S hercem Vladimírem Polákem o letošních právě končících Shakespearovských slavnostech

Když se vás, pane Poláku, dnes, v neděli 9. srpna, dva dny před koncem letošních ostravských shakespearovských slavností zeptám, co se vám vybaví v mysli, když se řekne Shakespeare, co mi odpovíte?

Pro mne je to nestárnoucí filozofie a miliony příběhů a moudrostí v jednom. Shakespeare prostě nemůže vyblednout. Když jsem viděl v Bratislavě, v Brně, v Praze i v Ostravě ta plná hlediště a zněla ta geniální slova v překladech pana Feldeka nebo pana Hilského, tak se to jen potvrdilo.

Jak se cítíte po letošních slavnostech coby jeden z jejich zakladatelů?

Velmi dobře. Ten současný produkční tým pracuje excelentně.  Před osmi lety jsme vytvořili tradici, ve které shánět lístky je dobré minimálně dva měsíce předem. A to obrovské vedro, které panuje a které zemědělcům a zejména vinařům moc radosti nedělá, to bylo to nejlepší, co příroda mohla pořadatelům nadělit.

Nebylo publikum příliš žíznivé? Nenosili diváci do hlediště pivo?

My jsme tam měli takové malé varování. Jde o to, že pivem nebo vínem můžete v hledišti někoho polít, a to naruší atmosféru představení. Přesto jsme letos dospěli ke kompromisu. Když ty poháry nebyly úplně plné, tak jsme to akceptovali.

Vraťme se zpět k Shakespearovi. Co vy sám máte z jeho tvorby nejraději?

Já se jím zabývám docela dlouho a snažím se ke konci kariéry být shakespearovským hercem. Takže je vám jasné, že když jsme v agentuře hledali vhodné tituly, vždy jsem se snažil tam najít něco pro sebe. Jak víte, herec je většinou odkázán na to, kdo si ho na jakou roli vybere. Ale díky Shakespearovským slavnostem jsem se dostal ke krásným rolím a nemohu říci, že by se mi jedna líbila méně než druhá. A navíc je to pro mne stále ještě objevování. Shakespearovy hry, to je pro mne stále les, ve kterém se dnes už úplně neztratím, ale stále ještě je tam spousta nádherných zákoutí, které jsem zatím neviděl.

Našel byste postavu, kterou byste v životě chtěl být? Nemyslím na jevišti, ale opravdu ve vašem životě…

V roce 1993 jsem hrál Silvia ve hře Jak se vám líbí v režii Juraje Deáka. To byl zamilovaný chlapec, kterého dívka jeho snů neustále odmítala. Tak takovou postavou jsem byl už i v reálném životě. To si prožije každý mladý člověk.

Máte pravdu, tohle zná asi každý muž …

Ano. A kdybych si měl vybrat z dalších postav, tak na jevišti Divadla Jiřího Myrona jsem hrál Macbetha, a tím bych naopak rozhodně být nechtěl. To je strašná tragická postava. Ale kdybych si měl vybrat vzhledem k mému koníčku, kterým je komunální politika, tak slova šaška „Strakatý kabát dejte mi, ať uzdravím tělo zkaženého světa, když bude trpělivě brát můj lék“ jsou odpovědí na vaši otázku.

Šašek, to je korekce chování. U Shakespeara zejména. Právě Shakespeare lidi učí, že je dobré mít uvnitř sebe sama svého vnitřního šaška, který člověku mnohdy napoví. Máte vy svého vnitřního šaška?

Určitě. Myslím si, že většina lidí se na sebe umí podívat nevážně, a doufám, že já také.

Chystá se něco nového pro příští ročník slavností?

Já jsem sice spoluzakladatel tohoto projektu, ale dnes už jsem jeho zaměstnancem a nemám tak velký vliv na to, co bude. Spolupracuji, ale konečná rozhodnutí už na mně nejsou. Ostravská produkce každé dva roky připravuje nový projekt, to určitě pokračovat bude, ale jaká hra bude vybrána pro příští ostravskou inscenaci, to vám nyní nepovím. Prozradím něco jiného. Vzhledem k výročí úmrtí Shakespeara v příštím roce Ostrava zažije něco, co je v jiných městech těžko představitelné, ba skoro nemyslitelné: každé ostravské divadlo uvede Shakespearovu hru, a v našem Národním moravskoslezském dokonce shakespearovská témata obsáhnou hned tři ze čtyř souborů. Dokonce se uvažuje, že by pak ještě v následující sezóně byl uveden i titul muzikálový. Možná to zní nadneseně, ale myslím si, že díky Shakespearovským slavnostem zájem o jeho hry obecně vzrostl. Možná to opravdu je neskromné, možná to ani není pravda, ale já jsem přesvědčen, že to tak je (smích).

Opravdu nevíte, kterou hru bychom za rok mohli na Slezskoostravském hradě v ostravském podání vidět?

Ten výběr se velice zužuje. Vemte si, co všechno už bylo nastudováno: začínali jsme největší crazy komedií, Komedií omylů, pak jsme zvolili nejkrásnější romantické téma Romeo a Julie, následoval titul méně známý Marná láska snaha, pak jsme opět sáhli po skvělé komedii Jak se vám líbí, kolegové z Prahy dělají Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, a je tu i Brno a Bratislava, možná se dočkáme, že po patnácti letech už někdo opětovně sáhne po něčem, co už tu bylo, a udělá to jinak, ale pro příští rok dnes opravdu nemohu říci, co Ostrava nastuduje, výběr probíhá. A musí se brát v potaz i to, kdo z kolegů z ostravských divadel může, sem patří i výběr režiséra, volba opravdu není jednoduchá. Jedno je jisté: ostravská inscenace bude.

Poslední otázka: Shakespeare byl nejen dramatik, ale i úspěšný podnikatel, který ovšem měl zájem na dobrém divadle. Jde to i dnes, dělat souběžně dobrý divadelní byznys a zároveň dobré divadlo?

Myslím si, že to lze. Bude to sice těžké, protože je čím dál méně lidí, kteří ocení věci výjimečné, které nejsou zároveň podbízivé, protože televizní tvorba poněkud narušuje divácký vkus, ale věřím, že právě u Shakespeara toto nehrozí.