Osmý ročník festivalu Youth4Youth nabídl na Hlubině talenty napříč žánry

Přesun do Provozu Hlubina dodal festivalu další rozměr – mladí umělci si letos mohli zahrát ve skutečně krásných prostorách, obklopeni industriální chloubou Ostravy.

Z odpoledního programu jasně zaujal Saboter. Písničkář s velice civilním projevem, skvělými texty a nepřehlédnutelným umem, co se hry na kytaru týče. To ostatně není žádné překvapení – Pavel Szabo, který se za pseudonymem Saboter skrývá, je vynikajícím klasickým kytaristou a výhecem mnoha soutěží. Na Youth4Youth předvedl zejména to, že i klasická písňová forma se dá neustále někam posouvat.

Saboter na festivalu Youth4Youth. (Foto: K. Trochtová)

Svou vytříbenou kytarovou techniku dokázal implementovat i do zdánlivě banálních doprovodů a díky looperu ukázal publiku, že z jediné kytary můžete klidně dostat krásné zvukové obrazy. Pavel se během svého vystoupení uchýlil dokonce i k drobným kakofonním experimentům (závěr skladby Stovky let), přestože ve své tvorbě častěji sahá ke konvenčním, líbivým postupům. Příjemné překvapení!

Polsko-česká formace Ampli Fire je pro mě stále velkou záhadou. Tato velmi mladá pětice bez přehánění vynikajících muzikantů na jednu stranu skvělým způsobem interpretovala nejrůznější rockové klasiky, její vlastní tvorba však byla poměrně fádní a hudebně příliš nezaujala. Energii tohoto vystoupení už se však nikomu nepodařilo zopakovat – obzvláště při coveru kapely Queen Crazy Little Thing Called Love se vokalista kapely naprosto utrhl ze řetezu a všechny „mercuryovské“ finesy dokázal s přehledem napodobit. Obrovský hudební talent – jen škoda, že prozatím zaseklý na coverech slavných kolegů.

Ampli Fire vystoupili na Youth4Youth. (Foto: Kristýna Trochtová)

Zpěvačka Gilli má v sobě také jistý potenciál, při svém koncertu na Youth4Youth si ovšem zvolila velmi nešťastnou cestu, jak jej prezentovat. Papundeklově znějící instrumentální podklady připomínaly spíše nějaký karaoke večírek v podniku čtvrté cenové než vážně míněné vystoupení. Gilli se v tom vždy také více či méně topila – dbát na rytmus a tempo skladby pro ni ne vždy bylo lehkým úkolem. Hlasově dobře vybavená zpěvačka, která má před sebou ale ještě hodně dlouhou cestu.

Gilli na festivalu Youth4Youth. (Foto: Kristýna Trochtová)

Ajdontker. Úspěch, který poslední dobou provází tuto havířovskou kapelu, je pro mě nepochopitelný. Plytká snaha o zvuk à la Vypsaná fixa je ovšem pro mnoho lidí přitažlivá, navíc s přidanou hodnotou v podobě docela energické show. Hudebně nudné, nicneříkající – chuť mi spravili až opavští Cocaine Party.

V Cocaine Party se konečně ustálila sestava a kluci předvedli perfektní výkon. Syrový punk’n’roll v kombinaci se skvělou pódiovou prezentací mi vyčaroval úsměv na tváři a přestože mě při minulém setkání tato partička moc nezaujala, v sobotu mě skutečně přesvědčila o svých kvalitách. Pod pódiem to vřelo, ostatně mladým lidem šlo pogo vždy nejlépe. Všechny palce nahoru!

Z vystoupení kapely Cocaine Party. (Foto: Kristýna Trochtová)

Na Strojovně se mezitím nachystala nová ostravská kapela Mad Tea Party, pro niž byl koncert na Youth4Youth teprve druhým v pořadí. Kapela představila svou zajímavou fúzi mezi alternativou a klasickým punkrockem, čímž hudebně navázala na již nefungující formaci Neplaš Tetřevy (ta s Mad Tea Party mimochodem sdílí dva členy). Na některých členech bylo vidět, že se na pódiu ještě necítí moc komfortně, nic jiného se však nedá vytknout. Vystoupení, které mě jednoduše bavilo.

Kapela February při vystoupení na Dole Hlubina. (Foto: Kristýna Trochtová)

Vrcholem celého festivalu byl jednoznačně koncert skupiny February, jejímž frontmanem je známý ostravský muzikant Uzi (můžete ho znát z Lunarechoes či projektu Influx). Kouzelně zasněný indie rock se linul obrovským prostorem kolem hlavní stage a posluchači poprvé zakusili pocit, že i špatné akustické podmínky mohou být výhodou – ozvěna, která celý festival provázela, nyní hudbě February dodávala příjemně shoegazový nádech. Kromě vlastní (a to velmi ambiciózní) tvorby si chlapci střihli také Spanish Sahara od Foals a srdce nejednoho indierockového fanouška zaplesalo. February je rozhodně ta nejlepší kapela, která se kolem Uziho kdy vytvořila – nezbývá tedy než se těšit na album.

O pěkné, nenásilné zakončení festivalu se postarali místní Chapter A, kteří se možná nemuseli tolik podbízet covery Charlie Straight, ale jinak odehráli povedený indiepopový set. I přes občasné intonační potíže vokalisty se jednalo o hezkou tečku za celým festivalem.