Dorota Sadovská se obléká do trávníku i do pláten, říká kurátor Milan Weber

Jak se instaluje?

Děkuji za optání, zrovna rozbaluji. Tak jako většina malířů, i Dorota Sadovská měla obrazy zabalené v igelitových bublinách. Trochu mě ale mrzí, že rozpočet galerie mi neumožňuje vyhovět přání umělkyně, která chtěla v Ostravě strávit alespoň týden před vernisáží a podílet se na instalaci. To je ve světě běžná záležitost, Ostrava jí ale tohle splnit nemůže. Na rozdíl třeba od Vídně, kde měla Sadovská v poslední době dvě velké výstavy.

Je to otřepané sousloví, Ostrava je ale prostě „region razovity“. Jak reagovala Dorota Sadovská na vaši nabídku vystavovat právě na Sokolské 26?

Neměla nic proti. Její výtvarný projev mě zaujal někdy kolem roku 2007 na společné výstavě současných slovenských umělců v Galerii hlavního města Bratislavy. Jednoznačně nejvíc ze všech vystavujících, a to tam měla jediný obraz – jakéhosi žlutého anděla, velmi působivé dílo. Hned jsem si ji zaevidoval do paměti, že se ji jednou pokusím vystavit v Ostravě.

Trvalo to osm let.

Osobně jsme seznámili, když měla v roce 2010 výstavu fotografií v ostravské fotogalerii Fiducia. Sadovská má totiž široký umělecký záběr. Maluje, fotografuje, dělá instalace i videoart a je to i proslulá módní návrhářka, která vydává svůj vlastní magazín SADO. V jeho posledním čísle, které je k dostání na Sokolské, třeba vidíme umělkyni oblečenou do travního porostu, který si napřed vypěstovala. Nebo tam figuruje v šatech z malířských pláten. Je to fiktivní módní časopis, ve skutečnosti hlavně katalog nejnovějších prací.

Myslíte, že je to pro umělce dobré, když je takto široce rozkročen?

Pro mnohé asi ne, zrovna Dorota Sadovská je ale podle mého silná ve všem, co dělá. A čas už její dílo prověřil, vždyť Vysokou školu výtvarných umění dokončila v roce 1997, mimochodem u Rudolfa Sikory, kterého jsem na Sokolské před mnoha lety také vystavoval.

Slovensko je za rohem, nemám však pocit, že slovenské umělce vystavujete nějak programově.

Nevystavuji, a možná je to docela škoda. Vidíte, ani u Doroty Sadovské jsem na plakátu neuvedl, že je to slovenská umělkyně, ta dvě písmena SK do závorky jsem mohl dát (smích).

Na Slovensku Sadovskou občas mají za dost kontroverzní umělkyni, když třeba vystavovala fotinstalace z lidských dlaní a prstů ve tvaru ženského přirození. Jak bude provokovat usedlé Ostravany?

Myslím, že nebude. Chtěl jsem vystavit hlavně její obrazy svatých a andělů, což jsou práce, které mě velmi oslovují. Zaujala mě ta zvlášní duchovnost, kterou plátna vyzařují. Sadovská se zrovna tyhle obrazy pokaždé pokouší zajímavě instalovat, třeba u stropu galerie, ovšem v Ostravě půjde o klasickou expozici obrazů na stěnách.

Zvláštní je plakát vydaný k výstavě. Když jsem ho viděl poprvé, připadal mi trojrozměrný a musel jsem si na něho sáhnout, abych se ujistil, že jde o obyčejný tisk.

Je to jen reprodukce, ale protože Sadovská je i výborná fotografka, ten snímek skutečně působí plasticky. Na plakátu je jeden z takzvaných „kresbostrihů“, což je nový letošní cyklus, který na první pohled připomíná vystřihovánky. Ten doplní anděly.

Milan Weber při instalaci obrazů Doroty Sadovské. (Foto: I. Mottýl)

Vystřihovánky mají figurativní motivy, které souzní s anděly na plátnech. Jsou to vlastně vůbec andělé? Jak na vás působí?

Zvláštně odosobněně, nejsou to přitom muži ani ženy, jak už jsem naznačil, je to hlavně takový silný duchovní extrakt.

Před Dorotou Sadovskou vystavoval na Sokolské malíř Pavel Šmíd. Kurátorům se občas stává, že v průběhu konání výstavy mění na svého autora názor. Tohle měsíční intenzivní soužití s dílem může vystavené práce povýšit, mohou se ale i znelíbit. Jak to máte vy?

Mně se nestává, že by mě výstava přestávala bavit. Spíše naopak, znám ta díla ze stísněných ateliérů, jenže v galerii dostanou prostor, tak mnohdy působí ještě lépe. Vše, co vystavuji, si vybírám sám, takže by to bylo i dost divné, kdybych nějak radikálně měnil názor až v průběhu výstavy.

Koho budete vystavovat po Dorotě Sadovské?

Mám nachystanou výstavu Jana Šerýcha, možná ho ale ještě předběhne jeden malíř, jehož dílo se zrovna zastavilo v Ostravě. Jednáme, víc bych nerad prozrazoval.

*

Dorota Sadovská: Všechno pro tebe. Výstavní síň Sokolská 26, od 20. srpna do 2. října 2015.