Spectaculo Interesse: Záměr organizátorů ukázat žánrovou šíři současného loutkářství se naplnil

Středeční program zahájilo ostravské Divadlo loutek inscenací Marvin. Molitanové loutky v životní velikosti patří k základním kamenům poetiky, kterou nedávno v Ostravě představil holandský loutkář Duda Paiva ve své inscenaci Bastard. Marvin, kterého Duda Paiva režíroval, je příběh dospívajícího chlapce, který se bouří proti nesmyslné šikaně vychovatelů, což je téma oslovující zejména dospívající mládež. Tato skupina v publiku také přijala inscenaci nejvřeleji.

Z inscenace DLO Marvin. (Foto: Roman Polášek)

Dalším soutěžním představením bylo vystoupení kanadského souboru La torture noire s inscenací Daidalos. Inscenace měla problémy s komunikativností, i se sdělností tématu. Ovidia v podání španělského souboru La société de la Mouffette byla součástí jedné tematické linie letošního ročníku festivalu: hledání sama sebe v houštinách sociálních kontaktů i partnerských vztahů, hledání způsobu komunikace, které umožní trvání a budování vztahů jako takových, ať již partnerských, rodinných či společenských.

Z kanadské inscenace Ovidia. (Foto: Roman Polášek)

Příjemným zpestřením středečního programu bylo nesoutěžní vystoupení Bábkového divadla Košice s inscenací Karneval na popravisku. Úsměvné a svým způsobem i úlevné divadlo (v kontextu závažných a temných témat naplňujících soutěžní program) mnozí přivítali s radostí. Tři povídky z Boccaciova Dekameronu zpracované s patřičným humorným nadhledem i vkusnou erotikou zarámované neustálou přítomností smrti coby protipólu lásky ukázaly zábavnou i terapeutickou sílu divadla včetně nadčasové moudrosti. A ještě jeden šťastný počin organizátorů realizovaný v nesoutěžní části festivalu je nutné zmínit: vystoupení hudební skupiny studentů DAMU Fekete seretlek. Spontánní muzikanství okořeněné balkánskou melodikou roztančilo ve středu odpoledne Jiráskovo náměstí i ve čtvrtek večer sál Cooltouru.

Festival nabídl i inscenaci Karneval na popravisku. (Foto: Roman Polášek)

Čtvrteční festivalové dopoledne zahájilo opět ostravské Divadlo loutek veselou a hravou pohádkou Vlku, dobré chutnání. Tento kus je možné nazvat i antipohádkou nebo nezbednou pohádkou, protože autorka literární předlohy, polská spisovatelka Marta Gušniowska, záměrně bourá archetyp zlého vlka, jak jej známe třeba z pohádky O Červené Karkulce, a udělá z něj přítele malého zajíce. Ostravským loutkářům se podařilo naplnit záměr autorky, protože nejedno dítě v hledišti bylo smutné z toho, že vlk umírá a nechává na Zemi svého kamaráda malého zajíčka opuštěného.

Z inscenace Vlku, dobré chutnání. (Foto: Roman Polášek)

Bánskobystrické Bábkové divadlo na Rázcestí přivezlo Gogolovy Bláznovy zápisky. Režisér inscenace Marián Pecko ilustroval rozměrný text jevištními obrazy plnými barev, tance, hudby a zpěvu a doplnil tak vynikající herecký výkon Viktora Sabo v hlavní roli. Škoda, že závěr inscenace vyznívá poněkud artistně a záměrně efektně – celkové vyznění Gogolovy předlohy to poněkud snižuje.

Z inscenace Happy Bones. (Foto: Roman Polášek)

Teatro Matita ze Slovenska tvoří jeden jediný herec, Matija Solce. Jeho One man show s názvem Happy Bones doslova nadchla publikum. Klaunství v nejryzejší podobě spojené loutkářskou dovedností a nevšední schopností komunikovat s publikem, to je Matija Solce. Připomíná Bolka Polívku v jeho začátcích a je jen škoda, že příslib z programu festivalu, totiž že inscenace bude okořeněna hudbou, nebyl naplněn. Matija Solce ovšem ukázal coby frontman kapely Fekete seretlek, co všechno nejen jako herec a klaun, ale také jako muzikant umí.

Ze španělského představení A House In Asia. (Foto: Roman Polášek)

Čtvrteční večer patřil španělskému souboru Agrupación Seňor Serrano a jejich představení A House in Asia. Tomuto představení předcházela beseda s teatrologem prof. Miloslavem Klímou, na které zazněla slova o nekonečných technických možnostech, které přináší vývoj v oblasti audiovizuální techniky i médií. Inscenace ovšem potvrdila obavu, která také na besedě zazněla: zahledění se do sebe a okouzlení technikou bez patřičného naplnění v oblasti tématu a obsahu hry může vyznít samoúčelně až samolibě. Téma novodobých dějin poznamenané fenoménem Ameriky jako takové je zajisté zajímavé, nicméně zde vyznělo poněkud jednostranně.

Páteční program má již jen dvě soutěžní představení. Cia Zero en Conducta ze Španělska v inscenaci Nymio: Drobné příběhy vyprávěné rukama ukázuje, co všechno dokáže lidská ruka, je-li rukou divadelního umělce-loutkáře. A Naivní divadlo Liberec v pohádce O beránkovi, který spadl z nebe je určeno těm nejmenším divákům. Interaktivní představení umožňuje snad již nemluvňatům zapojit se do hry, a tak v nejútlejším věku budovat vztah člověka k hravosti a k divadlu vůbec.