Faustovo prokletí uzavřelo festival duchovní hudby a šokovalo svou originalitou

Málokterá skladba rozpoutá v posluchači takovou bouři citů, jako je tomu v případě monumentálního díla tohoto skladatele, který doma nebyl prorokem, ale na svých uměleckých cestách sklízel úspěchy a obdiv. Navštívil Rusko, Německo, Rakousko, Uhry a také Česko, ke kterému se váže humorná historka. Když se Berlioz rozhodoval, zda jet či nejet také do Prahy, varovali jej takto ve Vídni: „Nejezděte do Prahy,“ říkali mi, „je to město pedantů, tam chápou jen díla mrtvých. Česi jsou sice skvělí muzikanti, ale jsou to puntičkáři a rýpalové. Všechno nové jim je odporné a jistě byste tam nepochodil.“ Nutno dodat, že Berlioz si posléze přečetl pozitivní kritiku na svého Krále Leara v Pražských hudebních novinách, kterou napsal doktor Ambros a pochopil, že nelze házet všechny do jednoho pytle. Do Prahy nakonec jel a měl velký úspěch.

Závěrečný koncert Svatováclavského hudebního festivalu. (Foto: Ivan Korč)

Podobně také v Ostravě, zdá se, subjektivnímu romantikovi rozuměli, a to jak posluchači, tak interpreti. Sbor zpíval v mariánskohorském kostele již mnohokrát, proto mne trochu zklamalo, že při fortissimech tlačili zpěváci stejně jako v Ročních dobách příliš na pilu a zastřeli sólisty. Občasný dynamický nesoulad vyvážila precizní připravenost a kultivovanost ženského i mužského sboru a pečlivá intonace.

Dirigent Philippe Bernold. (Foto: Ivan Korč)

Filharmonii Brno vedl zkušený flétnista a dirigent Phillipe Bernold, který se opět letos ani trochu nenudil. Jen den volna jej dělil od dvou provedení barokních flétnových koncertů, ale žádná únava nebyla na tomto malém energickém muži vidět. Bernold suverénně řídil brněnskou filharmonii s důrazem na orchestrální barvu a skoro až drásající dynamiku, která vyvolávala zejména v crescendech žesťů až bolestivý dojem. Jeho orientace v partituře byla znamenitá. Filharmonie pod jeho vedením zahrála přesně, s mohutnou expresivní výrazovostí. Z nástrojových skupin se sluší pochválit perfektní žestě, z dřev zejména nádherné hobojové sólo. Také ostatní nástrojové skupiny nelehkou partituru zvládly se ctí.

Na členech sboru byla patrná dobrá nálada. (Foto: Ivan Korč)

Šťastný byl také výběr sólistů. Isabelle Cals (soprán) zpívala Markétu se zanícenou vášnivostí, Sébastien Droy jako Faust rovněž podal skvělý výkon v partu, který byl hlasovým rozsahem velmi náročný. Nezklamal ani tradičně obsazovaný Martin Gurbaľ v roli Brandera.

Laurent Alvaro jako Mefisto. (Foto: Ivan Korč)

Na závěr si ponechám vystoupení francouzského basbarytonisty Laurenta Alvara, který ztvárnil roli Mefista. Alvaro si roli ďábelského našeptávače připravil skutečně prvotřídním způsobem. Už jeho příchod na pódium byl zlověstný, Alvaro prostě v roli nechal veškerou svou hereckou finesu a pěveckou techniku. Byl znepokojivý, objevil se hrozivě rychlými kroky, jeho těkavé, nervózní pohyby se přenášely i na posluchače. V kontrastu s ním byla sladká árie Markétky v jedné z předposledních částí skladby.

Ostravské provedení Faustova prokletí vyvolalo velmi sugestivní dojem a představilo umělce až na drobnou dynamickou nevyváženost sboru v příznivém světle. Festival udělal za letošním ročníkem skutečně objevnou dramaturgickou tečku.