Colours 2015 poprvé: Výtečná Björk a filharmonie utopená v Zrní

Samotný začátek znamenal pro většinu návštěvníků Colours velkou radost. Scéna Arcelor Mittal Stage zahájila festival vystoupením Michala Hrůzy a Kapely Hrůzy. Snad každý ví, čím si zpěvák loni prošel, proč zde nemohl hrát a že je zázrak vidět jej opět na pódiu. Proto se zdržím komentáře nad jeho hudebním vstupem, který byl zvukově i hráčsky slušný. Jeho koncert byl dojímavou tečkou za minulým ročníkem Colours.

Koncert zpěváka Michala Hrůzy přinesl dojemné okamžiky. (Foto: Aleš Honus)

Ve stejný čas, mohli návštěvníci zastihnout na Radegast Czech Stage slovenské Longital, kteří zahráli moc dobrý koncert, plný improvizace a spontánní hudební radosti. To byla velká radost!

Zpěvačka skupiny Longital. (Foto: Aleš Honus)

Pak už vše směřovalo k největšímu magnetu čtvrtečního večera – Björk vystoupila v masce skrývající její obličej. Album Vulnicura bylo zpočátku zásadní položkou jejího setu, zazněly z něj nejlepší písně, každopádně došlo i na starší věci. Björk se zpočátku na pódiu trochu hledala, v první písni si byla méně jistá, postupně si však našla své cesty k lidem.

Björk měla po celou dobu masku na obličeji. (Foto: Matyáš Theuer, Colours of Ostrava)

Skvělou práci odvedli zvukaři. Orchestr na pódiu zněl během jejího setu velmi slušně, včetně elektronicky přesvědčivých linek venezuelského mága Ghersim aka Arcou. Dojem z jejího setu byl umocněn sice stereotypní, ale o to více naléhavou projekcí, která takřka mikroskopicky ukázala hmyzí život, reprodukci a vývoj.

Zpěvačka Björk vystoupila v Ostravě. (Foto: Matyáš Theuer, Colours of Ostrava)

Björk chtěla začít hrát ještě za plného denního světla s ohledem na vizuálně efektní show, která její vystoupení provází. Obávám se však, že tady bylo dáno něco za něco. Bylo jasné, že některé pyrotechnické efekty musely být za světla, hudbě a obrazům by však slušelo příšeří a lidé by si možná vychutnali Björk plněji.

Zpěvačka Björk před ostravským publikem. (Foto: Matyáš Theuer, Colours of Ostrava)

Po Björk většina posluchačů směřovala na polskou kapelu Bokka. Ambiciózní elektropop vybroušený jako křišťál, asi tak by se dalo popsat jejich vystoupení, které sice poznamenal horší zvuk než na hlavní scéně, hudebně však byla Bokka ve všech ohledech perfektní. Dokonce jejich typická komunikace s publikem prostřednictvím zpráv na obrazovce, masky a celková negace jakékoli hitovosti, přestože jejich písně hitový potenciál jasně mají, byla velmi dokonalá.

Kapelu Zrní doprovodila Janáčkova filharmonie. (Foto: Aleš Honus)

Zrní s Janáčkovou filharmonií mne ovšem naprosto zklamalo. Nebyl to zdaleka první koncert ostravských filharmoniků pod širým nebem, bohužel byl však pro mne prvním, který se zvukově vůbec nevyvedl. Sympatická tvorba kladenské kapely, jež loni vydala skvělé album Následuj kojota, mohla být povýšena o nádherné aranžmá celého orchestru, bohužel se zvukaři nedokázali s akustikou vypořádat. To prohlašuji s tím, že jsem stál na ideálním místě, kde ale orchestr takřka nebylo slyšet. V nejvyšších polohách se místy dařilo zaslechnout smyčce, zbytek jakoby neexistoval.

Z koncertu Zrní s Janáčkovou filharmonií. (Foto: Aleš Honus)

Naopak Zrní znělo až příliš. Velké zklamání a strašná škoda, protože to mohl být po Björk nejlepší bod prvního dne. Po polovině odcházím a zastihuji na Radagast Czech Stage Vláďu Mišíka a ETC. Rockově prvotřídní poetika, spousta spokojených lidí, velmi dobrý zvuk a legenda, která nežije jen ze jména, ale pořád dokáže zahrát a zazpívat velmi slušně. Krásné.

Další vystoupení se kryla: s Roni Size Reprazent na Arceloru, kteří svou nabušenou, dravou hudbou diváky dostali do varu, se na Drive stage představili Australané The Crooked Fiddle Band, kteří mají prostě neskutečnou houslistku. Jejich živelný folkcorový nářez byl plný spontánního hudebního projevu. Zašel jsem i na Clarka, ale po chvíli jsem zase odešel. Nebylo oč stát.

Jedním z dalších vrcholů byla Lenny na Radegast Stage, nádherný čistý projev, skvělý zpěv i hudební přesvědčivost. Odtud už směřovala cesta jen na Caribou. Ale bohužel, elektronické pozlátko této „hvězdy“ už mne nechalo chladným. Mé srdce zůstalo s Björk a pak se rozlétlo po českých, slovenských a polských kapelách, které byly opravdu tím nejlepším bodem prvního dne.

Nejvíce želím vystoupení Zrní, jejichž hudby si vysoce cením, ovšem za předpokladu, že jeden z nejlepších českých orchestrů, kterým je Janáčkova filharmonie, s nimi bude lépe nazvučený. To, co předvedli zvukaři, se na takovém festivalu prezentovat skutečně nehodí.

Čtěte také:
Colours 2015 podruhé: Strhující Kasabian a magická St. Vincent
Colours 2015 potřetí: Hudba odehnala bouřku, Rudimental oslovil jen tancechtivé
Colours 2015 počtvrté: Tropický festival uzavřel sympaťák Mika