Dirigent Paolo Gatto představí skladbu Adiemus a říká: Ostrava už je dlouho můj domov

Pane Paolo, v pátek 4. září a den poté budete na Svatováclavském hudebním festivalu dirigovat koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava věnovaný tvorbě Karla Jenkinse  a jeho skladbě Adiemus. Co pro vás tato hudba znamená?

K této skladbě jsem jistým způsobem vázán od roku 1998. Spolupracoval jsem tehdy na organizaci světové premiéry jejího živého provedení. Do té doby existovala jen jako studiová nahrávka z roku 1995. Dílo bylo provedeno v divadle Carlo Coccia v Novaře a s orchestrem, jehož jsem byl tehdy šéfdirigent. Bylo to zejména díky drahému kolegovi Paolo Berettovi, jemuž se podařilo dát dohromady celou organizační mašinérii, související s povolením realizace skladby. On sám pak dirigoval celý koncert, který byl hrán u příležitosti dne dětí pod záštitou UNICEF a pod patronátem prezidenta Itálie.

Od této chvíle jste začal uvažovat o dalším provedení?

Atmosférou tohoto koncertu jsem byl okamžitě uchvácen a slíbil jsem si, že jej také při vhodné příležitosti nabídnu k provedení. Díky Igoru Františákovi, kterému jsem tento projekt navrhl a který byl o úspěšnosti přesvědčen, máme nyní možnost toto dílo realizovat  právě v rámci Svatováclavského festivalu s podporou vynikajících hudebníků.

Na co se mohou posluchači těšit?

Adiemus je hudba, která ihned po vyslechnutí prvních tónů posluchače chytne a prostoupí celou jeho duší. Dostane chuť zpívat s muzikanty.  Adiemus je vůně přírody, lektvar barev, je protkána mnoha odlišnými různorodými rytmy a etnickými prvky, chvílemi intimity a meditace, je to modlitba. Zpívaný text však není nositelem významu, nýbrž má jen podtrhnout a dokreslit zvukomalbu. Stává se univerzálním zvukem, jazykem hudby.

Na Svatováclavském festivalu nebudete poprvé, jaké na něj máte vzpomínky, co se vám nejvíce vrylo do paměti?

S velkým potěšením vzpomínám na každý svůj koncert na Svatováclavském hudebním festivalu. Na programu byly většinou skladby mně opravdu blízké, například Verdiho Messa di Requiem nebo méně hraná Mendelssohnova symfonie Lobgesang či také Boccheriniho Stabat Mater. Toto téměř neznámé dílo jsem přivezl z Itálie a spolu se sopranistkou Evou Dřízgovou a s Janáčkovým komorním orchestrem ještě pod uměleckým vedením Zdeňka Dejmka, jsme jej uvedli v české premiéře  v roce 1997 a později také nahráli na CD.

V Ostravě jste jako doma, býváte v ní častěji než v Itálii, kde jste se narodil?

Ano, narodil jsem se v Bergamu, nádherném historickém městě ležícím na úpatí Alp a rodném městě G. Donizettiho. Tam jsem prožil počátek svých hudebních studií a získal první hudební zkušenosti. Už téměř 20 let žiji v Ostravě s Evou Dřízgovou a naší krásnou rodinou a už dlouhou dobu vnímám tento kraj jako můj domov.

Máte představu o tom, jaký bude váš další program během Svatováclavského hudebního festivalu?

Program letošního Svatováclavského festivalu je natolik zajímavý a různorodý, že je dle mého názoru těžké se rozhodnout, který z koncertů vynechat, než který navštívit. Díky špičkové dramaturgii a úrovni  interpretů mne toho láká velmi mnoho.