Karolina má nádech New Yorku či Berlína díky novým instalacím Galerie PLATO

Trojhalím na Karolině popochází čtyřiaosmdesátiletý umělec Alvin Lucier. Vitální chlap a celoživotní hudební experimentátor se šine halou s typickou americkou basebalovou kšiltovkou na hlavě, navíc frajersky sklopenou hluboko do čela. Zhruba čtvrtina haly je ohraničena páskou, což je zároveň i výstavní plocha pro Lucierovu originální instalaci, kterou je drát. Obyčejný drát vytavený někde v drátovnách z ocelového ingotu. Trojhalí je na tuhle instalaci ideální, železo a cihly doplňují skvostné dekorace malované slunečními paprsky na podlahu a stěny.

Posluchači soustředěna naslouchají instalaci A. Luciera. (Foto: I. Mottýl)

Jeden divák postává, druhý si lehá na podlahu, oba ale naslouchají, neboť tenhle drát hraje. Music On A Long Thin Wire, dostala název Lucierova instalace, s níž už projel kus světa. „Únava materiálu, vzduchové proudy, ohřívání a ochlazování, dokonce i blízkost člověka může způsobovat, že drát prochází ohromnými změnami. Například v tanečním studiu v Kjótu docházelo díky krokům návštěvníků na taneční podlaze k velmi jemným změnám polohy stolů, k nimž byl drát připevněn, a tím i k působivým změnám zvuku, který drát vydával,“ říká americký umělec o téhle drátěné muzice. A legendární ostravský malíř a muzikant zvaný Chobot by teď mohl říct svoje oblíbené sousloví, které používá, když ho něco extra nadchne: „Kurva drát!“

Alvin Lucier naslouchá své drátěné muzice. (Foto: Ivan Mottýl)

Jakkoliv je ostravská čtvrť Karolina mnohými odborníky považována za urbanistický paskvil, něco do sebe tahle soustava krabic pohozených v místech bývalé koksovny přece má. Minimálně kouzlo novostavby na zelené louce, pokusu o nové město, které prorůstá k dochovaným elektrárenským halám čili k Trojhalí a dále k vítkovické Dolní oblasti. Koleje, neprostupné křoviny, haldy zeminy a stále patrný pach koksu se tu mísí s bezstarostným nakupováním. Všechno je trendy a oukej, Trojhalí přesto neustále připomíná, že k dnešní konzumní bezstarostnosti se dospělo i díky otrocké dřině u desítek otevřených koksovacích pecí, které v těchto místech stávaly před vynálezem koksovacích baterií.

A teď v hale hraje drát! Tahle možnost experimentální svobodné umělecké tvorby pasuje Ostravu na úroveň Berlína či New Yorku. Stačí se opřít o cihlovou zeď haly, naslouchat drátu a otevřenými dveřmi koukat k novostavbám nebo k vítkovickým vysokým pecím, načež tahle nová energie Ostravy rázem prostupuje tělo až do morku kostí. A to si lze v Trojhalí ještě nasadit sluchátka a tenhle zážitek korunovat vstupem do jedinečného Participu č. 178, což je stálá ostravská výstava rektora AVU Tomáše Vaňka.

V suterénu Trojhalí pak Galerie města Ostravy PLATO představuje filmové dílo Virginie Dwan, což je legendární galeristka avantgardy 60. a 70. let. „Její Dwan Gallery prorážela v letech 1959 až 1972 cestu konceptualismu, minimalismu a land artu,“ připomíná umělecký manažer PLATO Marek Pokorný. A obraz i slovo se tu prolínají díky velkým jménům, k nimž není co dodávat: James Joyce, Marcel Duchamp, John Cage nebo Carl Andre.

Ostravu lze vnímat všelijak. Z Přívozu město nadále dusí stále funkční koksovna Svoboda (dříve František či Vítězný únor), která obyvatelům města výrazně zkracuje život díky rakovinotvornému benzo(a)pyrenu, jenž se valí až do míst, kde stávala koksovna Karolina. Jedy, hnus, město k nepřežití, jenže výrazná skupina nadšenců v tomhle městě chce naštěstí žít i navzdory téhle smrtonosné pasti. A Ostravské dny jsou důkazem, že nad propastí bývá to nejlepší místo pro vznik ryzího umění.

*

Ostravské dny, výtvarná část v Galerii města Ostravy PLATO, Trojhalí Karolina.

Alvin Lucier: Music on a Long Thin Wire. Po celou dobu festivalu do 30. srpna v 11.00, 13.00, 15.00, 17.00 a v 19.00 hodin.

Karlheinz Stockhausen: Gesang der Jünglinge. Po celou dobu festivalu do 30. srpna v 10.00, 12.00, 14.00 a v 18.00 hodin.

Filmy Virginie Dwan do 1. listopadu.