Ředitel filharmonie: Zvýšení návštěvnosti je pro nás výzva. Ostrava má větší potenciál
1.9.2015 06:34 Milan Bátor Hudba Rozhovor
Janáčkova filharmonie po své účasti na festivalu nové a experimentální hudby Ostravské dny zamíří na Svatováclavský hudební festival, který zahájí, a poté bude mít 10. září před sebou zahajovací koncert své nové sezóny. S ředitelem orchestru Janem Žemlou jsme si povídali právě o nové sezóně, ale řeč přišla například i na rockovou hudbu.
Ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava Jan Žemla.
Foto: Ivan Korč
V sobotu skončil festival nové hudby Ostravské dny, kde Janáčkova filharmonie hostovala hned na několika koncertech. Stihli si vůbec muzikanti o prázdninách odpočinout? A jak účinkování Janáčkovy filharmonie na tomto festivalu hodnotíte?
Soudobá hudba je poměrně náročná a připouštím, že může dojít k méně příjemným situacím, na druhou stranu Janáčkova filharmonie je na to zvyklá. Jestliže připravujeme Čajkovského, tak to každý zná, každý má na pultu ty správné noty. A někdy holt přijde skladba, která je napsaná těsně předtím, než se hraje a pracuje se na ní úplně jinak než na skladbě starší. Ostravské dny se odehrávají na konci léta, většinou bývá poměrně vysoká teplota v neklimatizované zkušebně, takže chápu, že i toto může vyvolávat v některých lidech ne úplně příjemné pocity. Ale řekl bych, že si filharmonici uvědomují význam této akce, proto v ní dále pokračujeme. Letošní ročník byl repertoárově velmi bohatý a atmosféra byla ve výsledku velmi kreativní. Výsledek byl pak příjemným překvapením.
Loňskou sezónu jste úspěšně prožili s novým hlavním dirigentem. Heiko Mathias Förster se v Ostravě osvědčil. Letošní sezónu obohatí také stálý hostující dirigent, kterým se stal Michail Jurowski. Z jakých důvodů padla volba právě na něj?
S Michailem Jurowskim jsme se potkali v podstatě náhodou, když vypadl ze zdravotních důvodů dirigent, který měl dirigovat koncert s pianistou Kirillem Gersteinem. Byl to právě Gerstein, který se zeptal své agentky, jež zastupuje i Jurowského. Jurowski měl náhodou volno, tak naše pozvání přijal. Koncert byl skvělý, porozuměli jsme si, s orchestrem to taky zafungovalo, byť on je trochu diktátorský typ. Ale myslím si, že to může v určité míře prospět. Pozvali jsme ho tedy znovu, kdy dirigoval Podešvovu Poctu Leoši Janáčkovi. Tenkrát se mi jeho přístup velmi líbil. Chemie tady zafungovala. Zatím jsme domluveni na dva roky, ale je možné, že naši spolupráci prodloužíme.
Co přesně Janáčkova filharmonie běžnému zájemci o klasickou hudbu nabízí?
V symfonických cyklech A a B představujeme nejtypičtější skladby pro klasicko-romantický orchestr. Zde se představujeme v plné síle. Ostatní cykly jsou také velmi důležité. Koncertní řada E, kde se prezentují mladí hudebníci, je de facto na úrovni těchto symfonických cyklů. Cyklus C klade důraz na menší obsazení, kvalitu zvuku a komornější skladby, ale v programu vidíte, že tam je Sukova symfonie E dur, která je tam zcela zištně, protože další den ji hrajeme v Katowicích. Což není vůbec na škodu.
