Televize Šlágr jako novodobá MTV pro starší? I o tom se diskutovalo na Colours

Na úvod jednoho z velmi nenápadných programových bodů Colours zazpíval ze záznamu duet Eva a Vašek jednu ze svých písní. Pak už se Hrdinka a Velek pustili do jistého Karla Peterky, majitele TV Šlágr, ale také tvůrce fenoménu Peterka a spol, který umí využívat poptávky na trhu už od doby, kdy jej zaplavil politickou satirou někdy na úsvitu devadesátek a šlapal v prodejnosti na krk třeba Orlíku.

Viktoru Velkovi na produktech typu Šlágru chybí kultivovanost reportérů, kteří nemají patřičnou stylizaci a vším prosakuje „amatéřina“ a laciné kulisy. Martin Hrdinka naopak z pohledu své profese říká, že „všechno je třeba znát“, tedy dívat se občas i na TV Šlágr. On sám, když si jej někdy pustí, tam najde věci, které by jinak neviděl.

Martin Hrdinka se představil jako odborník na hudební vkus starší generace. (Foto: Martin Jiroušek)

Nezaspala Česká televize? „Ano, veřejné služby zaspaly,“ konstatuji oba pánové. Podle Hrdinky zaspal především fonografický průmysl. „Stahování zabíjí hudbu? To je úplný nesmysl. Stahovalo se vždycky. Dříve se tomu říkalo nahrávání,“ poučuje přítomné publikum Martin Hrdinka. „Pro vás mladší, chodilo se na burzu. Tam jsme si koupili Black Sabbath. Přes víkend si všichni jejich desku nahráli a pak jsme to šli zase prodat. Kdo má rád hudbu, tak si originální nosič stejně koupí.“

V čem kdo zaspal? Nejsou lidi, kteří by obcházeli kluby a vytipovávali si potenciální nové hvězdy. Proto také úspěch TV Šlágr? No jo, ale podle dřívějšího zjištění se tento typ pořadu hodí pro diváka po šedesátce. Dokonce Martin Hrdinka, který je téměř padesátník a na Šlágr občas, zřejmě z profesních důvodů, koukne, se před moderátorem Velkem ohradil, aby se říkalo, že typickým divákem Šlágru je padesátník.

Hudba v Česku přišla o svou reklamu, ČT zrušila Teleshopping a tím se otevřely dveře pro podnikavce typu Karla Peterky. Oba besedující, kteří tuto situaci vtipně glosují a ani nepočítají s vyslovením dotčené protistrany, rozebírají dál takzvaný amatérismus TV Šlágr. „Lidem se amatérismus líbí,“ konstatuje Hrdinka, ale zase upozorňuje, že je složité dát rovnítko mezi amatérismus a lidovost. Což Viktor Velek považuje za samozřejmost. „Lidovky, které na Šlágru hrají, tak to je to nejlepší, co v rámci své produkce dělají,“ dodává Hrdinka. Upozorňuje, že něco podobného má také Rakousko nebo Švédsko.

Diskuse mezi oběma pány směřuje od jednoduchého fenoménu doby až k zásadním otázkám, které se dotýkají všech, jako třeba digitalizace médií. „Fenomén Šlágru je případ generace, která sedí doma a digitalizace ji vezme možnost si vybrat, co potřebují,“ vysvětluje Martin Hrdinka.

Od diskuse typu „o nás bez nás“, tedy reklamy na TV Šlágr, o které možná řada přísedících v kompresorovně Dolu Hlubina ani pořádně neslyšela, se dostáváme i k zásadní problematice doby. Proč třeba Česká televize nevysílá archivní pořady. „ČT by měla vysílat více staré záznamy, třeba orchestru Karla Vlacha. Kdyby tady tato absence nebyla, nebavíme se dnes o fenoménu TV Šlágr,“ konstatuje Martin Hrdinka, který sám sebe charakterizuje jako „pouštěče desek a moderátora“.

Vladimír Velek se snaží vtipkovat a říká, že TV Šlágr může být něco jako MTV pro starší, vzpomíná na svou zkušenost, kdy jako mladík proseděl u MTV dva roky, dokud se z toho nevzpamatoval a nevyrostl. „MTV a Šlágr? To spojení bych nevyslovoval,“ odpovídá mu Hrdinka. „Šlágr je fenomén pro cílovou skupinu, ty další jej nemohou brát vážně. Je to podobné jako Superstar,“ vysvětluje Hrdinka.

Diskuse obou moderátorů, ve které chybí jak propíraná protistrana, či alespoň sociolog, se mění v zážitkové retro. Martin Hrdinka v závěru řekne svůj „poslední zážitek“ z 90. let, které zřejmě většina publika nepamatuje a pak konstatuje, že Peterka a jemu podobní „zaplatili a vyplatilo se“.

Glosátorská vycpávka končí a diváci mohou vyrazit na zábavnější část programu Colours. Třeba na koncert Michala Hrůzy.