Martin Rek: Třetí album kapely Bandaband vyjde díky podpoře našich fanoušků

Martine, co předcházelo rozhodnutí, že natočíte nové album?

Prozatím máme na svědomí dvě desky. V roce 2008 jsme natočili naše první album, a protože jsme netušili, zda někdy bude následovat nějaké další, pojmenovali jsme ho pro jistotu The Best Of.  Další album Zážitkomat jsme spáchali v roce 2011.  Problém nastal až celkem nedávno – lidé si na koncertě chtěli kupovat desky, ale velmi často se stávalo, že při pohledu na naši nabídku prohlásili: „To už mám. Nemáte něco nového?“ Bohužel jsme museli odpovídat, že nemáme. A z toho vzniklo rozhodnutí natočit další album.

Jak se bude nová deska jmenovat?

Album by se mělo jmenovat Když hraju podle titulní písničky. Je to taková zpověď padesátníka, o kterého už se pokoušejí všechny možné choroby, ale když chytne do ruky kytaru a postaví se na pódium, tak ho všechny potíže přejdou. Takže při hledání názvu jsem si řekl: „Co jiného, než tohle?“

Jaké písničky na novém albu budou? Nějaké úplně nové, zatím nehrané?

Část těch věcí už lidé na koncertech slyšeli. Vznikaly postupně v průběhu posledních čtyř let, tedy v době od vydání poslední desky.  Půjde-li všechno podle plánu, album bude obsahovat devět věcí, a určitě se na něm objeví i něco úplně fungl nového.  Jediná skladba, která není tak úplně naše, se jmenuje Modrý z nebe a napsal ji ostravský písničkář Jirka Tvrz. Už to bude patnáct let, co ho skolila rakovina, a to neměl ani čtyřicet. Myslíme si, že jeho tvorba nebyla vůbec špatná a je škoda, že se na něj zapomnělo.

Kde budete nahrávat?

Ve Zlíně, ve studiu V u Petra Vavříka ze skupiny Buty. Je to velký pohodář a hlavně výborný muzikant. Tentokrát jsme se rozhodli, že nebudeme nahrávat takzvaně do kliku, tedy vrstvením nástrojů, ale co nejvíce budeme nahrávat živě. Na jedné straně sice můžeme díky studiové technice nahrát věci téměř dokonale a nikde není ani jedna byť maličká nepřesnost, ale mám pocit, že tenhle způsob práce postrádá lidově řečeno koule. Tedy přirozenost. Takže raději nějakou nepřesnůstku, chybičku, ale ať je to živé. Naše muzika je hodně založena na improvizacích, tak jsme se shodli, že takhle to bude nejlepší. Jde nám o tu energii.

Kdysi jste začínali jako čistě bluesová kapela, ale v poslední době od vás slýchám i nejrůznější jiné žánry. Jak to vidíte dál?

Je pravda, že od blues, u kterého jsme začínali, to šlo trošku někam jinam a dál. Objevuje se tam funky, trošku více jazzu, ale ty bluesové věci tam zůstávají. Různé hudební styly se u nás střetávají, ale v dobrém, každý máme trošku jiné hudební kořeny. Nakonec je to dobře, protože ve výsledku se všechny ty vlivy v naší muzice prolínají. Kdybychom všichni vyrůstali třeba na ortodoxním blues, bylo by to asi žánrově čisté a dokonalé, ale takto je naše muzika barevnější, a to se mi hodně líbí.

V kapele došlo před přibližně třemi týdny k dost zásadní změně. Pro absolutní nedostatek času nás téměř po sedmnácti letech opustil Vláďa Georgiev, kromě mne poslední ze zakládajících členů Bandabandu. Už během posledního půlroku jsme spolu hráli asi jen dvakrát. Jako herec působí v Komorní scéně Aréna, kde hraje asi ve dvanácti inscenacích, skládá hudbu k inscenacím a do toho občas točí nějaký film, má toho prostě moc. Takže mu tímto chci moc poděkovat za všechno, co jsme spolu v muzice prožili.  Samozřejmě má otevřené dveře a kdykoliv bude chtít, může si s námi zahrát.

