Alexandrovci dvakrát uchvátili Ostravu, hostování Vondráčkové bylo šlápnutím vedle

Největší ostravská sportovní hala, neděle, krátce před třetí hodinou. Schází se publikum všech věkových kategorií, nikoli starší generace, jak jsem původně očekával. Kameloti s ruskými tričky a úsměvy na tvářích obcházejí řady a nabízejí divákům cédéčka a nový ruský zpěvník. Nikdo ale zatím nic nekupuje. Přesně ve tři hodiny na pódium vchází nejslavnější mužský pěvecký sbor Ruské federace. Bleskově se rozestoupí do tří řad o čtrnácti mužích. Přichází orchestr a dirigent, český konferenciér v úvodu přivítá české válečné veterány a ruští vojáci jim okamžitě roznášejí kytice. Konferenciér nemluví příliš dlouho, zmíní aktuální turné Alexandrovců po Izraeli a Francii a produkce v celku bez průtahů začíná.

Alexandrovci zahájili další turné po České republice. (Foto: T. Svoboda)

První blok představil hlavně vojenské písně Slavíci, Na slunečné mýtině, Smuglanka, Jel jsem do Berlína, známé ruské zlidovělé melodie, které byly prokládány choreograficky invenčními a energickými baletními a tanečními vstupy. Od počátku mne fascinoval zejména orchestr, jednak dokonalou zvukovou vyvážeností nástrojů, jednak virtuozitou melodických nástrojů (mandolíny, balalajky, akordeony), které skvělým způsobem kolorovaly melodie písní. Sbor o síle 42 zpěváků zapůsobil rafinovanou dynamikou. Samostatnou kapitolou recenze by mohli být sólisté, jejichž pěvecké výkony byly na úrovni profesionálních operních pěvců s jedním rozdílem – tak jemná dynamika, citově strhující přednes a přesvědčivá agogická výstavba písně se v operních áriích těžko hledá.

Alexandrovci na turné v České republice. (Foto: T. Svoboda)

Alexandrovci si přizvali také české hosty. Jako první se představila zpěvačka a finalistka soutěže Česko hledá SuperStar Michaela Nosková. Muzikálová diva na publikum vyrukovala s Cohenovým hitem Hallelujah. Úprava byla sice aranžérsky poměrně vkusná, Noskové však píseň zejména v refrénu příliš nesedla. Pořád však byl její výkon – v porovnání s tím, co přišlo poté – obstojný.

Míša Nosková. (Foto: Tomáš Svoboda)

Kdyby si čeští organizátoři tohoto kolosálního turné dali trochu práci s volbou českých umělců, asi by je napadla jména, kteří mají s tematikou koncertu společného více než zpěvačka Helena Vondráčková. Při oznámení jejího jména ve mně lehce zatrnulo. Když poté ikona československého popu s vypětím všech sil zapěla (spíše však vykřičela) disco rytmem zmodernizovaný hit A ty se ptáš co já, ptal jsem se sám sebe, zdali mám tohle zapotřebí. Jak krásně by se ve vítkovické Aréně vyjímala taková Marie Rottrová. Tohle organizátoři českého turné Alexandrovců vůbec nezvládli.

Helena Vondráčková spolu s Alexandrovci. (Foto: T. Svoboda)

Druhá polovina programu díky ruskému souboru gradovala a diváci se začali častěji ozývat potleskem i v průběhu skladeb a skutečně působivých tanečních kreací. Zazněly známé a oblíbené písně Den vítězství a Kalinka. Další vstupy Noskové a Vondráčkové přinesly podobné skřípění zubů. Pro svůj druhý vstup si vybrala Nosková Who Wants To Live Forever legendárních Queen. Píseň jí hlasově sedla mnohem lépe, Nosková znamenitě zvládla také modulaci a pěvecky skutečně přesvědčila.

Vondráčková přidala ze svého repertoáru ještě Dlouhou noc. Efekt byl podobný, diváci tleskali velmi vlažně a sami zřejmě nechápali, co to mělo znamenat. Nejeden si asi musel položit otázku, proč české zpěvačky nezpívaly české lidové písně? Případně, proč nesáhly po písních s protiválečnou tematikou, které zákonitě do programu k výročí 70. let konce války patřily? Jak dobře by se k Alexandrovcům hodila třeba zpěvačka, šansoniérka a harmonikářka Radúza, která letos vystupovala s protiválečným projektem Marathón – příběh běžce!

Z koncertu Alexandrovců. (Foto: Tomáš Svoboda)

Nezbývá než dodat, že díky ruským umělcům si obecenstvo Ostrava Arény nakonec jednu moravskou a jednu slovenskou píseň poslechlo. Sugestivně tempově vybičovanou slovenskou lidovku Macejko zpívala celá Aréna, druhou neméně zdařile provedenou písní byla moravská Na tu svatú Katerinu.

Umělecká přesvědčivost Alexandrovců je neoddiskutovatelná. Staví na precizních hlasových výkonech sólistů, které si nezadají s operními áriemi, naprosto dokonalé sehranosti orchestru včetně báječných instrumentálních výkonů a na aranžích, které neobyčejně bohatě zvýrazňují dynamickou a agogickou stránku písní. Ansámbl předvedl perfektní výkon a vysloužil si v samotném závěru potlesk haly ve stoje.

V případě českých zpěvaček Noskové a Vondráčkové se však jednalo o dramaturgický omyl a nevkusnou devalvaci jinak příjemného a zajímavého koncertu.