Po Ptáčníkovi přichází Zlý jelen aneb Na pár slov s aktéry letního divadla v Komenského sadech

O čem bude chystané venkovní představení Zlý jelen, které má být uvedeno v Komenského sadech?

David Hruboš: Petr Sedláček coby dramaturg do Klicperova textu zasadil aspekty dnešní doby. Je to pro někoho možná dost archaický jazyk, a přitom to všechno krásně koresponduje s dnešní skutečností. A myslím si, že to může zaujmout jak mladé, tak i starší diváky.

Petr Sedláček: I loni, když jsme uvedli Klicperova Ptáčníka, jsme se snažili ten text nějak aktualizovat. Zlý jelen je o škodné. A škodná, to je něco, co škodí lidem i zvířatům na místě i v okolí. Inspirováni literáty z ostravského absintového klubu Les jsme začali uvažovat o tom, kdo a co je škodná v Ostravě a v ostravské kultuře. A zjistili jsme, že ten „zlý jelen“ může být pro někoho obchodní centrum Nová Karolina, pro jiného romská menšina, pro dalšího nějaký imigrant nebo třeba korupčník a tak dále. A s tím se snažíme nějak pracovat. Místy jsme museli text dost popřeházet, ale jinde nám jde pan Klicpera tak vstříc, že stačí vyměnit jedno slovo a jsme v současnosti.

Andrea Berecková: Ten text je ale také o kariérismu. O tom, že se všichni snaží dostat na hlavní místo, v případě naší hry do funkce Myslivce. Ale je i o něčem jiném – v inscenaci hraji Ivanu, která si musí přijít pro muže, protože muži ženám dnes vstříc moc nechodí a žena, chce-li si najít manžela, musí jít a ujmout se hlavního slova. Takže Ivana jako ta správná moderní feministka bere vše do svých rukou. Další škodnou je úplatkářství. Všechno to je dost aktuální a svědčí to o tom, že se Češi od dob pana Klicpery moc nezměnili.

Filip Březina: Zlý jelen, tedy ta postava, to je hlavní škodná Ostravy. A diváci, kteří přijdou, poznají, co všechno s sebou nese. Já v tom hraju postavu Ivana. To je mladý hrabě, který si užívá života. Přijede inkognito a zkouší lidi kolem sebe uplácet. Jako jakýsi agent provokatér. Prostě zkoumá svoje budoucí prostředí, ve kterém chce žít a panovat. On není škodná, on je spíše prevencí.

David Hruboš: Já hraju postavu Myslibora, což je spokojený starý pán, který má pod palcem celou oboru, je to nejvýše postavený hajný. Pomalu to doklepává do svého důchodu, má velkou autoritu, protože za celou dobu jeho správy se v oboře nic zlého nestalo a všechno probíhalo, jak mělo. A když se něco zadrhlo, tak to Myslibor vždy vyřešil. A Zlý jelen je o tom, že poslední aféra jeho funkčního období je právě nález zastřeleného jelena, kterou by on měl řešit. Ale neřeší.

Jan Chudý: Hra je podle mne hodně o úplatcích, o přetvářce, ale také o lásce, a o vztazích mezi lidmi. Já v tom hraju postavu Strachoše, to je ten, kdo bere nejvíc úplatků a nakonec na to také dojede.

Co nebo kdo je pro vás ta ostravská největší škodná?

Andrea Berecková: Já už teď rok v Ostravě nežiju. Když jsem tady studovala a dojížděla ze Zlína, tak to největší škodnou byla jakási popisovaná nesnášenlivost mezi bílými občany a Romy, kterou já jsem neznala. Ve Zlíně jsem něco takového nepoznala, nevyrůstala jsem v tom. A tou největší škodnou byla taková popisovaná, ale neexistující nesnášenlivost, kterou já jsem znala z doslechu, ale nepoznala prakticky. Nezažila jsem vzájemné útoky Romů a bílých, pro mne tedy tím nejhorším bylo to, že se mluvilo, že se děje něco špatného, a přitom se nedělo nic. A já jsem dokonce chodila na ta zmiňovaná riziková místa, vyhledávala jsem ty konflikty, ale nikdy se mi nic nestalo.

