Jiří Macháček: Tématem literárního ProtimluvFestu jsou exulanti a za ty považuji i cikány

Napřed se zeptám obdobně jako loni. Kdybyste mohl na ProtimluvFest pozvat někoho z již nežijících autorů, kdo by to byl? A proč?

Tak trochu se zpožděním v souvislosti s loňským 100. výročím narození bych z nežijících autorů rád pozval Bohumila Hrabala. Dozvěděl jsem se nedávno, že když prý přijel do Ostravy na slavnostní premiéru filmu Skřivánci na niti, tak po vystoupení z vlaku jako první řekl: „Kurva, ta Ostrava je daleko.“ No, kdyby vystupoval z Pendolina a jel na ProtimluvFest, třeba by mluvil jinak… A třeba by byl i rád, že se může potkat s maďarským autorem Attilou Bartisem, kterému jsme v Protimluvu publikovali před lety v roce 2008 povídku, která byla poctou Hrabalovi nazvanou Bohumil aneb Příběh s chlebovými drobky, A Bartise se nám po letech konečně podařilo pozvat do Ostravy.

Hrabala bych v Ostravě také rád potkal. Pojďme ale k letošním hostům, začal bych domácími ostravskými autory. Na básníkovi Radovanu Jursovi mě fascinuje, že je to výtečný kardiochirurg v porubské fakultní nemocnici, zároveň ale píše i skvělé verše, zvláště v poslední době. Jak vnímáte tohle ne úplně běžné souznění výsostné vědecké praxe a poetické duše? Setkáváte se s takovým typem autorů častěji?

Nakladatelství Protimluv třeba při vydání knihy polského prokletého básníka Rafała Wojaczka s názvem Který nebyl spolupracovalo s brněnským lékařem a básníkem Norbertem Holubem. Exaktní, přesné myšlení se nevylučuje s poezií. K mým oblíbeným básníkům patří i Miroslav Holub, kterého se jmenovaným Holubem spojuje jen to jméno. Mám rád jeho sbírku Beton, přesnou analýzu zkušenosti amerického pobytu, odcizenosti vědeckého postupu v konfrontaci s jedinečností lidského života – to mi přijde pořád živé a v dnešní době přímo zásadní. U Radovana Jursy ale pořád cítím silné emoce, jako kdyby kardiochirurg musel pořád myslet na to srdce, do kterého musí přesně „hrábnout“.

Nechystáte Radovanu Jursovi v nakladatelství Protimluv sbírku?

Tato otázka je nabíledni, ale záleží samozřejmě na mnoha okolnostech a hlavně na autorovi samotném, osobně bych si této spolupráce vážil.

Jursa vystoupí na úvodním večeru v Parníku, který se jmenuje Ostře řezat i sekat do slov. To je narážka na Jursův skalpel?

Ta narážka míří do všech autorů, kteří se zúčastní tohoto večera. Zdá se mi, že všichni „ostře řežou a sekají do slov“, což by mohly být i jisté příznačné znaky místní básnické scény, do níž patří i Jaroslav Žila.

Na Jaroslava Žilu jsem se chtěl zrovna zeptat. Proslýchá se, že má v Protimluvu brzy vydat sbírku povídek. Kdy se tak stane? A co můžete prozradit o připravovaném výboru? 

Proslýchá se všelicos, uvidíme…

Ctím tajemství vydavatele. V Parníku zahraje i kapela Kazachstán, která zhudebňuje Žilovy texty. Zazní na festivalu i nějaká další muzika?

Kazachstán si zaslouží na domácích podiích větší pozornosti. Nejen kvůli textům Jaroslava Žily, ale také kvůli art-rockové hudbě, kterou hraje. A kapela Mištes, která na festivalu také zahraje, je romsko-český projekt. A vlastně představuje po hudební stránce doplněk k hlavnímu tématu festivalu, kterým je Zkušenost exilu. Osobně cikány považuji pořád za exulanty.

Já také, proto je Ostrava moc nebere. A těším na brněnského tuláka a rovněž cikána Martina Cinu, kterého pro literaturu objevil Jaroslav Erik Frič. Čím zaujal vás?

Svou zvláštní noční poetikou a drsnou životní zkušeností. Jeho básně jsou plné smutku a zároveň jaksi přirozeně v sobě mají něco z cikánské zpěvnosti. Fascinuje mě, že tuto hudebnost skvěle převedl do české řeči. Připravuji k vydání v novém čísle Protimluvu jeho další texty, které mi nedávno poslal, a při té příležitosti jsme se domluvili, že by mohl opět vystoupit na ProtimluvFestu.