Odchodem Vládi Georgieva se zvuk Bandabandu asi dost změní…

Ano, ale za poslední roky se naše muzika posunula trošku jinam. Kdysi byl Vláďa s jeho houslemi v podstatě jediný a nepostradatelný sólista, dnes je v Bandabandu jeden skvělý muzikant vedle druhého. Například pianista Honza Kavka studuje jazz v polských Katovicích a hraje i v jiných projektech, které jsou dnes známé a oceňované v celé Evropě. Ti mladí kluci prostě vyrostli. Nejde jen o Honzu. Platí to o všech dalších.

Kdo jsou tedy vlastně „ti další“? V jakém složení dnes Bandaband hraje?

Já se snažím vyloudit něco harmonického z kytary a ze svých hlasivek, Adam Rek obsluhuje perkusní nástroje, všechna ta conga, bonga, timbales a sám nevím, jak se to všechno jmenuje, na bicí hraje Pavel Švec, pořád lepší a lepší baskytary a aparáty si kupuje Karel Pech, k virtuozitě se za pianem propracovává Honza Kavka a na saxofony rovné i zahnuté preluduje Tomáš Zetek. Navíc jsme se rozhodli tuhle „plnou“ sestavu rozšířit o nového stálého člena – trumpetista Honza Štěpánek měl dosud statut stálého hosta.

Kdo má na svědomí jednotlivé skladby?

Většinou jsem autorem já, a to jak hudby, tak textů. Část textů dodává náš kamarád a dá se říci, že dvorní textař Luboš Reich. A co se týče hudby, začínají se projevovat i Honza Kavka a Pavel Švec. Mám z toho radost, kluci uvažují hudebně jinak než já a album tím bude mnohem barevnější.

Jak jde financování projektu? To většinou bývá největší oříšek…

To je pravda. Vydat v dnešní době album, to není úplně nejlevnější záležitost. Sice jsme si poslední dobou odkládali nějaké honoráře, pomoc přislíbili i sponzoři, ale přesto jsme se rozhodli rozjet ještě crowdfundingový projekt na portálu Hithit.cz. Někde jsem četl, že první crowdfundingová sbírka u nás byla na Národní divadlo. Tak jsme si řekli, že dáme fanouškům možnost stát se taky trošku vlastenci a patrioty.   I když to tak na první pohled může vypadat, ve své podstatě to není nějaká všelidová sbírka, ale spíš předprodej. Na stránce na Hithitu si lidé mohou vybrat některou z odměn, kterou za svůj příspěvek obdrží. Mohou si dopředu koupit naše nové album, můžou si třeba předplatit lístky na jeho křest. Grafiku alba bude opět dělat moje žena Taťána Reková, takže si lidé mohou k albu koupit třeba její obrázek. A když se někdo rozhodne hodně praštit přes kapsu, může se stát kmotrem alba a slavnostně ho s námi pokřtít 23. října v novém ostravském hudebním klubu Jarka Nohavici, v Heligonce v areálu Dolu Hlubina.

Má crowdfunding také nějaká úskalí?

Tenhle systém vybírání peněz předem je v Česku pořád poměrně nový a většina lidí s ním nemá zkušenost. Zjistili jsme, že část lidí se bojí nakupovat přes internet a radši nám nosí hotovost. A přitom k obavám není žádný důvod, člověk prostě zaplatí kartou, převodem nebo klidně i složenkou a hotovo. Nic složitého, žádný zakopaný pes. A ti mladší, kteří s platbami přes internet nemají problém, s těmi je to zase těžké kvůli takovému tomu věčnému odkládání na později, kterému se odborně říká prokrastinace. Říkají si „ještě mám dost času, něco jim tam hodím později,“ jenže pak na to zapomenou. Nebo například mají pocit, že se to přece vybere, i když se sami nezapojí. Jenže z toho máme trochu strach – co si budeme nalhávat, radši bychom vybrali o něco víc, než je stanovená částka.

Kdyby to klaplo a opravdu by se vám podařilo sehnat víc peněz, co byste s nimi dělali?

Ještě to nemáme přesně stanovené, budeme to řešit až podle konkrétní situace. Ve hře je určitě masivnější booklet s texty a fotografiemi, možná videoklip nebo nějaké bonusové písničky. Do poslední koruny to investujeme do desky. V tuhle chvíli už víme, že album Když hraju vydáme – jsme odhodlaní dotáhnout to do konce, i kdyby sbírka nakonec nedopadla dobře. Jenom by to bylo mnohem těžší a naše manželky by z dalšího plundrování rodinných rozpočtů asi neměly moc radost. Takže na závěr musím všechny naše příznivce požádat: Nenechte nás na holičkách.