Haydnovy Roční doby žhnuly v kostele létem. Začal Svatováclavský hudební festival

Papá Haydn, jak se prvnímu mistru vídeňského klasicismu říkalo, napsal za svůj život mnoho skladeb. Hobokenův katalog uvádí neuvěřitelných 108 symfonií tohoto hudebního mistra, který velkou řadu skladeb vytvořil jako kapelník ve službách knížete Mikuláše z Esterházy. Oratorium je celovečerní duchovní skladba pro sóla, sbor a orchestr, většinou v koncertním provedení. Haydn se zajímal mnohem více o instrumentální hudbu, ale dvě ze tří oratorií, jež napsal, vstoupila do dějin. Kromě Stvoření jsou to Roční doby, které si však z oratoria ponechaly pouze název hudební formy. Jinak se jedná o naprosto specifický, novátorský tvar, v mnoha ohledech bořící běžný úzus.

Haydnovi se do svérázné předlohy v překladu jeho libertisty barona van Swietena zpočátku moc nechtělo. Jako praktikujícímu křesťanovi mu patrně přišla (po výsostně duchovní tematice Stvoření) scenérie polí a luk Ročních dob poněkud nemístná. Výsledek však předčil veškerá očekávání. Roční doby Haydna začínají Jarem. Ale je to zvláštní jaro. Předchází mu hudebně-introdukční úvod líčící ústup zimy. Hudební atmosféra je zpočátku tíživá a vážná. Po počátečním napětí však jaro přichází ke slovu. Zvláštní je samotné situování místa: nacházíme se s třemi společníky – venkovany Simonem, Lukasem a dívkou Hanne – na poli. Rustikální tematika, kdy hlína voní po zimě příliš naléhavě, než abychom ji mohli nechat spát, Haydnovi dovolila až infantilní melodické postupy, které však vyvážil znamenitým ztvárněním tektonicko-agogickým. Po vylíčení přírodních jevů v okouzlení ne nepodobném Jakubu Demlovi v knize Moji přátelé se dostáváme k létu.

Léto je u Haydna hudební oslavou slunce. Proto má toto období i v hudební tkáni ponejvíce klidu, durových tónin a takřka zatěžkaného dusna, které po koncertě výstižně pojmenoval sbormistr Petr Fiala – s přihlédnutím k vysoké teplotě večera – jako kostelní saunu.

Trojice sólistů zahajovacího koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Haydnův Podzim už dýchá ze setrvačnosti. Snad i proto se v recitativu pro oživení objevuje milostné téma a v závěru podzimu i velikolepý hon. Zima? To je hudební žertva a čas, ve kterém se Haydn cítí nejlépe, sám se totiž nacházel v době kompozice skladby na konci svého bohatého života. Zkušenosti a krása hudebních myšlenek jsou postřehnutelné jednak harmonickým bohatstvím modulací, jednak jednoduchými účinnými melodickými liniemi, které se okamžitě vryjí do paměti. Zima je vrcholem Haydnova oratoria nejen hudebně, nýbrž i textově: předloha opouští „radosti života“ a začíná filozofovat: zde se Haydn nejvíc ztotožnil s předlohou skotského básníka Jamese Thomsona, která mu byla dlouho proti srsti. Závěr nenechá nikoho na pochybách, že Haydnovy hudební i lidské osudy měly pevný cíl, spočívající v křesťanské víře, která pro něj byla celoživotní samozřejmostí.

Janáčkova filharmonie pod taktovkou Tomáše Braunera podala standardní výkon s nepatrnými nesoulady v souhře. Tu však přičítám specifickým akustickým podmínkám kostela, protože se domnívám, že se muzikanti moc dobře navzájem neslyšeli. Einleitung úvodní části by sice snesl více dramatického napětí a výraznější dynamiky, ale ve svém celku byly Roční doby pojaty adekvátně standardním provedením. Vynikajícím způsobem své party ztvárnila především trojice sólistů. Johanna Winkel (soprán), Robert Sellier (tenor) a Henryk Böhm (baryton) podali v oratoriu znamenité výkony, barevný soulad jejich hlasů byl skutečně mimořádný, málokdy se slyší tak vyrovnaný tercett, jaký předvedli tito němečtí interpreti. Jediné drobnosti se dopustil Robert Sellier v árii Lukase části 36, když nepřesně nasadil poslední strofu Wo starr und matt. Naopak nádherně vystavěná byla árie Simona (výborný barytonista Henryk Böhm ) v části 27, kde Brauner s orchestrem znamenitě pomocí acceleranda vyjádřili vášeň loveckého psa během honu. Také Winkel nádhernými barevnými dispozicemi svého sopránu a bezchybnou intonací velice přesvědčila.

Ze zahajovacího koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou snad ani nemá smysl hodnotit. Nezažil jsem ještě koncert, kde by se toto těleso představilo ve vyloženě slabé formě a také jejich účinkování v Ročních dobách bylo po všech stránkách umělecky přesvědčivé. Celkový dojem ze zahajovacího koncertu je velmi pozitivní. Svatováclavský hudební festival i letos začíná potvrzovat výbornou úroveň a můžeme se těšit, co jeho programová nabídka dále přinese.