Jak jste spokojen s koncepcí nastávající koncertní sezóny? V programu lze číst jména řady špičkových světových umělců…
Sezónu považuji za dosud nejzajímavější, na které jsem pracoval. Nejsou tam slabá jména. Podařilo se nám získat více řekněme ostřílených bardů. Jako hlavní sólista je tam zmíněn Reinhold Friedrich, což je vynikající trumpetista. I ten mimochodem vystoupil spolu s námi na Ostravských dnech. Zahraje s námi několik koncertů, včetně koncertu v Bratislavě a Katowicích. Dále bude mít i recitál v komorní řadě. Vynikající pianista Jean-Efflam Bavouzet zahraje Třetí klavírní koncert Sergeje Prokofjeva. Přesně tento program jsem s ním slyšel před rokem v Londýně, kdy dirigoval mladý Vladimir Jurowski, syn Michaila a šéfdirigent Londýnské filharmonie. Napadlo mne, že to spojím s tátou, ale obával jsem se, co se stane, až mu sdělím naše finanční možnosti. Oni se zeptali: „A to myslíte honorář za jeden koncert?“ A já na to: „To je za oba.“ Oni: „No popravdě by to byla vstřícná cena i za jeden koncert, ale OK (smích).“ Naprosto skvělé je to, že v sérii Gongu máme fenomény z Metropolitní opery a dalších velkých scén, sopranistku Sonyu Yonchevu a tenoristu Piotra Beczalu. Určitě bych zmínil i violoncellistu Johannese Mosera, který bude hrát Dutilleuxův cellový koncert.
Velmi mne zaujal také Koncert pro bicí nástroje a orchestr Josepha Schwantnera…
Přiznám se, že jsem Koncert pro bicí a orchestr ještě nikdy do dramaturgie nezařadil. Byť jsem o tom uvažoval, ale nikdy se nenašla vhodná příležitost. Když to navrhl šéfdirigent Förster s vynikajícím čínským umělcem Li Biaem, navíc v kombinaci s Mahlerem, připadalo mi to prostě jako dobrý nápad. Jsem na Li Biaa zvědavý, určitě to bude příjemné oživení.
Velmi zajímavý je komorní cyklus, který se letos rozroste na celkem šest koncertů. Navíc jeho dramaturgie dá zaznít ve větší míře současné hudbě. Je to cílená strategie?
Mým cílem je hudbu dvacátého století provozovat. Jedná se zejména o skladby, které se na Ostravských dnech neobjeví, řekl bych, že přece jen konzervativnější, ale současně se jinde nehrají. To znamená, že tím vyplňujeme určitou mezeru v repertoáru. To, že máme v letošní komorní řadě šest koncertů, není pravidlem, prostě to tak vyšlo. Skvělý bude hned první koncert 14. září, kde v podání Ensemble Opera Diversa zazní skladby židovských autorů. Nebo recitál pianisty Francesca Piemontesiho. Další velké hvězdy.
Piemontesi přijede s progresivním programem. Vedle děl vídeňských klasiků Haydna, Mozarta a Beethovena zahraje klavírní skladby Karlheinze Stockhausena…
Stockhausen a klasika. Já se právě na tento koncert strašně těším, na Haydna i na Stockhausena. Zároveň si myslím, že to je pro běžného posluchače velmi přívětivá kombinace. Navíc chytře vymyšlená (autorem programu je sám pianista).
Prozraďte mi, jak jsou koncerty komorního cyklu navštěvovány v porovnání s koncerty celého orchestru?
Domnívám se, že Ostrava má v návštěvnosti koncertů klasické hudby ještě rezervy. Právě zvýšení návštěvnosti považuji pro naši práci nyní za největší výzvu. Jsem vděčný za publikum, které máme, ale osobně si myslím, že Ostrava má větší potenciál a já ho chci využít a zlepšit vnímání klasické hudby. To je náš další úkol. Interpretace ve smyslu výkladu. Většina lidí k hudbě vztah má, ale není lehké tu správnou informaci k potenciálnímu posluchači dostat. Stále hledáme cestu, zásadním předpokladem je, aby naše hudba byla kvalitní. Jsem přesvědčen, že i laik ve finále kvalitu pozná, pokud na koncert přijde, tak nějak intuitivně. Takže ano, myslím, že komorní cyklus by zasloužil větší pozornost.
Populární cyklus v Gongu nabídne i koncert s názvem Rocková klasika. V programu je však uvedeno, že umělec je v jednání. Už se ví, kdo vystoupí?
Umělec znám není, ale předpokládám, že tam budou největší hity, které si představíte. Máme relativně dost času program postavit a už na tom pracujeme. Hledáme známou osobnost či osobnosti, které by byly tahounem. Chceme také zajistit dobré a kvalitní aranže, které považuji za zcela zásadní. Myslím si, že jednou za čas takový projekt má smysl. Neříkám, že ho budeme opakovat každý rok, ale uvidíme, jak na toto představení publikum zareaguje. V loňském roce se uskutečnily velmi úspěšné koncerty s Danem Bártou a s Čechomorem, což samozřejmě není vyloženě rocková hudba, ale je to rovněž zajímavé spojení.
