Trio barokní hudby na nahrávce z kostela sv. Václava prochází napříč Evropou

Už samotný výtvarný design alba (autorkou je Alena Nievaldová) je zdařilý. Titulní stranu zdobí dílo barokního mistra Felixe Antona Schefflera Muzicírující andělé. Na jakémsi nebeském kůru je zachycena skupinka andělů oddávajících se vášnivě hudbě. Něco je však v jejich zobrazení zvláštní. Entuziasmus, s jakým se oddávají hře, neskrývané vzrušení zpěváka i zanícení ostatních hráčů na dechové nástroje, housle a tympány jsou metaforou k lidskému prožívání hudby.

Zadní strana bookletu podává informace o jednotlivých autorech a skladbách typograficky vkusným způsobem. Oceňuji dělící linky mezi jednotlivými tracky (což zvyšuje přehlednost) a také vzdálenost minutáží skladeb od jejich názvů. Celkový čas 78:56 je nadstandardním bonusem. A každá minuta tohoto alba je skutečně přidanou hodnotou.

Jak již bylo napsáno v úvodu, CD je procházkou barokní hudbou napříč Evropou. Naše hudební putování začíná v Neapoli. Pozdně barokní italský mistr Alessandro Scarlatti byl ctěn spíše pro svou operní a liturgickou hudbou, napsal však také obrovské množství kvalitní instrumentální hudby (kdo by neznal Scarlattiho Concerta grossa!) a jeho Tři árie pro trubku, hoboj a varhany zahajují CD v plném, slavnostním lesku. První skladba poskytuje největší prostor trumpetistovi Pavlu Hromádkovi, jehož novodobý nástroj zde exponuje témata a navozuje takřka sváteční atmosféru.

Také druhou skladbou, jejímž autorem je Pietro Giuseppe Gaetano Boni (zkráceně Giovanni Boni), zůstává Trio barokní hudby v Itálii. Tentokrát však pravděpodobně v Bologni, kde tento zapomenutý skladatel pobýval. Zajímavé však je, že jeho Sonáta G dur pro hoboj a varhany byla známá v Londýně díky vydání nakladatele Walshe. Zřejmě zde byla transkribována z původního římského vydání. Skladba přináší posluchači intimnější lyrický zvuk hoboje v jeho nejznělejších polohách. Oba nástroje interpretů zvukově neobyčejně lahodně konsonují. Vlámské (belgické) národnosti byl Jean-Baptiste Loeillet de Gant, jehož Sonáta C – dur pro trubku a varhany je ihned na první poslech neobyčejně melodicky půvabná a sugestivní.

Procházka Tria barokní hudby dále uvádí do tajů dílen německých autorů Johanna Christopha Pepusche (prožil svou hudební kariéru v Anglii) a Georga Philippa Telemanna, jenž patří nejen po melodické stránce k nejlepším barokním skladatelům vůbec. Z anglické tvorby vsadilo trio na toho nejnadanějšího a nejmilovanějšího: Henryho Purcella. Jeho Sonáta g moll je zajímavou, neklidnou kompozicí, jejíž znepokojivý charakter umocňují progresívní harmonické postupy v bassu continuu a melodicky neuvěřitelně bohatý (nikoli však koloraturní!) hobojový part.

Nahrávka obsahuje také skladbu českého mistra Josefa Ferdinanda Norberta Segera, kterou je Fuga f moll s podtitulem Když Prušáci Prahu bombardovali roku 1757. Řazení této bezesporu zajímavě (hudebně i programně) konotované fugy je méně šťastným dramaturgickým počinem. Domnívám se, že by se tato kompozice daleko lépe vyjímala v okolí čistě varhanním.

Procházka barokní hudbou nabízí interesantní zážitek svědčící o neuvěřitelné stylové monumentálnosti a rozmanitosti evropské barokní hudby. „Live“ akustika kostela Sv. Václava zvýšila dojem autentičnosti a dynamická vyváženost byla pohlídána s nejvyšší opatrností a letitou zkušeností zejména díky hudebnímu režisérovi Františku Mixovi a mistrovi zvuku Luboši Výrkovi.

CD Baroque Music Across Europe je opatřeno fundovaným průvodním slovem Tomáše Thona, který nijak neskrývá muzikologické ambice a je přirozeně zasvěceným a poutavým průvodcem dějinami interpretovaných skladeb i osudů barokních mistrů.

Slyšet v triu trubku, hoboj a varhany, to dnes není příliš běžné. Témbrové kvality však má Trio barokní hudby naprosto přesvědčivé. Bohužel recenzi jejich třetího CD píšu až po koncertu v rámci Janáčkova máje, kde se projevil nepoměr intenzity jednotlivých nástrojů. Přesto to byl tehdy v kostele sv. Václava velký zážitek. Ale hodnotíme zde nikoli živý koncert s jeho klady i zápory, nýbrž nové CD. A to je skutečně znamenité.

Dlouho jsem nedržel v ruce nahrávku, která by byla tak vycizelovaná, vybroušená jako drahokam ve všech úhlech pohledu i poslechu, a vsadila na autenticitu, na hudbu, která není notoricky známá, ale svou vnitřní kvalitou obstojí. Vypadá to, že Trio barokní hudby hraje barokní hudbu se stejným nadšením jako ti andělé z obrazu Schefflera. A jsem přesvědčen, že můj dojem je mobilní. Zkuste to.

Baroque music trio: Baroque music across Europe. Nahráno v kostele sv. Václava v Ostravě. Celkový čas 78:56. Radioservis, 2015.