Vieweghův Biomanžel odstartoval v Ostravě novou literární akci ČUM

Akce byla postavena na principu bojové hry a její účastníci si s sebou nesli „ČUM-pasy“, do kterých mohli sbírat razítka z jednotlivých stanovišť. Kromě univerzitní půdy k nim patřila i nedaleká Voliéra, pasáž u Komorní scény Aréna a podzemní sál v Lese.

Setkání s jednou z nejznámějších a v současnosti i nejdiskutovanějších osobností české literatury Michalem Vieweghem přecházelo představení festivalu. „Na začátku byl nápad literární noci na univerzitě od Stanislavy Schupplerové a nezávisle na tom přišel rektor univerzity Jan Lata s nápadem pozvat Martina Reinera a Michala Viewegha. Nakonec se tyto dvě myšlenky spojily,“ uvedl literární vědec Jan Malura, který úvodní čtení rovněž moderoval. Předeslal rovněž, že literární noc je založena na „složitém sofistikovaném systému nemajícím daleko od bojové hry.

„Michal měl mazáckou vojnu, osmnáct let jsem mu nosil tašku a teď mi ji dva roky nosí on,“ prohlásil poté první z účastníků Martin Reiner, který za svůj román o Ivanu Blatném získal cenu Magnesia Litera. Přesto začal se čtením Michal Viewegh, který má těsně před vydáním románu Biomanžel.

„Navazuje na můj předchozí román Biomanželka, takže ti, kteří jej znají, mají výhodu. Z marketingového hlediska ovšem musím říct, že jej mohou číst i ti, kteří první díl neznají, je to napsáno tak, že to pochopí úplně všichni,“ rozesmál v úvodu Viewegh plný sál. Pak už publikum bavili hlavní hrdinové románu – spisovatel Mojmír, jeho žena Hedvika a porodní bába dula.

Michal Viewegh čte ukázku ze svého Biomanžela. (Foto: Martin Jiroušek)

Martin Reiner, ten hovornější z dvojice literátů, představil básně z připravované sbírky Nové decimy. Na debatu nebyl čas, a tak kdo chtěl, mohl si poté nechat podepsat knihu nebo s autory prohodit pár slov už jen soukromě. Část účastníků oba literáty obklopila, druhá, ta méně početná vyrazila na noční čtení.

Přestože některá stanoviště uchvátil organizační chaos a z pravidelných čtvrthodinových cyklů se stala anarchie, tak fungoval zejména dramaturgický plán dodat každému místu jedinečný ráz. Uličku u katedry literatury obsadili badatelé, studentský klub Voliéra básníci Jakub Chrobák a Petr Hruška, hudební pasáž Jan Šnéberger a Jiří Neduha z kapely Zpocený voko, podzemí klubu Les pak kolegové a divadelní režiséři Janusz Klimsza a Jiří Nekvasil.

„Má veškerá literární činnost se poslední dobou realizuje na úvodnících pro divadelní časopis, ale představím vám román francouzského dadaisty Ribemonta-Dessaignese, který spolupracoval se skladatelem Bohuslavem Martinů,“ zahájil ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil jeden ze svých nepravidelných výstupů a s nadšením četl asi deseti „literárním běžČUM“ ze slavného románu Ano a ne čili Klec v ptáku, na jehož úpravě se podílel známý malíř Jindřich Šíma.

Ostatní teprve přicházeli – jak na orientačním běhu, ovšem s hektickým tempem.  Během dvou hodin se představilo osm ostravských spisovatelů, umělců a hudebníků. Vyvrcholením byl zasloužený koncert kapely Zpocený voko, jehož lídr Jiří Neduha propůjčil tvář i festivalovému plakátu.