Colours 2015 potřetí: Hudba odehnala bouřku, Rudimental oslovil jen tancechtivé

Kdo v úvodu programu odpoledne zavítal na českou scénu, určitě ho nenechala chladným hudba opavské kapely Come And Play. Kapela se sice tváří a zní trochu mainstreamově, ale když se člověk zaposlouchal, řada přechodů, postupů a aranží byla nadstandartní. Zpěvák by si mohl více hlídat vzdálenost od mikrofonu, někdy mu nebylo dobře rozumět, ale textová přímočarost jejich songů dovolila si zbývající domyslet. Hlasově jeho projev obstojí včetně velmi příjemného vystupování na pódiu.

Tak trochu utajená básnická scéna představila názorný přírodopis tajnokřídlých. Pod názvem vypůjčeným od Miroslava Huptycha se skrývali básníci Martin Šenkypl, Lukáš Bárta a David Bátor. Šenkypl přednesl básnický cyklus o léčebném pobytu své matky v lázních. A mělo to sílu výpovědi, i díky ich formě, kterou člověk prožíval neutěšené prostředí. Ostravský brusič českého jazyka Lukáš Bárta zaujal básněmi z připravované nové sbírky. Senzitivní básnický projev závěrečného Davida Bátora přinesl velmi zajímavou osobní básnickou výpověď, jež byla situována do slezského kontextu.

Owen Pallet odehrál přesvědčivý koncert. (Foto: Aleš Honus)

Palenka Soultribe? Pěkné, rytmické, skákavé, hudebně však nezajímavé. Netoliko Owen Pallett, který se představil ve skvělé formě. Nejen jeho houslová technika (která však stěží snese srovnání se sólisty, jak stojí v programu) ale zejména jeho bravurní práce s rytmem, looperem, pěvecky konkrétní a příjemný hlas byly moc fajn. Nejen Pallett ale také jeho spoluhráči, zejména bubeník, byli vynikající.

Z koncertu velmi přeceňované kapely Augustines. (Foto: Aleš Honus)

Další zklamání na hlavní scéně – kapela Augustines. To, že vyprodukovala během jednoho setu tolik chyb, se neskryje ani pod jásavě durovou tóninu a naprosto neosobitý hudební projev, který nenaplnil z očekávání skoro nic. Jen tak mimoděk si frontman v jedné chvíli při začátku písně zapomněl strčit šňůru do kytary. Hudebně nebylo takřka oč stát, tedy pokud vám není jedno, co zrovna posloucháte. Když to srovnám s dokonalou profesionalitou St. Vincent, která se představila o den dříve, bylo to poměrně tristní.

V souběhu s Augustines šlo před Gongem sledovat dlouhé hudební plochy Marka Eliyahu a byla to přinejmenším zvukově (ač jsem slyšel řadu lepší kapel tohoto žánru) i stylově krásná reflexe. Vůbec celý sobotní program scény v Gongu je pro mne osobně přinejmenším satisfakcí toho, čím se vlastně Colours definují.

Jak Faiz Ali Faiz, tak Camille O´Sullivan, byli vynikající. Také česká scéna pokračovala zajímavě – přes výborně zpívající Anetu Langerovou po Kieslowski.

Z koncertu kapely Rudimental. (Foto: Aleš Honus)

Největší zklamání mi v sobotu přinesl celý program na hlavní stage, která po nevýrazných Augustines nabídla Rudimental. Velká pompéznost této kapely musí zákonitě nechat každého muzikanta chladným. Bylo to tuctové, ačkoli na pódiu se vše hemžilo a vrtělo do rytmu. Samotná hudba byla velmi slabá, byť má kapela řadu fanoušků a měla v Ostravě úspěch.

Stejně efemérní zážitek mi přenesli Clean Bandit, kde jsem marně hledal onoho avizovaného Šostakoviče a Mozarta. Marně. Vrcholem třetího dne tak byl pro mne Owen Pallett, neuvěřitelně energičtí Dub Inc. a celá scéna v Gongu.

Z vystoupení kapely Dub Inc. (Foto: Aleš Honus)

Vlastně to, co se odehrávalo na menších scénách, jen potvrdilo, že právě tato možnost volby je schopna naplnit ducha Colours of Ostrava. Kéž by totéž platilo i pro hlavní stage a kéž by bylo v silách autora tohoto textu být na více místech současně.

Čtěte také:
Colours 2015 poprvé: Výtečná Björk a filharmonie utopená v Zrní
Colours 2015 podruhé: Strhující Kasabian a magická St. Vincent
Colours 2015 počtvrté: Tropický festival uzavřel sympaťák Mika