Někdo sdílí na síti, kde byl a co snědl. Výtvarnice Šárka Mikesková sdílí na tričkách nalezené fotky
14.10.2015 09:30 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Recenze
Až jednou spatříte svoji tvář na tričku třeba u neznámého cestujícího v tramvaji, nedivte se. Naopak, kontaktujte ostravskou umělkyni Šárku Mikeskovou, která díky vám bude moci udělat tečku za svým originálním konceptem, v němž se zabývá fenoménem sdílení. Tedy produktem nových komunikačních technologií.
Z výstavy Šárky Mikeskové ve Fiducii.
Foto: Ivan Mottýl
Tričko s intimním snímkem muže v ložnici ve spodním prádle si lze koupit na výstavě Šárky Mikeskové v ostravské Fotografické galerii Fiducia za necelé dvě stovky. Nakupující tak získá nejen výtvarný originál z dílny ceněné sochařky Šárky Mikeskové, stane se ale i součástí konceptu Všechno je jedno, což je i název aktuální expozice v nejdéle fungující ostravské fotografické galerii.
Celý projekt se zrodil náhodně, když Šárka Mikesková našla v ostravské Výstavní ulici sérii rodinných snímků, které se prostě někdo zbavil při úklidu. Když Výstavní ulice, tak výstava, napadlo tehdy autorku. A nabídku už měla, kurátory ostravské Fotografické galerie Fiducia Romana Poláška a Martina Popeláře totiž nezajímají jen fotografové, stále častěji teď dávají příležitost i vizuálním umělcům z jiných oborů, kteří se pak s fotografiemi musí nějak popasovat.
O Šárce Mikeskové kurátoři věděli, že je nejen skvělou sochařkou, což už mohla docenit i uměnímilovná veřejnost v Berlíně či Londýně, ale že je jí blízká i konceptuální tvorba nebo instalace, kterými může nechat prostupovat různé výtvarné žánry. A Mikesková tak trochu podobně jako první dadaisté povýšila na umění i odpadky z Výstavní ulice, neboť o tyhle snímky už jaksi nebyl zájem. Vždyť už Marcel Duchamp (1887 – 1968) tvrdil, že „dát novou ideu určitému předmětu, je samo o sobě produkcí.“
Nový život vyhozených snímků se odehrává v řadě rovin. Tou první je samotná „fotografická“ výstava. Nápad zveřejnit nalezené snímky coby vytištěné fotky na tričkách sice není nikterak novátorský (podobně byly třeba v Galerii Červený kostel oživeny tváře haličských Židů ze zapomenutého fotoalba z Archivu města Ostravy), umělkyně ale odvážně vystavuje fotky, jež vlastně vystavit nelze, neboť jde o rozmazané snímky banálních rodinných situací či rozmlžené krajinky. Jenže právě tenhle vynucený pohled do soukromí je brutální kritikou toho, kam společnost došla díky komunikačním technologiím.
Sdílí se vše, na Facebooku i jinde jsou miliony fotek chlapů v trenkách, kteří jen tak postávají v ložnici. Možná už jdou spát, možná pro pivo do lednice, koho to má ale zajímat kromě nejbližších, kteří se stali aktéry daných snímků?
Facebook nás ničí zlem jménem SDÍLENÍ, kdy jsou fotoalba nahrazena počítači připojenými na globální síť. A rodina u nedělního oběda, jež si dříve prohlížela album, teď dostala možnost sdílet svoje soukromí třeba i s milióny lidí.
„Šárka Mikesková je hromosvodem vizuálních jevů,“ prohlásil o umělkyni během vernisáže ve Fiducii malíř Aleš Hudeček. Výstava ale ukazuje, že Mikesková umí vizuální jevy nejen lapit, nýbrž s pomocí blesků, jež protékají tímto hromosvodem, i pořádně zaburácet nitrem návštěvníků galerie. A ta jsou více či méně nakažena právě facebookovým SDÍLENÍM, což umělkyni navzdory názvu výstavy „vůbec není jedno“.
*
Šárka Mikesková: Všechno je jedno. Fotografická galerie Fiducia. Výstava potrvá do 6. listopadu 2015.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.