Trojhalí na Karolině proměníme v neděli v Cachhaus, říká malíř Martin Cach

Dříve jste svému stylu říkal „umělecká rentgenografie“. Proč?

Pracuji u rentgenu v rehabilitačních ústavech v Hrabyni a v Chuchelné a celá léta jsem maloval na kartony, kterými byly vyloženy filmy pro rentgenové snímky. Bohužel dnes už klasické filmy u rentgenu nepotřebujeme, vše zvládne počítač, takže si papíry normálně kupuji nebo dostávám od přátel.

Kam tedy vaše dílo zařadit kromě kategorie „umělecká rentgenografie“? Pod porubský artbrut, k insitní tvorbě nebo se spíše cítíte být surrealistou?

Už jsem několikrát opakoval, že chci být zařazován jedině sám pod sebe.

Cachismus?

Třeba.

V rámci prázdninového programu Jiné radosti, který pod hlavičkou Galerie města Ostravy PLATO probíhá v Trojhalí na Karolině, vystavíte celé své dílo. Tedy to, co z něho máte doma. Kolik je to obrázků?

Vůbec netuším. Možná tři čtyři tisíce, možná více. Obrázky jsou tady všude ve skříních (ukazuje po bytě). Tam v těch igelitkách je třeba celá výstava, kterou jsem měl před třemi lety v Galerii Rubrum.

Z díla Martina Cacha.

To je dobrá nápověda. V Galerii Rubrum jste vystavoval práce vytvořené od jara 2010 do jara 2012, přičemž jich bylo přesně 382. Malujete od roku 1982, takže docházím k číslu, že může jít až o 6 tisíc obrázků. Je to možné?

Tolik jich určitě nebude, nemaloval jsem vždycky tak intenzivně jako v těch dvou zmiňovaných letech, kdy jsem vytvořil mnoho komiksů a encyklopedií.

Jste například tvůrcem encyklopedie Pušky a děla nebo Stručného přehledu léčivých bylin dle Martina Cacha, to vše bude samozřejmě k vidění i v Trojhalí. Zajímáte se o byliny?

Nezajímám. Těch encyklopedií mám ještě více, třeba Slovník cizích slov, Stvoření světa… Vždycky mě štvalo, že když vědci vydají knihu, mají k tomu štos poznámek. Než se dozvím, co něco znamená, musím do těch poznámek a mezitím zapomenu, co bylo v textu. To je úplný zmatek, tak jsem si říkal, že musím udělat nějaké pořádné encyklopedie, kterým by každý rozuměl.

A tak vznikla třeba rostlina prostorník nekonečný. I vaše dílo se mi zdá nekonečné. Příběhy z vašich komiksů oscilují mezi surrealismem a magickým realismem, místy je to dada, pak zase sci-fi či fantasy, jindy je to černý humor, haškovská ironie, pak mi něco připomene Thomasa Bernharda, zazní tam beatnictví i postmoderna, ale hlavně je to Cach. Přesto, opíráte se o nějaké načtenosti?

Neopírám. Tedy vědomě ne, protože, když řeknu, že neopírám, tak je to blbost. Sem tam si něco přečtu.

Kdo vás zaujal?

Boris Vian, Alfred Jarry, Richard Brautigan ale hodně si mi líbí třeba i Jiří Suchý a také Ivan Martin Jirous.

Vraťme se do Trojhalí. Umělecký manažer galerie Marek Pokorný vás upozorňoval, že obrázky rozložené na podlaze haly může za určitých nedobrých přírodních podmínek zvednout průvan a rozházet je po celé hale. Jak tomu zabráníte?

Každý obrázek zatížím cihlou, pokud mi na ty cihly dá galerie peníze. Ne, vážně. Věřím, že když návštěvníci dodrží pokyny galeristů, že do Trojhalí budou moci v neděli vstupovat jen hlavním suterénním vchodem, tak průvan nemůže vzniknout.