Inscenace je situována do Komenského sadů. Je to proto, že se tam odehrál i loňský projekt, Klicperův Ptáčník? Mají ty dva projekty nějakou návaznost? Navíc začínáte u památníku padlých sovětských vojáků z druhé světové války a premiéru hrajete v den výročí 21. srpna 1968, což je den, kdy se odehrála sovětská okupace Československa. Je i v tom nějaký záměr?

Petr Sedláček: Lhal bych, kdybych říkal, že jsme to měli od začátku takto promyšlené. My těmi projekty chceme přispět k oživení centra Ostravy. A Komenského sady jsou v podstatě v centru. A protože se hra Zlý jelen odehrává v lese, tak nejbližší les, který v centru máme, je právě tam…. Až poté, když jsme si vybrali místo a den, nám začaly docházet ty souvislosti. Památník jsme docela hodně řešili. Nakolik pracujeme s pietou, nakolik s výsměchem, nakolik chceme provokovat. Nechceme primárně provokovat. Ale chceme otevřít otázku, jak naše generace ten památník vnímá. Je to pieta, na kterou chodí srát psi. Takže nevím, jaký význam to má mít pro patnáctileté, kteří tam ty psy venčí.

Je to pietní místo ve vztahu k druhé světové válce. Nicméně po 21. srpnu 1968 i po listopadu 1989 se objevily snahy ten památník zbourat. Mají se památníky bourat?

David Hruboš: Nemají se bourat.

Proč ne?

David Hruboš: Protože jsou to památníky. Jen několik národů na světě dlouhodobě bourá památníky své historie, jak o tom píše autor Gottlandu Marius Szczygiel.

Myslíte si, že divadlo má schopnost ty všechny vámi zmíněné škodné odstraňovat, či dokonce likvidovat?

Filip Březina: To jsou asi silná slova, likvidovat asi ne, ale může na ně upozorňovat. A pak už je to na lidech. Divadlo na něco upozorní a je na každém člověku, jak o tom bude přemýšlet a jak se s tím vyrovná.

Ano, divadlo se snaží na ty „škodné“ poukázat, jenže ti, kterých se to přímo dotýká, do divadla třeba nikdy ani nepřijdou. Tak co s tím?

Petr Sedláček: Právě proto se snažíme naše projekty dělat venku, v parku, kde se procházejí maminky s kočárky, kde projíždějí cyklisti a každý z nich se může zastavit a sledovat, o čem to hrajeme. Navíc je to zdarma. Každý se může zastavit. Máme zkušenost, že na Ptáčníka přišlo tři sta lidí, tentokrát čekáme ještě více.

Inscenace se má odehrát na několika místech. To znamená, že diváci budou pod vedením herců přecházet z místa na místo?

Pavel Gejguš: Ano, to představení je putovní. Provedeme diváky několika lokacemi, každá má svoji vlastní specifikaci. Ta spočívá v určité stylizaci hereckého projevu. Každé ze čtyř dějství se tedy odehraje na jiném místě, zatím ale nebudeme prozrazovat kde, to bude překvapení pro diváky. To je jedna z věcí, která nás na celém projektu, který finančně podpořilo město Ostrava, velice baví, protože po sezóně odehrané v sále Staré arény si zahrajeme venku. Dále děkujeme ministerstvu kultury a Nadaci Život umělce. Mohu-li divákům něco doporučit, tak ať si přinesou karimatky nebo deky, aby si mohli v pohodlí sednout na zem a sledovat děj.

Premiéra Zlého jelena se uskuteční před Památníkem Rudé armády v pátek 21. srpna 2015, program bude probíhat již od 17 hodin a samotné putovní představení začne výstřelem z kulovnice přesně v 17:30 hodin. Vstupné dobrovolné. Reprízy se budou konat v sobotu 29. srpna, ve středu 2. září a v neděli 6. září, kdy bude derniéra.