérky Věry Plívové-Šimkové. Slavnou melodii pískala nejen celá Janáčkova filharmonie, ale také diváci Gongu. Na závěr si diváci poslechli také staropražskou Hapkovu melodii z filmu Fešák Hubert. Skladby zazněly v aranžmá dirigenta Jana Kučery, který dostal od mistra svolení k úpravě, a je třeba uznat, že Kučerova instrumentace byla velmi povedená a respektovala autorovu osobitou zvukovost.

Ostravskou filharmonii řídil Jan Kučera. (Foto: Ivan Korč)

Brousek a Brzobohatý nejsou jen skvělí moderátoři a muzikanti, ale také nadšení skladatelé filmové hudby. Brouskova hudba k pohádce O pokladech byla jasným důkazem, že Ondřej má vyčerpávající přehled o hudbě světových filmových skladatelů, zná jejich partitury do poslední noty a do svých skladeb tyto vlivy přirozeně vstřebává. Brouskova suita z pohádky byla rytmicky nápaditá s důrazem na barvu a důvtipné metrorytmické změny.

Od Ondřeje Brouska je už jen kousek k jeho nejoblíbenějšímu filmovému skladateli, kterým je – jak se moderátor svěřil – nestor melodií hollywoodských filmů John Williams. Od Williamse zazněla hudba k filmu Harry Potter s Brouskovým perfektním sólem na celestu. Jediná výhrada směřuje k volbě skladby. Táž melodie zazněla i na loňském koncertě filmové hudby a je trochu škoda, že pánové nesáhli do Williamsovy tvůrčí dílny po jiné skladbě. Schindlerův seznam nebo Počátek bych naživo uvítal.

Dalším českým tvůrcem filmové hudby byl David Solař, jehož moderátoři představili jako autora hudby k animované pohádce Kozí příběh. Ačkoli tento film od kritiky i diváků neobdržel nijak pozitivní hodnocení, je třeba napsat, že Solařova hudba je výborná. Solař dokáže vytvořit jednoduchou (nikoli banální!) melodii a rozvinout ji do poutavého tvaru. Hudba Kozího příběhu byla nádherně koncentrovaná a čistá. Před koncem první poloviny ještě zazněla melodie z filmu Gladiátor z pera německého mistra filmové hudby Hanse Zimmera.

Ondřej Brzobohatý během úterního koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Po přestávce následoval unikátní „silvestrovský“ souboj klavírů Brouska a Brzobohatého, který pobavil a rozesmál celý Gong. Následovala procházka hudbou Ondry Brzobohatého, který stejně jako Brousek rád píše filmové melodie. Hudební řeč Brzobohatého je ve srovnání s jeho kamarádem jednodušší, s jasnou, nekomplikovanou melodií a základními akordickými funkcemi. Využívá až minimalistické postupy k navození příjemné harmonické atmosféry. Následující hudba k slavnému Spielbergovu filmu Indiana Jones byla opět z pera Johna Williamse. Notoricky známou melodii netřeba přibližovat, ale sluší se zmínit vynikající žestě Janáčkovy filharmonie v tématu.

Asi největším překvapením pro mne byla hudba ke Smoljakovu filmu Rozpuštěný a vypuštěný od Petra Skoumala. Loni zesnulý skladatel napsal hudbu k nejlepším českým večerníkům a nepřekonatelným písním pro děti, byl ale také pozoruhodným autorem filmové hudby, k níž se uchýlil po vynuceném odchodu z Činoherního klubu během normalizace. Málokdo asi zná Skoumalovu hudbu k animovaným skvostům Král a skřítek nebo Zaniklý svět rukavic Jiřího Barty. Každá skladba tohoto hudebního génia je dokladem jeho obrovské tvůrčí univerzality, okamžitě rozpoznatelný Skoumalův hudební styl popsal publicista Jiří Černý jako nejoriginálnější v české populární hudbě posledních třiceti let. A Kučerou znamenitě instrumentovaná Skoumalova melodie k filmu Rozpuštěný a vypuštěný v komorní úpravě pro dvoje housle, cello, harfu, flétnu a klavír byla dokladem, že to tvrzení není vůbec přehnané.

Ondřej Brousek si koncert opravdu užíval. (Foto: Ivan Korč)

Skvěle moderovaný večer pokračoval experimentem s durovou a mollovou tóninou, kterým chtěli oba baviči vysvětlit, jak fungují hudební emoce v durové a mollové tónině. Záměnou tonality slavných skladeb došlo k zajímavému efektu, při kterém se diváci málem potrhali smíchy. Česká státní hymna Kde domov můj zazněla v chmurné mollové tónině, předehra k Rossiniho Vilému Tellovi, Beethovenovo známé rondo Pro Elišku a Mozartův Turecký pochod převlékly kabát do jásající dur. Zajímavě vyznělo „veselé“ téma Beethovenovy 5. symfonie (Osudové) nebo Mozartova Symfonie g – moll, které asi záměna tóniny slušela nejvíce. Vrcholnými čísly pak bylo pásmo lidových písní, Brahmsův Uherský tanec d-moll a nejvíc Gong odzbrojila parafráze Stánků bratrů Nedvědů.

Záměna tónin známých melodií přinesla zajímavé výsledky: některé melodie zněly v kontrastní tónině pozoruhodně (např. Mozartova první věta Symfonie g-moll), jiné jsou svou melodií tak specifické, že je prostě proměnit nelze (Beethovenova Osudová). Potvrdilo se, že tvůrci vědí, proč volí tu či onu tóninu a není to v žádném případě náhoda, ale neodmyslitelná součást skladby, která je vyzařováním duše a svědectvím o jejím stavu.

Ondřej Brousek a Ondřej Brzobohatý v Ostravě. (Foto: Ivan Korč)

Na závěr vyčerpávajícího takřka tříhodinového (!) programu zaznělo pásmo z melodií stříbrného plátna v podání Janáčkovy filharmonie a dirigenta Jana Kučery. Nestárnoucí hity z filmů Hrdinný kapitán Korkorán, Dívka v modrém nebo Hej Rup byly skvělou tečkou za jedním z nejlepších koncertů letošního roku.

Janáčkova filharmonie každým rokem markantně zlepšuje své interpretační umění v oblasti filmové hudby. Filharmonici odehráli časově vyčerpávající koncert naprosto bravurním způsobem, vytížená žesťová sekce (ve filmové hudbě jsou žestě často nositelem melodie) zněla báječně. Báječní byli také perkusionisté, smyčce a dřevěné dechové nástroje. Janáčkova filharmonie zkrátka šlapala jako švýcarské hodinky, pod taktovkou výborného a filmově erudovaného Kučery se muselo hrát prostě senzačně. Brousek s Brzobohatým ukázali, že jsou nejen dobří baviči, ale i výborní hudebníci. Jejich vtipné poměřování se za klavírem, bylo prostě kouzelné. Z celého večera čišela obrovská pohoda a ryzí bratrské kamarádství těchto filmových mušketýrů, kteří očarovali publikum do jednoho posluchače.

Z koncertu filharmonie s O. Brouskem a O. Brzobohatým. (Foto: Ivan Korč)

Koncertů, které trvají bezmála tři hodiny a jsou vtipné, poučné, dechberoucí, cituplné, je velmi málo. Vlastně jsem takový snad ještě nezažil. Melodie filmového plátna v Gongu takové byly. Posluchači si vyžádali další dva přídavky a rozloučili se se skvělými umělci potleskem vestoje. Je třeba přiznat, že to byl jeden z mála potlesků vestoje, který nebyl pouze z povinnosti, ale byl naprosto zasloužený, spontánní a jednomyslný.