A když přece ano a obrázky se rozletí po celé hale?

Tak je nějak shrnu dohromady, rozhodně je ale pak nebudu doma třídit, takže třeba komiksy a encyklopedie už asi nikdy nikdo nedá dohromady.

Snad se to nestane. Kdo vás inspiroval k malování?

To byl hlavně vliv Jury Dvořáčka a Jury Surůvky čili Paroha. Koupil jsem si tempery a začal, ale nevěděl jsem, že se tempery ředí vodou. Maloval jsem na překližku a divil se, jak ty barvy rychle mizí. Když jsem měl asi osm obrazů, přišel Dvořáček s tím, že to mám vystavit na Konfrontaci, což byly takové pololegální akce pořádané Pepou Sučíkem, to mohl být tak rok 1982. Dvořáček s Parohem říkali, že obrázky měly velký úspěch a také mi poradili, ať příště ředím vodou. Ještě pár těch obrázků mám, ta hustá tempera už popraskala.

Z díla Martina Cacha.

Vy jste nebyl na zahájení své první výstavy?

Ne, musel jsem hlídat dceru. A výstava trvala jediný večer.

Na vernisáži hrála legendární kapela Vzhůru do dolů, kterou jste zakládal s Parohem a Dvořáčkem. Jak mohli hrát bez vašich houslí?

Byl jsem sice u založení kapely, ale na první zkoušku jsem přišel až po roce, za což mi kluci dost nadávali. Mezitím hráli sami, a když jsem konečně došel na zkoušku, asi dva tři měsíce poté Jura Dvořáček zemřel. Policie úmrtí klasifikovala jako sebevraždu, ale tomu nevěřím. Podle mě si jen přitápěl plynovou troubou v kuchyni, a prostě to nějak zhaslo. Večer před smrtí byl ještě u mě, plný plánů, že se pojede na chatu na Ostravici, že půjde s Parohem malovat do ZOO.

Kdy jste začal kreslit svoje pověstné „pastelové rentgenologické kartony“?

Když umřel Dvořáček, našel jsem na chatě v Ostravici krabici pastelů. V domnění, že to tam zůstalo po Jurovi, jsem začal zkoušet kreslit právě na ty kartony. Pak se ukázalo, že to byly Parohovy pastely, napřed byl lehce naštvaný, ale když viděl moje první práce, nabídl se, že mi koupí další krabičku. A koupil.

K první samostatné výstavě ale vedla dlouhá cesta.

Vystavovat jsem začal až po revoluci, napřed v Platanu, pak v Atlantiku, v Šumperku, naposledy loni v porubské knihovně. V devadesátých letech jsem mohl vystavovat v Galerii Václava Špály v Praze, za nabídkou stál Michal Nesázal. Jenže jsem nepřišel na tu správnou schůzku, na které se mělo o akci jednat. Jednoduše jsem tuhle výstavu, a díky tomu asi i mnohé další, totálně prošvihl.

Na vašich obrázcích převažují ženy, ačkoliv na plakátu k výstavě v Trojhalí je muž. Proč malujete výhradně ženy?

Mně se prostě ženy líbí více a nechce se mi kreslit chlapy se svaly. Ženská je na kreslení lepší, tvarově, vším. Popravdě řečeno to ale nejsou ženy ani muži, jsou to lidi, oboupohlavní postavy.

Kolik obrázků už jste namaloval tento týden?

Dneska jsem si jeden rozkreslil, ten asi zítra dokončím. Teď nemám nějaké závratné tempo, udělám jen dva tři obrázky za týden.

*

CACHHAUS, výstava celoživotního díla Martina Cacha v Trojhalí na Karolině, neděle 16. srpna od 10.00 do 22.00. Pořádá Galerie města Ostravy PLATO ve spolupráci s Galerií Wurst a tajnou krčmou Rubrum. Výstavu zvukově doplní Cachova hudební knihovna.