Závěrečný koncert poctí návštěvou světové operní hvězdy. Vy už máte i s jinými operními stálicemi zkušenosti, nemýlím se?
Sonya Yoncheva a Piotr Beczala jsou opravdu světové hvězdy a myslím si, že se do Gongu hodí. Zazní nejznámější árie, prostě operní gala recitál, ze skladeb, který tito umělci běžně zpívají. Takové galakoncerty běžně probíhají ve Vídni, v Praze… a konečně jsem rád, že zavítají i do Ostravy. I minulou sezónu jsme letos červnu zakončili v Mnichově podobným galakoncertem se sopranistkou Annou Netrebko a tenoristy Jonasem Kaufmannem, Thomasem Hampsonem a dalšími. Na místě bylo třináct tisíc lidí pod širým nebem, a jakkoliv nemám tyhle akce pro jejich megalomanství a komerci rád, tak musím říct, že se mi to líbilo, protože byl tento koncert zejména organizačně skvěle zvládnutý.
Koncerty klasické hudby navštěvuje převážně starší publikum. Co děláte proto, abyste přilákali také mladé posluchače?
Součástí mé strategie je péče o mládež a mladší publikum. Po třech letech v Ostravě mohu říci, že krásně fungují koncerty pro malé děti. V letošním roce jsme tuto nabídku rozšířili o výchovné koncerty pro školy, ale v netradičním smyslu. Chceme, aby tam byla osobnost, buď moderátorská, která nějak zaujme, nebo koncert musí být adekvátní dnešní době. V rámci mimořádných koncertů nabídneme projekt Smartfonie. Mladý člověk přijde na koncert s mobilem a má možnost si během koncertu vybrat, jakým směrem se program bude ubírat. Prvek atraktivity a interaktivity, kdy děti mohou zasahovat do děje a čekají, co se stane. Skvělé je, že i moderátor Jan Maxián hudbě opravdu rozumí. Byl jsem překvapen jeho talentem a hudebními schopnostmi. Maxián je pro nás na tento druh koncertů ideální osobností.
Součástí mimořádných aktivit jsou také výchovné koncerty pro dospělé, kdy si naši posluchači mohou vybrat to nejlepší, co je zaujalo, a pak si poslechnout koncert z této nabídky. Nebo za speciální moderace herce Norberta Lichého na koncertě Láska na první poslech přijdou do kontaktu se skladbami, které asi znají, ale nedokážou je pojmenovat. Hledání nových cest prezentace a hraní na nejvyšší možné úrovni je naším cílem.
Při Janáčkově filharmonii funguje už více než rok také Janáčkův filharmonický sbor mladých. Jak se mu daří?
Náš sbor na pódiu debutoval na loňském vánočním koncertě. Je stále na čem pracovat, nicméně děti o sborový zpěv mají zájem. Snažím se tuto myšlenku maximálně podpořit, mým cílem je dostat sbor na takovou úroveň, aby mohl zpívat například v Mahlerově třetí symfonii. Sbormistr Jiří Slovík s dětmi pravidelně a s nadšením pracuje a určitě budou mít v této sezóně speciální koncert.
Na závěr odlehčeně. Co poslouchá ředitel Janáčkovy filharmonie v autě? Jenom klasiku nebo si pustí třeba Black Sabbath či Led Zeppelin?
Ano, zcela převážně klasickou hudbu. Black Sabbath a Led Zeppelin nejsou úplně můj šálek čaje. Mám rád skupinu Pink Floyd, ale absolutně první rocková kapela, kterou jsem ještě jako dítě poslouchal, byla skupina Queen. Toto období už je jaksi pryč. Zcela zásadně a nevím proč, mě zaujala Nirvana. Nikdy jsem nebyl žádný velký rebel, nemusel bych obdivovat Kurta Cobaina pro jeho styl života, ale grunge mi byl poměrně blízký.
Děkuji za rozhovor a z grunge panu řediteli vřele doporučuji Alice In Chains a jejich album Dirt.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.