K nejpodstatnějším hostům patří Petr Král a Adam Zagajewski. Oba jsou také zřejmě inspirací pro už zmíněný podtitul celého letošního festivalu: Zkušenost v exilu. Oba jistý čas žili v Paříži. Má jejich tvorba díky podobnému osudu nějaké spojité body, nebo jde jen o společnou reálnou zkušenost?

Nejde jen o společnou reálnou zkušenost, i když ta je zásadní. V básni Mezipřistání Petra Krále věnované Adamu Zagajewskému je zmíněn okamžik, ve kterém, volně cituji, jako by měly začít zas někde dějiny. Celá báseň je situovaná na varšavské letiště. Skrze detaily, jako jedoucí džíp, bledé slunce, vyvstane jakýsi obraz, za nímž cítíme cosi jako zkušenost exilu přesahující jen samotný odchod ze země. Totéž cítím i v básních Adama Zagajewského, které skvěle přebásnil do češtiny překladatel Michael Alexa.

Protimluv Zagajewskému vydává sbírku. Bylo složité (či nákladné) domluvit se s jeho agenty na českém vydání?

Práva Adama Zagajewského zastupuje newyorské nakladatelství Farrar, Straus and Giroux, LLC, New York. Naštěstí mají zastoupení v Čechách, tím pádem bylo jednání o něco málo jednodušší.

Zagajewski se narodil ve Lvově, což bylo dříve hlavně polské město. I Ostrava ale měla početnou polskou menšinu a svůj Polský dům, myslíte, že Zagajewského bude zajímat tahle polská historie města? Slezská čili dříve Polská Ostrava byla dokonce v raném středověku součástí polského státu, a protože Protimluv sídlí ve Slezské Ostravě, je to vlastně tak trochu i polské nakladatelství.

Redakce Protimluvu ale působí částečně i v Moravské Ostravě, spolu s Oskarem Mainxem, Ivanem Švandou, Andreou Likavčanovou, Karin Jamnitzkou a dalšími se potkáváme hlavně tam, v centru. Z větší části stejně vydáváme české autory, letos zatím třeba „Básníka Ticho“ a Karla Radu, připravujeme studii o hororu Martina Jirouška. Ale chceme přinášet i dobrou překladovou literaturu našich nejbližších sousedů, Poláků. Za ty roky jsme navázali spolupráci s celou řadou polonistů, v prvé řadě musím jmenovat Honzu Fabera, Lenku Kuhar Daňhelovou, Soňu Filipovou, Lucii Zakopalovou a v neposlední řadě talentovaného překladatele Michaela Alexu, s nímž jsme se dohodli na vydání knihy Adama Zagajewského Neviditelné věci. Výbor obsahuje básně ze čtyř sbírek napsaných po návratu z emigrace v roce 2002.

Zagajewského i Krále bude uvádět Jakub Řehák, držitel Magnesie Litery za poezii za rok 2013, takže to asi nebude jen tak ledajaké uvádění. Co má vlastně Řehák společného s tvorbou jmenovaných literárních celebrit?

Básník Jakub Řehák se podílel na redakci výboru Adama Zagajewského, podobně jako když knihu Genowefy Jakubowské-Fijałkowské Něžný nůž připravil Petr Hruška. Jakub se práce na redakci knihy zhostil skvěle, myslím si, že to byla dobrá volba. A protože nedávno uváděl novou knihu Petra Krále Město je náš les v pražské kavárně Fra, pozvání na ProtimluvFest vyplynulo přirozeně.

Petr Král si Ostravu určitě užije, coby byvší surrealista tady může najít spoustu vpravdě surrealistických výjevů. Kam byste ho v Ostravě poslal?

Těžká otázka. Petr Král Ostravu zná docela dobře a surrealismus opustil brzy po svém příchodu do Francie, když se rozešel se surrealistickou skupinou. Asi bych mu doporučil výlet po současné Nádražní ulici, vlastně celém centru. Našel by tam hodně opuštěných obchodních výloh, prázdných prostor. Stejně tak blok domů kolem rozpadávajícího se obchodního domu Ostravica-Textilia, pustého hotelu Palace, to mohou být pro básníka surrealistického východiska inspirativní místa, o kterých může podat v básních svou jedinečnou zprávu.

Program festivalu ZDE.