PechaKucha Night: Rekord pokořen, ostravský aplaus pro tatéra Ondrashe i radního Feriho

Nejmladší radní v českých zemních Dominik Feri, který sedí v městské radě v Teplicích v severních Čechách, byl asi nevtipnějším a pro publikum v Trojhalí zřejmě i nejsympatičtějším účastníkem ostravské PechaKucha Night. Devatenáctiletý sebevědomý mladík hovořil z tribuny spontánně a vlastně byl převážně mladému publiku i generačně nejblíže ze všech vystupujících. A nemluvil do prázdna, vše z jeho úst mělo punc originality.

Feri třeba představil svoji kampaň, kterou s nadsázkou bojuje proti xenofobním náladám v české společnosti. Například v teplickém bazénu nasedl na gumový plovací kruh a marně se pokoušel dosáhnout vykachlíčkovaného pobřeží. „Občanskou angažovanost spojuji s recesí,“ vysvětlil, proč jsou jeho lidskoprávní kampaně tak populární na sociálních sítích.

Dominik Feri jako běženec na PechaKucha Night. (Foto: I. Mottýl)

Teplický radní etiopského původu žije v bývalých Sudetech a dobře si uvědomuje stále přítomnou tíhu místa, z něhož byli po druhé světové válce násilně vysídleni sudetští Němci. Feri třeba založil facebookovou stránku Sudety – nejkrásnější místo v pekle, na které upozorňuje na žalostný stav politické kultury či historické sebereflexe v dnešním pohraničí. Podíl na násilném odsunu Němců si tam Češi stále nedokážou připouštět, na což Feri reaguje třeba návrhem na billboard s ironickým nápisem: „Pro sudetské muže je více odsun než zásun.“ Založil také „Řád strážců baráků po Němcích“, což je snaha černým humorem upozornit na fakt, že velká část obyvatel Sudet prostě žije v domech ukradených německým starousedlíkům, kteří předtím v Sudetech žili od středověku. Podobného Feriho by potřebovala i blízká slezská města, třeba Opava, Bruntál, Krnov či další sídla obydlená dříve výhradně Němci.

Projekt Pecha Kucha Night vznikl v roce 2003 v Japonsku a je výsledkem přemítání, jak nejlépe představovat práce talentovaných architektů, designérů, grafiků, výtvarných umělců, či fotografů. Výsledkem je demokratická prezentace ve veřejném prostoru, kdy začínající umělce přísně odměřuje neúprosný dozorce jménem čas. Každý účastník „peči kuči“ tedy svoje dílo vychvaluje pouhých 400 sekund čili 6 minut a 40 vteřin. A může využít maximálně dvaceti obrázků či videosekvencí, vždy v délce do dvaceti vteřin.

Pořadatelé ostravského klání pozvali devatenáctiletého aktivistu Dominika Feriho i třiašedesátiletého sochaře Čestmíra Sušku. „Můj dědeček pocházel z Ostravy,“ snažil se Suška dojmout publikum hned na počátku své prezentace. Největší aplaus ale sklidil ve chvíli, kdy divákům došlo, že sochy, které prezentuje na fotografiích, stojí v reálu jen kousek od Trojhalí. Ano, to jsou ony působivé ocelové skulptury vytvářené díky svářecí technologii z vyřazených cisteren.

Z videoprezentace Čestmíra Sušky. (Foto: Ivan Mottýl)

„Svařovat mě naučil v Americe jeden filipínský sochař. Po návratu domů jsem byl upozorněn na sklad rezivých cisteren z brněnského pivovaru. A začaly vznikat sochy,“ vyprávěl Suška v Trojhalí. Diváky také několika snímky pozval na svoji aktuální a zásadní výstavu v Plzni s názvem Restart, pro kterou podobnou technologií vytvořil patnáctimetrovou rozhlednu s originálními ocelovými ozdobnými prvky. „Říkám tomu háčkovaná ocel,“ něžně uzavřel svoji prezentaci.

Proslulý tatér Ondrash má zajištěnou obživu na léta dopředu, už nyní přijímá zakázky na rok 2018, dříve si na nové klienty nedokáže najít čas. „To je tak rychlý, ty vole,“ pobavil Trojhalí hned na počátku svého vstupu, když si uvědomil, že za dvacet sekund nedokáže říct téměř nic z toho, co chtěl vyprávět k jednotlivým fotografiím. Akce PechaKucha Night má neúprosná pravidla, nicméně neuvěřitelně tolerantní a svobodomyslné publikum. A to přiznání Odnrashe, že jaksi nestíhá, přijalo jako plusový bonus.

Z videoprezentace tatéra Ondrashe v Ostravě. (Foto: I. Mottýl)

Ondrash zdobí těla klientů de facto autorskými abstraktními malbami. „Abstrakce je ale někdy příliš líbivá záležitost, raději asi pracuji s automatickou kresbou,“ líčil. Ondrash už totiž nemaluje jen na lidskou kůži, jak ukázala série snímků z jeho ateliéru. Nově začal malovat i na plátna a teď jen záleží, jak jeho malířské dílo přijmou teoretici vizuálního umění.

Sochař Suška nebo tatér Ondrash ale nepotřebují žádnou veřejnou prezentaci. Práce i zakázek mají dost, takže diváky možná napadala otázka, proč zrovna oni vystupují na akci, která má především prezentovat nové talenty nebo dosud málo známé umělce či designéry, kteří dělají „světové produkty“?

A další otázkou je, proč do Trojhalí přišly rekordní dva tisíce lidí, čímž byl vytvořen evropský rekord. Nikde jinde v Evropě na PechaKucha Night dosud nepřišlo tolik diváků. Odpovědi se hledají těžko a možná jsou za vším jen mimořádné ambice dnešních náctiletých, kteří touží něco dokázat. A účinkující jim celý večer dokazují, že uspět může kdokoliv, kdo má kreativní nápad.

Do Trojhalí přišlo více než dva tisíce lidí. (Foto: Ivan Mottýl)

Novým talentům pomáhá na svět třeba Pavlína Louženská, která celý večer zahajovala. „Každý z vás má nějaké velké téma,“ hovořila k publiku. A vyprávěla o jistém Alexovi, který chtěl vyrábět batohy. „A příští rok otvírá obchod v Paříži,“ líčila a dodala: „Výjimečnost je nám dána.“ V ateistické společnosti, jakou je ta česká, to bylo i trochu něco jako nedělní kázání. Věřícím dodává novou energii do dalšího týdne farář, v Trojhalí to byli úspěšní lidé, kteří prostě dostali zásadní nápad a dokázali ho zrealizovat.

Totéž platí třeba i o brněnském Baru, který neexistuje, jenž byl také představen a v němž je pořád narváno. A podobně lze mluvit i o posledním z vystupujících. O Janu Čapkovi, který dokázal PET láhve vytvarovat do speciálních cihel, z nichž se budou stavět domy podobně jako z kostiček lega. A vymyslel i úplně nový typ elektrických zásuvek, který záhy začnou prodávat i hobby řetězce. „Věděl jsem, že nemohu změnit tvar zásuvky, ten je daný, je to čtvereček, to nemůžete změnit,“ vysvětloval. Nezměnil tedy formu, dal však zásuvkám barevný obsah. Zřejmě další nápad k nezaplacení. A jak už řečeno: „Výjimečný nápad může mít každý z nás.“