Galerie PLATO ve Vítkovicích vystavuje Stalinovu hlavu v mikrovlnce

Instalace proslulého vizuálního umělce Jiřího Černického Ocelová hlava je v PLATO vystavena záměrně coby solitérní záležitost, ačkoliv umělec brzy zaplní svým dílem prestižní pražskou Galerii Rudolfinum. „Možná se tahle práce jeví jen jako jednotlivost, tak to ale není. Je propojena s několika mými ideami, které mám v hlavě už od osmdesátých let a týkají se mé práce s totalitními sochami“ prozradil Černický ještě předtím, než vernisážové publikum mohlo onu jednotlivost spatřit na vlastní oči.

Jiří Černický (vlevo) a umělecký šéf galerie Marek Pokorný. (Foto: Martin Popelář)

Černický asi stovku účastníků vernisáže zaujal i svými úvahami o současném sochařském umění v Rusku, kde nějaký čas studoval. Například v Moskvě stojí od roku 1997 gigantický památník zpodobňující cara Petra Velikého, kterému Moskvané přezdívají Terminátor nebo Guliver. V každém případě je to strašlivě nevkusná socha, která se pravidelně umisťuje ve světových žebříčcích o nejošklivější skulpturu. Černický proto moskevskému starostovi nabídl, že sochu vylepší. „Navrhl jsem, že z okolí Moskvy necháme svézt Leniny a další totalitní pomníky, které navařím na Petra Velikého,“ vyprávěl pobaveným návštěvníkům galerie PLATO. V Moskvě pochopitelně neuspěl.

Stopy téhle akce i další hrátky s totalitními komunistickými sochami i s posttotalitním uměním, které často produkuje podobně ohavné pomníky novodobých vůdců či zasloužilých hrdinů (v ukrajinském Lvově třeba stojí nová gigantická socha Stepana Bandery), nakonec Černický přetavil v působivou instalaci, které dal již citovaný název Ocelová hlava. Generalissimovu bustu jednoduše zavřel do mikrovlnné trouby, kde se jeden z největších hromadných vrahů historie griluje osm hodin denně, tedy vždy po celou provozní dobu galerie.

Josif Vissarionovič Stalin v mikrovlnce. (Foto: Martin Popelář)

Diody, střídavě se vypínající žárovky a chrčící zařízení na ohřev jídla vytvářejí z mikrovlnky jakési dětské loutkové divadélko s hrůzostrašnou scénou z pekla. Černický dokonce říká, že tyto světelné a zvukové efekty jsou autorským odkazem k závěrečným scénám známého hollywoodského trháku Čarodějky z Eastwicku. „Je to vítězství elektrického pomocníka v kuchyni nad ďábelským obrazem tyrana?“ ptá se návštěvníků kurátor výstavy a umělecký manažer PLATO Marek Pokorný.

Stalin v mikrovlnce. (Foto: Martin Popelář)

Napřed celá instalace skutečně působí vítězně, tyran je po zásluze mučen. Jeho velikost je titěrná i ve fyzickém slova smyslu, jeho život už vlastně nikoho nezajímá. V tu chvíli má ještě divák šanci odejít z galerie jako vítěz nad totalitou, kdo ale vydrží u mikrovlnky delší dobu, postupně propadne spíše depresivním pocitům. Alespoň autor tohoto textu získal dojem, že hlava v mikrovlnce je jakýmsi centrálním mozkem, který tajnými signály pořád řídí tu část lidstva, která umí žít jen v autoritářském systému a se svobodou si vůbec neví rady. A bohužel, v Rusku po nějaké formě totality touží miliony lidí, v Česku statisíce.

Návštěvníci vernisáže si prohlížejí vystavený objekt. (Foto: Martin Popelář)

A z mikrovlnné trouby najednou zní: „Před 137 lety se narodil v městě Gori v Zakavkazsku Josef Vissarionovič Stalin. Člověk, jehož věk je naplněn živou historií tohoto úsilí. Muž, který v čele své třídy je jeho osnovatelem i vojevůdcem. Dělník, který za branami jeho nových a stále slavnějších vítězství svýma rukama zvedá celý svět do nových podob svobody. Šťastný genij, zformovaný a vytvořený dělnickou třídou pro dělnickou třídu a tím pro celý svět a pro všechno lidstvo…“

Josif Vissarionovič Stalin. (Foto: Martin Popelář)

Jednoho zamrazí, ještě že před výstavní síní nabízejí jednohubky a návštěvník spatří reálné tváře studentů a pedagogů Fakulty umění Ostravské univerzity, kteří tvoří značnou část publika. „Sháním kovovou sochu Lenina, nejlépe se vztyčenou paží, nikdo mi ji nechce zapůjčit,“ ještě vyzve Jiří Černický návštěvníky. Co s Leninem nakonec provede v pražském Rudolfinu, to je zatím překvapení, ale jen nějaká prvoplánová instalace to určitě nebude. Spíše opět pořádně zamrazí v zádech.