Ilona Rozehnalová založila Čtenářský klub a těší se také na Kosatíka a Protimluvfest

Založila jste Čtenářský klub. Je to proto, že se stále méně čte beletrie?

Spíš naopak, zajímá mě, co čtou ostatní, co si o tom myslí. V antikvariátu mi často mladí lidé doporučí skvělé knížky, tudíž nejsem zastáncem toho, že mladí nečtou. Jeden kluk mě dokonce zpražil, jak můžu knížku Nácek a holič od Edgara Hilsenratha prodávat jen za osmdesát korun, že je vynikající. Měl pravdu, kniha je výborná a od té doby ji u mě na pultě nenajdete. Když ji vykoupím, hned ji někomu daruji. A mimochodem, nápad se Čtenářským klubem není jen můj, vymyslely jsme ho s literární historičkou Ivou Málkovou. V hospodě.

Proč jste jako první knihu k debatě v Čtenářském klubu vybrala bestseller z pera ruského spisovatele Vladimíra Sorokina Den opričníka?

Doporučil ji historik Petr Šimíček. Mě ta kniha velmi zaujala, i když tuším, že pro některé čtenáře bude hůře stravitelná. Sami nevíme, jak vlastně večer s touto nezvyklou novelou pojmeme a jaké budou reakce čtenářů. Už zazněl i názor, že je to blbá knížka. Pro mě je to ale rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu přečetla, i když chvilku trvá, než člověk přistoupí na styl, jakým je napsaná.

Dojde ve Čtenářském klubu i na diskuse o knihách českých nebo dokonce ostravských autorů?

Nemáme dopředu dáno, které knihy budeme probírat příště. Chtěli bychom to dělat tak, že každý může přijít s návrhem, dohodneme se, který z navržených titulů vybereme, a ten do příštího setkání klubu všichni přečteme.

Navazuje nějak klub na někdejší čtenářské spolky, třeba na slavný spolek, který vznikl už na konci 19. století v přívozském hostinci U Dlouhých? V čem je rozdíl mezi těmito spolky a vaším klubem?

Ano, nepřišli jsme s ničím novým. Stejně jako okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu i Čtenářský klub navazuje na aktivity generací před námi. Chceme sdílet svoje čtenářské zážitky, inspirovat a nechat se inspirovat.

Jak už bylo řečeno, vlastníte antikvariát, tak si trochu rýpnu. Založila jste klub i proto, aby se zvýšil obrat ve vašem obchodě?

To jste mě pobavil. Konkrétně Sorokin je nedostatkové zboží a já jsem si ho musela koupit v knihkupectví.

Ne každý má náladu o knihách veřejně diskutovat, třeba mně osobně je to docela nepříjemné, jsem v tomto směru introvert. Jak si představujete typického člena klubu?

Vůbec nevím. Občas o svých čtenářských zážitcích diskutuji se zákazníky a mnohdy mě překvapí. Nejednu skvělou knihu jsem si přečetla právě díky takovým rozhovorům v antikvariátu. Takže uvidíme, jak to půjde, i pro mě to bude nová zkušenost.

Nápadů, jak zvýšit čtenářskou aktivitu, se v Ostravě rodí více. Včera jsem si prohlížel mobilní knihovničku instalovanou před waldorfskou školou v Přívoze, je moc pěkná a jsou v ní i zajímavé knihy. Jak dopadl váš pokus o mobilní knihovnu v Komenského sadech?

Knihovničky byly dvě a obě nám ukradli. Na jaro 2016 chystáme takovou kolekci více knihovniček se sochařkou Šárkou Mikeskovou. Budou nejen v Komenského sadech. Lidé měli o knihovničky zájem a sami se o ně starali, nosili do nich knížky, nechávali čtenářské vzkazy. Pro tohle má smysl je zase obnovit, nenechat se otrávit.

Váš klub se obecně hodně věnuje literatuře, na jakou podzimní literární akci se těšíte nejvíce? A proč?

Těším se na diskusi s Pavlem Kosatíkem o Ferdinandu Peroutkovi. Je to můj oblíbený autor, mám třeba ráda jeho texty z padesátých let, které jsem si koupila ve vzácném exilovém vydání. Hovoří v nich o vlasti, o národu, o zodpovědnosti jedince, dneska se těmto pojmům vyhýbáme, ale Peroutka o těchto věcech uměl přemýšlet, uměl se vyhnout frázím a přílišnému patosu. Těším se taky na festival překladu příští týden a na Protimluvfest, což je literární festival vydavatelství a časopisu Protimluv.

Podstatná autorská čtení a křty knih se dříve konaly skoro výhradně ve Fiducii, teď ale přibyl třeba klub Les, kde se také čte ostošest. Jak vnímáte tuhle konkurenci a třeba tamní pravidelné Paseky Petra Hrušky? Není vám líto, že je Hruška nepořádá ve Fiducii?

Vůbec ne, za Les jsem moc ráda a s majitelem klubu Přemyslem Burešem si pomáháme. Jinak, já jsem nikdy systematicky autorská čtení nedělala, zajímaly mě vždy spíš diskuse o literatuře, někdy je pohled překladatelů na literaturu mnohdy zajímavější než pohled samotných autorů. Třeba Jiří Pelán nebo Radovan Charvát, to jsou překladatelé, kteří mně vždycky otevřou něco nového, ukážou na něco, čeho jsem si nevšimla, o čem jsem nepřemýšlela.

V Lese vychází občasník Posed, Fiducia a okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu zase vydávají zajímavý bulletin, v němž je dost prostoru i na literaturu. Další číslo vyjde za týden, co bude obsahem jeho literární části?

Připomeneme publicistu Karla Biňovce, vzpomínku na něj napsal chartista Ivo Mludek. V bulletinu najdete také článek o Naděždě Ježkové, která založila v padesátých letech v Komenského sadech venkovní půjčovnu knih.

A jaké knihy teď čtete vy? Jaké vám leží na nočním stolku?

Právě jsem dočetla knížku, kterou mi doporučil zákazník v antikvariátu, jmenuje se Už je tady zas, je to vynikající kritika současného Německa pohledem oživlého Hitlera z pera Timura Vermese, opravdu jsem se nasmála. Obdivuji, jak je někdo schopen pomocí humoru postihnout závažná témata. A začínám číst knížku, kterou mi doporučila malířka Hana Puchová: Skupinový snímek s dámou od Heinricha Bölla. Poslední měsíce mám na knihy štěstí, i tato je výborná.

*

První veřejné setkání Čtenářského klubu se koná v pondělí 14. září v 18.00 v klubu Fiducia. Vstup volný.