Petr Hruška se stal dealerem medu, aby zachránil vysokou úroveň české poezie

„Stal jsem se totiž dealerem. Dealerem medu! Stal jsem dealerem medu, abych zachránil vysokou úroveň české poezie,“ píše ostravský bard Petr Hruška v docela plamenné výzvě, jež má pomoci vylepšit životní podmínky v početné rodině básníka Pavla Kolmačky. Nejen podle Hrušky totiž tento autor patří k nejpřednějším tuzemským literátům. Třeba v anketě Kniha roku 2014 označilo hned několik osobností za nejlepší básnickou sbírku nejnovější Kolmačkovo dílo Wittgenstein bije žáka. Učinil tak i spisovatel Martin Reiner, jenž citovanou anketu suverénně vyhrál se svou prózou Básník. Román o Ivanu Blatném.

„Vynikající poezie ale nikoho nezajímá a k obživě rodiny je tedy nepoužitelná,“ popisuje Petr Hruška tvrdou realitu, s níž se potýkají dnešní básníci. „Zdědil ale jedno včelstvo a nedokázal ho prodat, protože včely nejsou cenné papíry. Místo toho nakoupil za poslední peníze ještě několik včelstev a rozhodl se svízelnou existenční situaci řešit tak, že bude prodávat med,“ líčí příběh kolegy básníka, jenž žije v zapadlé vísce na Vysočině, v Chrudichromech u Boskovic.

Petr Hruška (vlevo) a Pavel Kolmačka na archivním snímku. (Foto: Gymnázium Letovice)

Způsob, jakým se Kolmačka rozhodl bojovat s nepřízní osudu, Hrušku nesmírně dojal. „A udělal ze mne dealera. Slíbil jsem příteli, že se stanu jeho medovým zástupcem pro Ostravu a okolí. A že není Boha, abych v tomto městě neprodal alespoň tolik sklenic, aby mohl dál pokračovat v psaní svých krásných básní. Tvrdil jsem mu totiž, že znám dost lidí, které zajímají krásné básně i dobrý med,“ vypráví Hruška.

Pavel Kolmačka bude také hostem literární Paseky v Absintovém klubu Les na Střelniční ulici, a to 23. září ve 20 hodin. „V ten den básník přiveze i svůj zlatý produkt. Můžete si ho tedy vyzvednout na místě, případně med zůstane deponován u mne doma,“ nabízí Petr Hruška. „Básník nedoufá v zázrak, ale já jsem přesvědčen, že mu lze pomoct. A nebýt přitom ztratný,“ vyzývá Hruška milovníky poezie. A nejen je.

Přímo Kolmačka pak svůj med popisuje následovně: „Med stáčím do sklenic 0,7 litru, vejde se necelý kilogram – podle hustoty, letošní je ale opravdu hustý. Po vytočení z plástů se sklenice hned plní, takže se s medem manipuluje naprosto minimálně.“ A Hruška jeho slova ještě komentuje. „Jistě mnoho z vás věří na ozdravnou sílu medu jako já. A jistě mnoho z vás med někde nakupuje, v nouzi i v obchodě, podobně jako já, takže často kupujeme sračky ředěné sirupem. Letos ale můžeme mít med skutečný. Silný lyrický med Pavla Kolmačky z Chrudichrom,“ uzavírá výzvu, jež má podpořit mimořádně zajímavého autora, který se dostal do poměrně prekérní finanční situace.

*

PAVEL KOLMAČKA: NA LEDVINY

Mlčky se pozoruji: sám sobě uprchlý, před
sebou zcela jistý, v nádražní hospodě při čekání
na zpožděný rychlík, který mne vezme ode
mne do bezpečí. Pokřikuji, rukama rozhazuji,
já to tu dneska platím.

V klidu si počkám, až doblábolím,
až usnu mezi stoly.

A než se překročím a zmizím na ulici,
třikrát kopnu.

Mířil jsem do hlavy, do žeber a na ledviny.

(Ze sbírky Wittgenstein bije žáka. Triáda, Praha, 2014)

Upozornění: Nabídka medu už od pondělního odpoledne není aktuální, proto jsme e-mailovou adresu Petra Hrušky z článku na jeho žádost odstranili.  Za podporu děkujeme.