Živý kůň z městského znaku čeká před Starou radnicí na jezdce, který Ostravě udá správný směr

„Pfffrrrrr,“ odfrkne si bělouš Jora právě ve chvíli, kdy kunsthistorik Tomáš Knoflíček představuje hlavního hrdinu úterní vernisáže. Kdo ví, co si kůň ze stáje Desert Rose ve slezském Hnojníku myslí o svém dočasném pobytu v Ostravě, v každém případě je to kliďas a tváří se jako celebrita. A vizuální umělec Oldřich Morys nyní bělouše na pět dnů ustájil v podloubí Staré radnice, tedy v Galerii Lauby.

„Ten je krásný,“ přerušují co chvíli Knoflíčkův projev přítomné děti, čímž dokazují, že záměr kurátora a umělce zatím vychází. „Oldřich Morys chtěl v naší Galerii umístit nějakou atrakci, která by do vylidněného centra lákala Ostraváky. Přemýšlel, že by tu třeba zaparkoval červené Ferrari, nakonec se inspiroval městským znakem,“ pokračuje Knoflíček ve výkladu.

Umělec Oldřich Morys s běloušem Jorou před Ostravským muzeem. (Foto: I. Mottýl)

„Pfffrrrrr,“ znova si odfrkne Jora. Atrakce je to pořádná, kurátor ale musí mít v zásobě i sofistikovanější vysvětlení. „Na znaku města už mě dlouho fascinuje právě motiv osedlaného bělouše, který nemá jezdce. Jakoby tahle situace charakterizovala aktuální stav Ostravy, která zatím marně čeká na jezdce, který městu konečně udá ten správný směr.“

Ostrava od revoluce v roce 1989 skutečně neměla štěstí na výrazné osobnosti v samosprávě, které by moravskoslezské metropoli daly výraznou vizi. Bílý kůň se zlatým sedlem tedy pořád čeká na jezdce, zatímco současné samosprávě se líbí spíše černý polokůň s uhelným vozíkem před Novou radnicí. Tahle kovářská práce je totiž důrazně kritizovaná uměleckou obcí a úřad už několikrát slíbil, že pouťové dílo z kruhového objezdu před radnicí nechá odstranit. Podle slibu měl polokůň zmizet už v létě roku 2014, před magistrátem však stojí dosud.

Kovářský výtvor s názvem Pocta hornictví před radnicí. (Foto: Aleš Honus)

Ani živý bělouš nyní svého železného soka zřejmě nedokáže vyhnat z města. Ojedinělá živá instalace – atrakce pod podloubím Staré radnice – ale ukazuje i na mnohé jiné nešvary. Třeba na absolutní neatraktivnost Ostravského muzea, které ve Staré radnici sídlí a jehož stálá expozice i výstavní program sotva dosahuje úrovně maloměstského muzea. Instituce v žádném případě nereprezentuje třistatisícové velkoměsto.

Proč má Ostrava ve znaku zrovna bílého koně, nikdo neví. Magistrát se na svých oficiálních stránkách přiklání k teorii, že Ostrava v minulosti ležela na tzv. jantarové stezce, což byla nejdůležitější obchodní stezka vedoucí z Baltu k Dunaji, takže kůň je prý „symbolem tranzitní polohy města“. V zásadní studii o ostravském znaku z pera historika Jaroslava Bakaly a heraldika Karla Müllera byla ale tahle teorie odmítnuta. A stejně tak i jiné legendy. Význam znaku je zkrátka podnes terra icognita – země neznámá.

Osedlaný bělouš Jora před Ostravským muzeem. (Foto: Ivan Mottýl)

„Pfffrrrrr,“ opět zafrní kůň, když se úterní vernisáž blíží k závěru. Morys vylidněný střed města opravdu dočasně zatraktivňuje, o vizuálním umění se však moc hovořit nedá. Není to ani instalace, schází i prvky performance, z pohledu uměnovědy je to maximálně „aktivita“.

Nic proti atraktivnímu nápadu, ale třeba ve srovnání s aktivitami ceněné umělkyně Kateřiny Šedé je to spíše jen taková ostravská legrácka, kterou kurátor Tomáš Knoflíček jen horkotěžko povyšuje na umělecké dílo svými teoriemi o čekání na jezdce.

*

Oldřich Morys: Jora!!! Galerie Lauby (podloubí Ostravského muzea čili Staré radnice). Kůň je vystaven do 20. září, a to 24 hodin denně.