Koncert sboru Noach důstojně předznamenal Festival v ulicích i týden s Colours

Noach je jedenáctičlenný mužský pěvecký sbor, jehož ženskou součástí je instrumentální doprovodné klezmerové duo ve složení Ráchel Polohová (klarinet) a Anežka Gebauerová (bajan). Obě jsou absolventkami Janáčkovy konzervatoře – Ráchel nyní studuje judaistiku a religionistiku v Praze na Univerzitě Karlově, Anežka hudbu na Hudební akademii v Katovicích.

Koncert s názvem Barvy duše byl tematicky veden v duchu připomínání důležitosti radosti, víry, lásky a naděje v lidském životě. Hlavní důraz byl ovšem položen na radost jako takovou. V jedné z přestávek mezi písněmi umělecký vedoucí souboru, docent Tomáš Novotný, zmínil jistým rabínem zdůrazňovanou každodenní radost jako lidskou povinnost.

Umělecký vedoucí sboru Noach doc. Tomáš Novotný. (Foto: L. Vrchovský)

Pořadatelé Festivalu v ulicích v souvislosti s koncertem Barvy duše avizovali, že půjde o vokální koncert židovských písní s duchovními zamyšleními mezi jednotlivými písničkami. A tak tomu skutečně bylo. V první přestávce se jeden z členů souboru Petr Šopík u mikrofonu zamyslel nad písničkou Jarka Nohavici Anděl strážný v souvislosti s narozením svého prvorozeného syna. Když řekl, že zatím pochopil z Bible jedinou věc, a to skutečnost, že anděla strážného potřebuje každý z nás více než on nás, doprovodil tuto myšlenku zmínkou o velmi komplikovaném těhotenství své ženy. Když pak publiku oznámil, že jeho syn se zdravý narodil právě v předvečer koncertu, ozval se v kostele potlesk. Dojemný příběh o narození syna byl završen výzvou ke společnému zpěvu všech přítomných. Krásná táhlá melodie umožnila postupně se přidávajícímu publiku ztrácet ostych.

Následovalo čtení Žalmu 96 a výzva k víře spojená s příslibem naděje ve spravedlnost. Vážné téma přimělo přítomné k vážnému zamyšlení, nicméně následující zpěv právě té části žalmu, slibující radost, doprovázený rytmickým potleskem se promítl do úsměvů na tvářích jak zpívajících členů vokálního sboru, tak naslouchajících diváků.

Dalším ze zamýšlejících se řečníků byl také člen souboru, katolický farář Leoš Ryška. I ten hovořil o důležitosti radosti v lidském životě a o tom, že radost je stejně důležitá jako láska a víra. Jeho promluva se dotkla i rozmanitosti a řádu přírody. Otec Ryška pak vzpomínal na vlastní babičku a společné procházky s ní po lese, na upozorňování babičky na radostný zpěv ptáků v korunách stromů a zakončil své slovo historickou pravdou: Veselého člověka se i ďábel bojí.

Následující instrumentální část koncertu uvedl Tomáš Novotný slovy o tom, že i bez zpěvu žalmů bude tato část zbožná, neboť samy tóniny klezmeru jsou zbožné. Anežka a Ráchel pak zahrály Veselý tanec. Následující připomínka křižácké výpravy, která ztratila energii při vyvražďování Židů v Německu, vedla k výzvě k zamyšlení nad tím, čím vším křesťané ublížili Židům, a související píseň zpívaná v ruštině přinesla svědectví o útrapách Židů nejen pod nacisty, ale i pod komunisty v lágrech v Sovětském svazu. Píseň o tom, že Židé se nebojí ničeho, jen svého jediného Boha, přinesla nejdéle trvající potlesk publika.

Předposlední píseň se závěrečnými slovy „Pokoj s Izraelem“ byla přáním pokoje celému světu, následovalo požehnání všem přednesené v hebrejštině a češtině a poslední píseň o radostném nadcházejícím týdnu pak Tomáši Novotnému umožnila popřát všem radostný týden s Colours of Ostrava, ale i popřát všem, kteří tento největší ostravský hudební festival nenavštíví, aby následující týden přežili ve zdraví.

Koncert vokálního sboru Noach Barvy duše byl velmi důstojným zahájením Festivalu v ulicích a celých Colours of Ostrava.