Chceme také ukázat to nejlepší z domácího prostředí, říká ředitel Svatováclavského festivalu

Svatováclavský hudební festival dlouhodobě spolupracuje s ostravskými umělci. Jak tato programová náplň vznikla?

Již od svých studijních let na konzervatoři v Ostravě a následně na Fakultě umění Ostravské univerzity jsem se zapojoval do hudebního života v tomto regionu. S řadou umělců a komorních souborů jsem měl možnost přímo spolupracovat a koncertovat a na základě toho dodnes zveme přední reprezentanty tohoto regionu na Svatováclavský hudební festival či komorní cyklus Čtvero ročních období, které naše občanské sdružení organizuje a realizuje. Jsem přesvědčen o tom, že jedním z důležitých pilířů pořádání koncertů a dalších kulturní akcí je také prezentace toho nejlepšího z „domácího“ prostředí. Velmi často se setkávám s tím, že jsou na koncertní pódia zváni interpreti ze zahraničí, kteří však často nedosahují kvalit těch domácích. Což je velice smutné a potvrzuje to rčení, že doma není nikdo prorokem. Náš festival se v tomto ohledu vždy snažil o rovnováhu.

Jakým způsobem se s ostravskými tvůrci daří spolupracovat? Oslovujete je cíleně, anebo raději čekáte, až se ozvou sami?

Využívám pochopitelně obě varianty. Často se nechávám inspirovat přímo na koncertech, na kterých jsem přítomen, a následně společně vymýšlíme možnosti uplatnění toho či onoho projektu. V některých případech mě naopak osloví samotní interpreti s konkrétní nabídkou toho, co by rádi našemu publiku představili. Namátkou uvedu zajímavý projekt, který mi nabídla paní Marie Viková. Ten bude k vidění ve středu 2. září v kostele sv. Mikuláše v Ostravě-Porubě. (rozhovor s Marií Vikovou zde)

Dáváte přednost spíše novým uměleckým počinům, anebo se spíše zaměřujete už na to, co bylo v Ostravě vytvořeno, a sázíte tak více na jistotu?

Nejčastěji se snažíme přinášet nové programy či celé projekty, které jsou pro naše festivalové publikum jedinečné a atraktivní. To je i samotným smyslem a posláním festivalu – prezentovat originální programy a objevovat neznámé interprety pro festivalové návštěvníky. Svatováclavský hudební festival byl vůbec první, kdo začal na svých koncertech systematicky uvádět soubory, které se zabývají tzv. poučenou interpretací staré hudby. Není však výjimkou, že využíváme také již hotové programy, které dané komorní soubory již nastudovaly a uvedly.

Které konkrétní aktivity se vám takto podařilo v rámci Svatováclavského hudebního festivalu uskutečnit?

Pokud se jedná o nové programy či propojení umělců, kteří mají s Moravskoslezským krajem pevné vazby, v uplynulých jedenácti letech jich byla celá řada. Namátkou můžu jmenovat zahajovací koncert prvního ročníku, na kterém vystoupila fenomenální sopranistka Martina Janková společně s komorním orchestrem Camerata Janáček s programem koncertních árií W. A. Mozarta. Dále dívčí sbor Adash s klezmerovou skupinou Naches, netradiční projekt 6D: Dimenze ticha s jazzovým kytaristou Davidem Dorůžkou, ostravským houslistou Davidem Danelem a hráčem na bicí nástroje Danem Dlouhým, Cimbálová muzika Technik s Janem Rokytou, koncert věnovaný mladým ostravským talentům, na kterém se za doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava představila houslistka Martina Bačová a basista Jan Martiník, vystoupení Ostravské bandy s americkým kontratenoristou Stevenem Foxem a ostravským hercem Michalem Čapkou, Dechový orchestr Májovák spolu s Moravským komorním sborem a ostravským dirigentem Markem Prášilem a pochopitelně řada koncertů, na kterých se představila Janáčkova filharmonie Ostrava, Janáčkův komorní orchestr či Camerata Janáček.

Jak na tom je letošní festival? Herečka Marie Viková, která na festivalu bude reprezentovat melodram, vás víceméně náhodně oslovila a je samozřejmě potěšující, že jste ji pohotově vyšli vstříc. Co na toto rozhodnutí mělo největší vliv?

S paní Marií jsme se na tomto projektu domlouvali již delší čas. Měla jasnou představu o nádherné poezii, kterou sama vybrala. Propojení recitace, tance a hudby mi přišlo velice zajímavé a v minulosti jsme podobný projekt realizovali pouze jednou. Jsem také moc rád, že nakonec budou na tomto projektu vystupovat pouze umělci z Ostravy včetně mladého souboru Benda Quartet. Jsem přesvědčen, že to bude příjemné zpestření letošního Svatováclavského hudebního festivalu a také důstojná oslava životního jubilea paní Marie Vikové.

Festival je svým způsobem ostravská záležitost, vznikl v jejím podhoubí, kolik prostoru v něm ostravští umělci mohou mít?

Je sice pravda, že myšlenka založit Svatováclavský hudební festival se zrodila v Ostravě, avšak rozhodně se nejedná o ryze ostravskou záležitost. Každoročně v rámci festivalu uvádíme přes 30 koncertů a pouze polovina z nich zazní v kostelech na území Ostravy. Hlavní myšlenkou je naopak propojení celého moravskoslezského regionu a otevření zajímavých sakrálních prostorů široké veřejnosti. Prostřednictvím krásné a kvalitní hudby je to dle mého názoru zcela přirozené.

Kancelář a hlavní iniciátoři festivalu však převážně působí a žijí v Ostravě. Na otázku, kolik prostoru je každoročně nabízeno ostravským hudebníkům, můžu s čistým svědomím sdělit, že dostatek. Vedle tradičních koncertů Janáčkovy filharmonie Ostrava, která vystupuje pravidelně na našem festivalu od jeho vzniku, a to minimálně na dvou koncertech, jsou to pravidelné koncerty skvělých komorních orchestrů jako například Camerata Janáček, Janáčkův komorní orchestr či pro potřeby festivalu nedávno založený Festivalový komorní orchestr SHF. Vedle toho pravidelně vystupují na významných programech naši přední zpěváci, mezi kterými bych rád vyzvedl sopranistku Evu Dřízgovou a basistu Martina Gurbaľa (oba jsou sólisty Národního divadla moravskoslezského).

Řada účinkujících je s Ostravou spojena jinak, třeba operní pěvkyně Marta Infante, dirigent Ondřej Vrabec atd. Je to náhoda?

Náhoda to rozhodně není, protože oba jmenovaní jsou mí blízcí přátelé a Marta Infante byla navíc mou spolužačkou na Ostravské univerzitě. Myslím, že mnozí umělci, kteří na našem festivalu v minulosti vystupovali, se k nám opět rádi vracejí. Není to jen kvůli dobrým přátelským vztahům, které za ta léta mám s jednotlivými umělci či soubory, ale také díky mimořádné atmosféře na samotných koncertech a velice vnímavému publiku, které  „svatováclavské“ koncerty navštěvuje. Což pravidelně po svých vystoupení v tomto regionu potvrzují i samotní interpreti. Náš festival, a to i díky značnému podfinancování našeho projektu, musí usilovat o jiný individuální přístup k pozvaným umělcům, ale také festivalovému publiku. Věřím, že se nám toto snažení bude s úspěchem dařit i v následujících letech.

Minulý týden zemřel významný ostravský malíř Karel Haruda, který s festivalem spolupracoval a byl členem jeho umělecké rady. Připravujete nějakou vzpomínkovou akci?

Karel Haruda byl od počátku výrazným hnacím motorem a duchovním otcem a „filozofem“ celého festivalu a téměř deset let se aktivně zapojoval do děni okolo festivalu. Jeho odchod mi však nedělá prázdnotu v duši, ale naopak mě posiluje v mém snažení. Celý jeho život byl propojen s uměním a osobní společenskou odpovědností a toto jeho životní krédo bych rád předával dále. Na „vzpomínkovou“ akci je v tuto chvíli dle mého názoru trochu brzy. Nicméně si jej vybavuji každodenně při pohledu na jeho nádherné obrazy.

Je do budoucna možné, že se proostravsky zaměřené aktivity festivalu zvýší?

Upřímně nevidím žádný důvod, proč proostravské aktivity v budoucnu redukovat. Od samého počátku byli ostravští umělci logickou součástí každého ročníku Svatováclavského hudebního festivalu a předpokládám, že tomu stejně bude i nadále. Věřím, že významní reprezentanti i samotní obyvatelé tohoto regionu si uvědomují potřebu a význam, jaký tento festival (a nejen on) pro náš kraj má a co mu přináší. Systematická podpora může naopak dopomoci k rozvíjení kulturních a společenských aktivit, které mají následně také pozitivní ekonomický dopad. Proto si, prosím, všichni vzájemně držme palce v našem společném snažení.